KALENDÁRIUM

Výročí měsíce (srpen 2008)

Profesor Dr. techn. Ing. Otto Wichterle, DrSc., Dr. h. c. mult.
(10. výročí úmrtí)

* 27. 10. 1913 Prostějov, † 18. 8. 1998

* * *

Prof. Dr. techn. Ing. Otto Wichterle, DrSc., Dr. h. c. mult.

Prof. Dr. techn. Ing. Otto Wichterle, DrSc., Dr. h. c. mult.

Otto Wichterle (1913 - 1998)

Otto Wichterle (1913 - 1998)

Otto Wichterle, vynálezce a chemik

Otto Wichterle
vynálezce a chemik

   "Pěstovat vědu je nesmírně
   vzrušující a zábavné.
   Člověk se cítí nesmírně svobodný."

* * *

Otto Wichterle

Otto Wichterle

Český vědec světového formátu, vynálezce silonu a měkkých kontaktních čoček.
Dostal se nejen do Pantheonu světové vědy, síň chemie polymerů, ale zároveň vstoupil do těch tvrdších geologických vrstev české kultury jako osobnost a z přesvědčení antiideologická.
Ve všech složitých situacích se řídil pravidly své pronikavě přírodovědné mysli, jejíž zásadní složkou je skromnost a pohotovost přistoupit na jakýkoli způsob práce, zápasu nebo trpělivé rezistence, bez efektu a hysterie, jež bývá korouhví intelektuála.

Otto Wichterle, kreslený portrét

Otto Wichterle, kreslený portrét

Stroj na výrobu kontaktních čoček ze stavebnice MERKUR

Stroj na výrobu kontaktních čoček ze stavebnice MERKUR

Stroj na výrobu kontaktních čoček ze stavebnice MERKUR

Stroj na výrobu kontaktních čoček ze stavebnice MERKUR

Jeden z prvních prototypů přístroje na odstředivé lití kontaktních čoček, který Otto Wichterle zhotovil v roce 1963 ze stavebnice Merkur

Jeden z prvních prototypů přístroje na odstředivé lití kontaktních čoček, který Otto Wichterle zhotovil v roce 1963 ze stavebnice Merkur

* * *

Otto Wichterle při práci

Otto Wichterle při práci

* * *

Otto Wichterle: Vzpomínky

Otto Wichterle: Vzpomínky

* * *

Další informace:

Profesor Otto WICHTERLE (1913-1998)
(VŠCHT Praha)
Otto Wichterle (27.10.1913 - 18.8.1998)
(www.jergym.hiedu.cz)
Otto Wichterle
(www.quido.cz)
Otto Wichterle – vynálezce kontaktních čoček
(www.chytrazena.cz)
Otto Wichterle
(Český rozhlas 7 - Radio Praha)
Otto Wichterle a vědecká vášeň
(Český rozhlas 7 - Radio Praha, Vilém Faltýnek)
Otto WICHTERLE - chemik
(Rudolf Zahradník, Chemické listy)
Vzpomínky -
Otto Wichterle
(www.ikarmel.cz)
Pomník Prof. Otto Wichterle
(www.ideon.cz, David Kubík)
Otto Wichterle (27.10.1913 - 18.8.1998): Chemik, který vyrobil první tzv. měkké kontaktní čočky
(zivotopisyonline.cz)
Prof. Dr. Ing. Otto WICHTERLE, český chemik, profesor na VŠCHT
(www.praha6.cz)
Otto Wichterle
(www.osobnosti.net)
Otto Wichterle
(tmeducanet.blogspot.com, Michal Hurta)
Otto Wichterle
(www.quido.cz)
Profesor Otto WICHTERLE
(www.tourism.cz)
Prémie Otto Wichterleho 2008 udělena Filipu Šroubkovi
(www.utia.cas.cz)

* * *

Otto Wichterle

Otto Wichterle (27. října 1913 Prostějov – 18. srpna 1998) byl český vynálezce a chemik; je považován za zakladatele makromolekulární chemie. Proslulý je svým vynálezem měkkých kontaktních čoček, z jeho dalších vynálezů jsou známy umělé polyamidové vlákno – silon a hydrogel.

Dětství

Otto Wichterle se narodil 27. října 1913. Byl spolu s bratrem Janem nejmladší ze všech deseti Wichterlovic dětí a neměl ani mnoho kamarádů. V šesti letech v důsledku šoku, když téměř utonul v jezírku močůvky, trpěl horečkami, které neustupovaly celé léto. Rodinný lékař nařídil klid na lůžku a předpovídal mu jeden rok života. Po roce, kdy byl Otto stále naživu a dokonce horečky částečně polevily, začala za ním domů docházet učitelka Vlková a probírala s ním a jeho bratrem Janem látku obecné školy. Po dalších dvou letech (kdy stále neumíral) nastoupil v roce 1921 Otto do obecné školy na Kollárce - po přezkoušení ředitelem rovnou do páté třídy. Následně nastoupil i přes svůj nízký věk (devět let) nastoupil na Státní gymnázium v Prostějově. Jeho situace ve třídě byla opravdu nezáviděníhodná – byl daleko nejmladší (ostatním ve třídě bylo zpravidla jedenáct) a nejmenší, a nesměl se kamarádit s kluky z ulice. Během dvou let se to vyrovnalo a v tercii začal Otto hrát tenis. Stal se členem juniorského tenisového mužstva, které se v Prostějově zformovalo. Tenisem trávil téměř veškerý svůj volný čas, což se začalo brzy projevovat na prospěchu. Do oktávy se ale vzpamatoval natolik, že odmaturoval s vyznamenáním. Ze školních předmětů ho nejvíce bavila matematika a fyzika, naopak nejméně se věnoval latině a řečtině.

Na vysoké škole

Po maturitě byl Otto rozhodnutý pokračovat na vysoké škole, ale neměl žádný vyhraněný zájem. Jediné, čím si byl jistý, bylo, že by chtěl na vysoké škole uplatnit svůj zájem o matematiku. Vybral si proto strojírenství, podal přihlášku do Prahy a začal brát soukromé hodiny deskriptivní geometrie, ze které se žádala zkouška. Vše nasvědčovalo tomu, že Otto nastoupí dráhu strojního inženýra. To by se ale nesměl se svými záměry svěřit svému příteli Součkovi. Ten mu studium na strojírenství vylíčil ve velmi chmurných barvách a doporučil mu studium chemie. Dle jeho názoru bylo toto studium zajímavější a prostředí chemické fakulty bylo více nakloněno samostatné vědecké práci studentů, což Wichterla jednoznačně lákalo. Proto si Otto podal přihlášku i na fakultu Chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze (dnešní Vysoká škola chemicko-technologická v Praze). Na fakultu byl přijat, a tak na podzim roku 1931 započal své studium chemie.

Politika na škole

Vysoká škola přivedla Otta také k novému zájmu – politice. Ve Spolku posluchačů chemického inženýrství (SPICHu) se jasně rýsovaly dvě skupiny, většinová pravice a menšinová levice. Wichterlovi bylo ihned zřejmé, že pravice si své výsadní postavení získává především různým výtržnictvím. Bylo mu také divné, že se na valném shromáždění SPICHu nejednalo o studijních problémech, ačkoliv už on v prvním ročníku viděl mnoho otázek, které bylo třeba prodiskutovat. Snažil se proto najít mezi kolegy ty, kteří by se zajímali o tuto problematiku. Podařilo se mu to výhradně mezi levicově smýšlejícími studenty, s jejichž pomocí byla zřízena školská a kulturní komise pod vedením Wichterla. Ve třetím ročníku uspořádal debatní schůzi na téma „Nedostatky v organizaci studia“, které se zúčastnila většina profesorů a docentů školy. Vyložil všechny rozpory v osnově (laboratorní cvičení začínala dříve než příslušná teorie) a navrhl zde dvě alternativy rozložení předmětů během celého studia. Nikdo z profesorů však nereagoval podle jeho představ. Byli přednesenými návrhy dokonce pobouřeni, protože znamenaly ústup od tradice.
Nástup Hitlera k moci a počínající ohrožení republiky se projevily také ve SPICHu. Stejně jako v jiných studentských spolcích i zde vznikly dva neslučitelné tábory. Neexistoval žádný politický střed, pouze levice a pravice. Neznamenalo to však, že všichni byli buď fašisty, nebo komunisty. Těch, kteří byli organizováni v politických stranách, bylo jen po málu. Otto se dostal jasně na stranu levice, ne však díky svému politickému smýšlení, ale proto, že levice měla zájem o zlepšení výuky na škole. Záhy se Wichterle dostal do vedení levice a v roce 1935 byl levicovým kandidátem na předsedu SPICHu. Levice se usnesla, že pokud volby vyhrají, nabídnou pravici poměrné zastoupení ve výboru spolku. Hlasování vyhrál Wichterle rozdílem jediného hlasu. Ve svém programovém prohlášení pak nabídl pravici dohodnuté poměrné, tj. téměř poloviční zastoupení ve výboru. Představitelé pravice to však odmítli, a tak se SPICH stal prvním levicovým spolkem na ČVUT (jinak všechny spolky zůstaly tradičně pravicové).

Po promoci

Svou diplomovou práci tvořil Wichterle pod vedením profesora Emila Votočka, významného chemika a učitele té doby. Po složení státní (inženýrské) zkoušky v roce 1935 pokračoval ve studiu a publikoval pět prací orientovaných především na deriváty sacharidů, pro dosažení doktorátu by dle tehdejších norem stačila pouze jedna z těchto prací. V červnu 1936 pak promoval na doktora technických věd. Votoček mu nabídl místo docenta a vedení laboratoří druhého ročníku, a tak Wichterle na škole setrval až do jejího uzavření 17. listopadu 1939. Po dvou letech pod vedením Votočka, kdy naděje na místo řádného asistenta na jeho fakultě byla mizivá, mu Votoček doporučil lékařskou fakultu, kde se rýsovala možnost vzniku nového oboru - biochemie. Wichterle se proto pustil do studia medicíny. Bez větší námahy absolvoval biologická cvičení a následné zkoušky, z chemie dostal bez jakékoli přípravy dostatečnou (pouze proto, že měl k analytické chemii zcela odlišný přístup než zkoušející). Zkoušku z anatomie však již absolvovat nestihl, měl za sebou obě povinné pitvy a byl ke zkoušce připraven, ale termín zkoušky měl na podzim 1939, takže uzavření vysokých škol mu zkoušku překazilo. Wichterle tedy stále zůstával asistentem Votočka, dokonce by se dalo říci i oblíbencem. Otto získal u Votočka první učitelské zkušenosti, když působil jako „přednáškový asistent“. Tato funkce obnášela přípravu demonstračních pokusů a vzorců na tabuli, ale také zastupování profesora při nečekané absenci. To se také stalo 11. listopadu 1939, v den smrti Jana Opletala, kdy vyzval studenty, aby místo přednášky šli do ulic.

Působení ve Zlíně

Po 17. listopadu byly vysoké školy neprodyšně uzavřeny (všechny chemické aparatury zůstaly uvnitř) a po popravách a deportacích studentů následovalo i zatýkání vysokoškolských učitelů, především těch, kteří si hned nenašli zaměstnání. V polovině prosince baťovské laboratoře nabídly Ottovi místo ve Výzkumných chemických dílnách firmy Baťa (již podruhé, neboť Wichterle zprvu odmítal, protože chtěl zůstat na škole). Wichterlova manželka Linda však měla averzi vůči zlínské materialistické společnosti, a tak Otto váhal. Když pak ale v Praze začala další vlna zatýkání, okamžitě odjel do Zlína sepsat smlouvu. Do zaměstnání nastoupil 2. ledna 1940, jeho vedoucím byl docent Stanislav Landa, který souhlasil s tím, že tematiku výzkumu si bude Otto určovat výhradně sám.
Přesto se chtěl Wichterle zabývat tématy významnými i pro firmu. Zaměřil se proto na prověření Carothensových patentů o Nylonu 66. Tento nylon však měl jeden základní problém, nedala se z něj spřádat vlákna. Wichterlovi velmi pomohlo, že mohl vycházet z prací s monosacharidy u Votočka, které měly s polyamidovými vlákny společné rysy. Hned při jednom z prvních pokusů se podařilo připravit makromolekulární polyamid, jehož tavenina se dala táhnout na dlouhá pevná vlákna. Díky tomuto úspěchu byli Wichterlovi přiděleni další pracovníci a vzniklo oddělení nových hmot. V tomto novém oddělení se připravila metoda průmyslové výroby této nové látky – bylo třeba zajistit co nejlevnější způsob výroby potřebných surovin, především kaprolaktamu (základní látky potřebné k výrobě Nylonu 6). V červnu dalšího roku se už spřádala příze a v tzv. jednotkovém provozu vznikly dokonce první ponožky a dámské punčochy. Punčochářští odborníci byli přesvědčeni, že paty a špičky se musí zesílit bavlnou a syntetickou přízi pokládali za méně hodnotnou náhražku hedvábí. Po půlroce nošení se však bavlna ze „zesílených“ pat a špiček vydrolila a samotný polyamid zůstal nedotčen. Přes tyto úspěchy čeští představitelé firmy naléhali, aby se tento výzkum udržel před Němci v tajnosti, ale aby se intenzivně pokračovalo ve sbírání technologických podkladů k jejich aplikaci hned po válce. Nemohl proto vzniknout větší poloprovoz a další výzkum probíhal v poměrně stísněných podmínkách. Nylon se začal průmyslově vyrábět až po válce pod názvem Silon, nejprve jen malé objemy, ale zanedlouho byla v provozu linka vyrábějící desítky tisíc tun nylonu ročně.

Zatýkání

V prosinci 1942 začalo zatýkání i ve Zlíně, zdejší Gestapo se pokoušelo o likvidaci odboje. Wichterle se v té době účastnil pravidelných schůzek u ing. Kouteckého, kde se poslouchala vážná hudba a také se sledovaly pohyby front a zprávy ze zahraničí, nikdy se zde však nemluvilo o organizované odbojové činnosti. Nutno dodat, že Wichterle neměl pocit, že by byl příslušníkem komunistické organizace ani když četl vypůjčeného Engelsova Anti-Duehringa. Koutecký byl jako velitel této „odbojové buňky“ zatčen jako první. Byl podroben strašnému Sonderbehandlungu (tzv. zvláštnímu zacházení), ale ani tehdy nevyzradil žádná jména a aby se vyhnul dalšímu týrání, oběsil se ve své cele. Gestapo však k jeho mrtvole přivedlo nic netušící manželku a jejího zhroucení využili k zjištění všech jmen. 21. prosince byl Wichterle zatčen, ale díky štěstí a korespondenci s německým chemikem Langenbeckem nebyl poslán do koncentračního táboru, ale byl pouze uvězněn, a to na čtyři měsíce. V té době už za sebou nacisté měli prohry na východní frontě, nad Zlínem se objevovaly americké letouny a bylo jasné, že se blíží konec války. S koncem války skončilo Wichterlovo působení ve Zlíně, především proto, že se do vedení firmy dostali jeho odpůrci.

Poválečné období

Krátce po válce (už v červnu 1945) se Wichterle vrátil do Prahy, aby zjistil, jaký je stav na vysokých školách. Vybavení laboratoří sice nebylo zničeno, ale původní budova byla v hrozném stavu. Wichterle byl odhodlaný obnovit výuku na vysoké škole. Spolu s docentem Lukešem museli nejprve najít vhodnou budovu. V improvizovaných podmínkách v části Ústavu organické chemie v Horské ulici zřídili laboratoře posluchačů a už během prázdnin se tu začaly střídat turnusy studentů. Nebyly však k dispozici žádné návody ke cvičení, proto Wichterle trávil většinu svých večerů sepisováním návodů pro základní preparativní práce. Začala tak vznikat první skripta pro organickou i anorganickou chemii, která svým pojetím předbíhala dobu. Později sám napsal dokonce německou a ruskou verzi těchto učebnic. Učebnice průběžně vylepšoval až do roku 1958, kdy byl propuštěn z vysokých škol. Spolu s Lukešem se pokusil zcela od základů změnit výuku na vysokých školách. Na svých poválečných přednáškách zavedl průběžné testy a zkoušky se staly jen formalitou, která doplňovala celkové hodnocení. Tato metoda však neuspěla – kvůli konservatismu profesorů, ale také proto, že toto průběžné hodnocení se dalo jen špatně politicky ovlivnit a bez milosti ukázalo, že „správná“ politická příslušnost neznamená dobré studijní výsledky - dokonce, že tomu je naopak. Souběžně s dosazováním členů komunistické strany do vedení školy přibývalo Wichterlovi konfliktů a nepřátel. Když byl novým rektorem jmenován Vladimír Maděra začala politická čistka vedoucí i k propuštění Otty Wichterla dne 31. srpna 1958. I přes odvolání nepozbyla výpověď platnosti. Místo navrácení postu byl Wichterle 4. prosince téhož roku jmenován vedoucím laboratoře makromolekulárních látek Československé akademie věd (ČSAV), z níž se vyvinul Ústav makromolekulární chemie (ÚMCH) a Wichterle se stal jeho ředitel a strůjcem většiny jeho úspěchů.

Kontaktní čočky

Nejznámějším vynálezem Otty Wichterla jsou samozřejmě gelové kontaktní čočky. Prvním impulsem k práci na vývoji měkkých kontaktních čoček byl jeho náhodný rozhovor ve vlaku cestou z Olomouce do Prahy roku 1952. Spolucestující (dr. Pur) četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka. Wichterle si uvědomil, že lepší materiálem pro implantát než ušlechtilé kovy by byla umělá hmota. Začal tedy rozvíjet teorii o trojrozměrném hydrofilním polymeru, který by byl pro oko dobře snesitelný. Jako nejvhodnější se jevil HEMA gel (poly-hydroxyethyl-methakrylátový gel), který pohlcoval asi 40 % vody, byl průhledný a měl dobré mechanické vlastnosti. Problém byl s jeho zpracováním. Nejprve se gel lil do forem, čočky se však při otevírání forem trhaly a měly nepravidelné okraje. Pak přišel rok 1958, vyhazov z VŠCHT a likvidace tamějšího výzkumu hydrofilních gelů a čoček. Spolu s Wichterlem pak do ÚMCH odešlo mnoho jeho spolupracovníků, mezi nimi i Drahoslav Lím, a výzkum pokračoval pod záštitou ÚMCH. Na půdě ústavu pak vznikla nová metoda – odlévání gelu do skleněných forem. Získala se tak čočka s přesnou optikou ve střední části. Některé čočky oko téměř nedráždily, ale výtěžky byly stále malé kvůli složitému obrušování okrajů. První čočky byli již aplikovány i na pacientech 2. oční kliniky v Praze za spolupráce s doktorem Maxmiliánem Dreifusem. Prokázalo se tak, že měkké čočky mohou poskytnout dokonalou korekci zraku a jsou pacienty poměrně dobře snášeny. Ministerstvo zdravotnictví však výzkum i přes Wichterlovo naléhání v roce 1961 zrušilo kvůli malým výtěžkům. V té době Wichterla napadl úplně nový způsob zpracování HEMA gelu, odlévání v rotujících otevřených formách, ale protože na obzoru nebyla žádná možnost pokračování v realizačním vývoji na půdě ČSAV, začal se Wichterle touto metodou zabývat doma. Na konci roku 1961 se mu ve svém bytě podařilo podat důkaz, že lze kvalitní kontaktní čočky vyrobit s minimálními náklady metodou monomerního odstředivého odlévání v rotujících formách. Tento první přístroj na výrobu kontaktních čoček je velmi známý, jedná se o aparaturu sestavenou z dětské stavebnice Merkur nejprve s dynamem z jízdního kola jako motorkem a poté i s motorkem z gramofonu . Po úspěšné zkoušce těchto čoček (opět na klinice u dr. Dreifuse) napadlo Wichterla, že nyní se nejedná pouze o službu zdravotnictví, ale že s výrobou čoček souvisí velké hospodářské zájmy především v USA. K podobným závěrům došly i státní instituce, a proto byl Wichterle vybízen k rozvinutí výzkumu čoček ve větší míře v ÚMCH. Vymohl si tedy čtyřicet pracovníků a působiště mimo ústav, protože tvrdil, že tento výzkum nepatří na půdu ústavu Akademie věd.

Licenční smlouva

Od roku 1963, kdy už byly metody výroby dovedeny téměř k dokonalosti, se zájem o kontaktní čočky a také důvěra v ně zvyšovaly. Dostavila se i odezva z USA a po několika měsících jednání byla 12. března 1965 v Praze podepsána licenční smlouva s Robertem Morrisonem a National Patent Development Corporation (NPDC), zastupovanou Martinem Pollakem a Jeromem Feldmanem. Ti založili akciovou společnost Flexible Contact Lens Corporation, jejímž sublicenčním partnerem se pak v roce 1966 stala firma Bausch & Lomb, jeden z nejvýznamnějších výrobců kontaktních čoček dnešní doby. Když v březnu 1971 Food and Drug Administration vydala povolení k uvedení čoček na americký trh, akcie firmy B & L stouply tak prudce, že akciový kapitál firmy narostl přes noc o 250 milionů dolarů.

Wichterle a totalitní režim

Události roku 1968 výrazně ovlivnily vývoj Československa a také Wichterlův život. V lednu se uvolnila politická situace a pracovníci Akademie se postupně začali scházet a vznikl i Svaz vědeckých pracovníků (Wichterle byl zvolen předsedou přípravného výboru). Wichterle se postupně zapojil do politického dění a stal jedním z iniciátorů manifestu 2 000 slov. Zatímco Akční program KSČ byl výzvou k reformě komunistické strany, 2 000 slov obsahovaly podněty, které šly za rámec Akčního programu. Šlo o aktivizaci československé veřejnosti proti stále zjevnému tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi. Méně známý než jako signatář 2 000 slov je Otto Wichterle jako poslanec České národní rady. Byl zvolen 10. července 1968 téměř jednohlasně a z politické scény odešel koncem roku 1969, protože nesouhlasil s prodlužováním mandátu (poslanci si odhlasovali prodloužení vlastních mandátů). Jako jediný také odmítal poslanecký plat, protože se cítil být pouze vědcem. K 21. prosinci 1969 byl Wichterle jako signatář 2 000 slov zbaven funkce ředitele ÚMCH a dále tam pracoval pouze jako řadový vědec.

Spory o platnost patentů

Přestože měl Wichterle všechny své vynálezy spolehlivě zajištěny patenty, mnoho firem napříč Amerikou tyto patenty vědomě porušovalo. Šlo především o výrobu čoček soustružením z tvrdého xerogelu a jejich následné bobtnání ve vodě. NPDC v 70. letech začala vést mnoho soudních sporů proti velkým firmám, které patenty porušovaly. Žalované firmy na svou obranu podávaly zrušovací žaloby proti platnosti daných patentů, byla to pro ně jediná šance, jak uniknout těžkému finančnímu postihu. Nejdůležitějším svědkem měl být přirozeně Otto Wichterle, k čemuž byla samozřejmě nutná cesta do USA. Vzhledem k Wichterlově přítomnosti na černé listině české komunistické vlády to nebylo vůbec jednoduché. Když však vládě došlo, že i ona by prohrou v soudních sporech o patenty ztratila velké množství peněz, bylo Wichterlovi konečně dovoleno vycestovat. U federálního soudu, kam až se spor dostal, Wichterle během několika málo dní vyvrátil veškeré pochybnosti o pravosti patentů. Až v únoru 1982 vydal federální soud, nejvyšší instance, proti jejímuž rozhodnutí nebylo odvolání, rozsudek potvrzující platnost Wichterlových patentů, a to nejen v USA, ale i ve všech ostatních zemích. Firma NPDC tak postupně inkasovala desítky milionů dolarů, o které se již nemusela dělit s českou Akademií věd, protože čeští mocipáni se v roce 1977 vzdali veškerých licenčních smluv. Chtěli tím zrušit účast Akademie na tomto sporu a sprovodit ze světa všechny úspěchy spojené s jménem Otto Wichterle. České hospodářství tak přišlo přibližně o miliardu devizových korun.

Závěr života

Koncem 70. let začala pomalu opadat normalizační nenávist k Wichterlovi a opět mohl cestovat do zahraničí, nejprve pouze dvě cesty ročně, ale mohl se zúčastnit výše zmíněných soudních sporů a chemických konferencí. Zasloužená úcta mu však mohla být plně projevována až po roce 1989. Roku 1990 byl zvolen presidentem ČSAV a na této pozici setrval do roku 1993. Téhož roku byl po něm pojmenován asteroid Wichterle. Do konce svého života se snažil být ve styku s chemií, přestože se již nemohl naplno věnovat pracím v laboratoři, zajímal se o dění v oboru a rozdával rady. Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998 ve věku nedožitých 85 let.

* * *

Zdroj: Otto Wichterle (Wikipedia)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Wichterle

* * *


Další výročí

1. srpna 1828 (180. výročí)
v Praze na Starém Městě zahájena první výstava českých průmyslových výrobků.
Ve dnech 1. 8. - 2. 9. 1828 se v Praze konala výstava českých průmyslových výrobků; předseda výstavní komise J. Dietrichštejn současně navrhl založení stálé instituce pro podporu průmyslu (pozdější Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách).
Pražská průmyslová výstava 1791 založila tradici obdobných výstav u nás i v zahraničí. Další pražské výstavy v letech 1828, 1829 a 1831 pokračovaly ve stejném duchu a naučné koncepci. Nebyly to výstavy ryze průmyslové, ostatně jako žádné akce tohoto druhu v 19. století na světě. Vedle modelů strojů, ukázek nových surovin a jejich zpracování se na nich předváděly také řemeslné výrobky a samozřejmě zemědělské produkty, ale i díla uměleckých řemesel a výtvarného umění. Typické pro tyto výstavy bylo, že na nich dominovala estetika a zboží bylo prezentováno s bohatým uměleckým dekorem.
1828 (F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech)
Ing. arch. Zdeněk Štefka, ředitel Výstaviště Flora Olomouc, a.s.: Výstavnictví, jeho poslání, vývoj a tradice (www.euroveletrhy.cz)
Pražské Staré Město
Pražské Staré Město
Lípa č. 2/2008
3. srpna 1958 (50. výročí)
ponorka Nautilus vyrazila na první cestu přes Arktický oceán pod povrchem ledu.
USS Nautilus (SSN-571) byla první provozuschopná nukleárně poháněná ponorka a první plavidlo, jež dokončilo podmořskou plavbu pod Severním pólem, která patřila námořnictvu Spojených států amerických.
V současnosti slouží ponorka jako exponát v Naval Submarine Base New London. Návštěvník má možnost si projít její interiér.
USS Nautilus (SSN-571) (Wikipedia)
Osud ponorky USS Nautilus (www.uboat.cz)
Jak pracuje: Ponorka
(www.21stoleti.cz, Martin Janda)
Ponorka na zkušební plavbě 20. ledna 1955
Ponorka na zkušební plavbě 20. ledna 1955
www.iabc.cz
3. srpna 1968 (40. výročí)
byla zahájena porada představitelů šesti komunistických a dělnických stran v Bratislavě.
3. srpna 1968 se v Bratislavě setkali představitelé Sovětského svazu, Německé demokratické republiky, Polska, Maďarska, Bulharska a Československa.
Výsledkem tohoto setkání bylo tzv. Bratislavské prohlášení, v němž českoslovenští politici m.j. podepsali:
"Podpora, ochrana a upevnění těchto vymožeností, kterých dosáhly národy svým hrdinským úsilím, obětavou prací lidu každé země, jsou společnou internacionální povinností všech socialistických zemí. To je jednotný názor všech účastníků porady, kteří projevili neochvějnou rozhodnost rozvíjet a chránit vymoženosti socialismu ve svých zemích, dosahovat nových úspěchů při budování socialismu. Na základě historické zkušenosti se bratrské strany přesvědčily, že kráčet vpřed po cestě socialismu je možné pevně a důsledně, jen když se řídí společnými zákonitostmi budování socialistické společnosti a v prvé řadě upevňují vedoucí úlohu dělnické třídy a její avantgardy - komunistické strany. Přitom každá bratrská strana řeší tvořivě otázky dalšího socialistického rozvoje, bere v úvahu národní zvláštnosti a podmínky. Neotřesitelná věrnost marxismu-leninismu, výchova lidových mas v duchu socialistických idejí, proletářského internacionalismu, nesmiřitelný boj proti buržoazní ideologii, proti všem antisocialistickým silám, jsou předpokladem úspěchů při upevnění pozic socialismu a v odporu proti imperialistickým útokům."
Pracovník sekretariátu ÚV KSČ Radko Kaska, pomocník D. Koldera, předal tajně L. Brežněvovi tzv. „první zvací dopis“ (teprve po otevření archivů v 90. letech se ukázalo, že dopis podepsali V. Biĺak, D. Kolder, A. Indra, O. Švestka a A. Kapek, kteří žádali přímo L. Brežněva o vojenskou pomoc.). 21. srpen se blížil.
1968, 3. srpen, Bratislava. - Prohlášení šesti komunistických a dělnických stran socialistických zemí, přijaté v Bratislavě (www.68.usd.cas.cz, PDF)
Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (1) (www.pozitivni-noviny.cz)
Obrana socialismu, nejvyšší internacionální povinnost (www.sds.cz)
Alexander Dubček, první tajemník ÚV KSČ, vedoucí delegace na Bratislavské poradě
Alexander Dubček, první tajemník ÚV KSČ, vedoucí delegace na Bratislavské poradě
Kalendárium ČT1
4. srpna 1888 (120. výročí)
se v Čáslavi roce narodil český filozof a teolog profesor PhDr. Jan Blahoslav Kozák.
V duchu rodinné tradice - byl synem evangelického faráře - studoval J. B. Kozák teologii a filosofii v Brně, Edinburghu, Vídni, Halle a Praze. Stal se evangelickým duchovním, ale vyučoval též na středních školách. V roce 1921 byl jmenován docentem a roku 1933 profesorem filosofie na pražské filosofické fakultě. Byl spoluzakladatelem Pražského filosofického kroužku. Zároveň byl redaktorem Laichterovy filosofické knihovny, kde vycházela základní díla filosofické literatury. Pracoval také v Československé straně národněsocialistické a v letech 1935-39 byl i poslancem parlamentu. V roce 1939 odjel Kozák do USA, kde přednášel v Ohiu. Jako jeden z mála cizinců pracoval krátce v americké diplomacii. V roce 1945 zastupoval ČSR v UNESCO, v době převzetí moci komunisty byl děkanem na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Novému režimu zachoval loajalitu, a tak směl na fakultě zůstat až do roku 1958. Publikovat ovšem nemohl, vycházely jen jeho překlady klasických filosofických děl.
Kozák jako významný představitel filosofie protestantského modernismu vycházel z T. G. Masaryka. Široký záběr jeho filosofického díla sahá od logiky a noetiky přes etiku až k ontologii. Soustřeďuje se na otázku, zda úsilí o uskutečňování mravních hodnot je současně naplňováním vyššího smyslu mravního řádu universa. Boha chápe jako duchovní ideál, pro který se člověk rozhodl žít. Po roce 1945 formuluje zásady kontextualismu, osobité koncepce světa, kladoucí si otázku, co přetrvává v neustálém procesu změn.
Zemřel 9. 1. 1974 v Praze.
KOZÁK Jan Blahoslav (www.libri.cz)
Jan Blahoslav Kozák (www.phil.muni.cz)
Kozák Jan Blahoslav, český filosof (encyklopedie.seznam.cz)
Profesor PhDr. Jan Blahoslav Kozák
Profesor PhDr. Jan Blahoslav Kozák
www.libri.cz
6. srpna 1938 (70. výročí)
se narodil profesor Roman Makarius, ikona českého hornictví.
Od roku 1961 působil v provozních funkcích v hornických organizacích, v roce 1977 se stal pracovníkem Státní báňské správy ČR. Předsedou ČBÚ ho jmenoval v březnu 1997 tehdejší premiér Václav Klaus. Významným přínosem Makaria pro české hornictví je skutečnost, že báňská správa v uplynulých 20 letech přispěla ke stabilizaci celého sektoru, zejména v oblasti bezpečnosti práce a vývoje smrtelné úrazovosti. Jako uznávaný odborník na horní právo stál u zrodu nové báňské legislativy po roce 1989 a následně její harmonizace v kontextu legislativy Evropské unie.
Je autorem knih o báňském záchranářství, více než pěti publikací z oboru horního práva a desítek článků a přednášek zaměřených na horní právo, bezpečnost v dolech, bezpečnostní předpisy a báňské záchranářství. V roce 1986 se stal členem Vědecké rady děkana Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské v Ostravě a od roku 1997 je členem Vědecké rady rektora Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě. V roce 2000 byl jmenován profesorem.
Makarius je dlouhá léta považován za ústřední postavu renesance tradic hornického stavu. Navrhl a do života uvedl vyznamenání pro báňské záchranáře Záslužný záchranářský kříž a ocenění za zásluhy o české hornictví Medaile Jiřího Agricoly. Z jeho iniciativy byla založena cena za bezpečnost v hornictví Zlatý Permon.
Předseda ČBÚ Roman Makarius opouští úřad (www.hornicky-klub.info)
Předseda Českého báňského úřadu Roman Makarius bude soupeřit o Ropáka roku (zpravodajstvi.ecn.cz)
Autor - Makarius - Roman Makarius (knihy.abz.cz)
Profesor Roman Makarius
Profesor Roman Makarius
http://www.hornicky-klub.info
6. srpna
je Světový den boje za zákaz jaderných zbraní, Den Hirošimy (výročí svržení první jaderné pumy na Hirošimu v roce 1945).
je Mezinárodní den boje lékařů za mír. Připomíná se z rozhodnutí výkonného výboru Mezinárodního hnutí lékařů.
"Od nádraží to tramvají trvá asi deset minut, když vystupuji na stanici Genbakudómumae. Menší než jsem myslel, avšak bez přehlednutí stojí slavný Genbaku dómu (Hirošimský památník míru). Budova původního Hirošimského prefekturálního paláce pro podporu průmyslu navržená českým architektem Janem Letzelem (1880 - 1925) byla nejbližší stavbou od hypocentra výbuchu, která zůstala stát. Dodnes je uchovávana její podoba z doby po výbuchu atomové bomby (8:15, 6.srpna 1945). Jak řekl jeden můj kamarád, Atomový dóm je vlastně nejslavnější česká stavba, třebaže paradoxně mnoho Čechů to ani neví. Žák slavného Jana Kotěry, Letzel, který strávil v Japonsku přes patnáct let, je sám o sobě pozoruhodná postava. Dodnes je v Čechách několik jím navržených budov. V Japonsku se ze všech jeho relizovaných projektů dochoval právě jen Atomový dóm, jenž byl zapsán do Světového dědictví UNESCO.
Procházím kolem Dómu, na kterém jsou stále vidět ožehnuté stopy. Promoklý pokračuji dále parkem až k Dětskému mírovému památníku. S ním je spojen příběh dívenky jménem Sadao Sasaki. V době výbuchu byly Sadao dva roky. Deset let poté jí byla diagnostikována leukémie, nemoc způsobená následky ozáření. Inspirována japonským rčením, že tomu, kdo složí tisíc jeřábů z origami, bude splněno přání, se Sadako pustila do skládání. Smrt jí však dovolila, přes její vytrvalou snahu, složit jen 644 jeřábů. Zbytek pak údajně složili její kamarádi. Proto tedy dominantou památníku je dívka držící velkého jeřába."
Slzy Hirošimy (fuchiminanohi.blogspot.com)
Bombardování Hirošimy a Nagasaki - Pohledem té doby (www.valka.cz, Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek)
Japonsko si připomnělo 55. výročí výbuchu atomové bomby nad Hirošimou (www.rozhlas.cz, Jan Bednář)
Atomový dóm, foto: ČTK
Atomový dóm, foto: ČTK
Český architekt Jan Letzel - stavitel Atomového dómu v Hirošimě
www.quido.cz
7. srpna 1848 (160. výročí)
zemřel švédský chemik Jöns Jacob Berzelius.
Teprve v roce 1811 švédský chemik Jöns Jacob Berzelius systematicky pojmenoval dosud známé chemické prvky, stanovil jejich atomovou váhu a v roce 1815 je označil písmeny, nebo, chcete-li značkami, které se používají dodnes. Berzeliovy značky umožnily i přehledné označení chemických sloučenin a snadné vyjádření chemických reakcí.
Berzelius také objevil řadu nových prvků, například cer, selen a thorium a poprvé připravil v čistém stavu křemík, zirkon a tantal. V roce 1834 ho král Karel XIV. jmenoval baronem a dnes je považován za zakladatele moderní anorganické chemie.
Aby si Berzelius nemyslel, že jeho systém je opravdu bez chybičky, jeho následovníci udělali malou změnu. Zatímco on používal horní index, oni zavedli dolní.
Narodil se 20. 8. 1779.
Jöns Jacob Berzelius (Wikipedia)
Berzelius Jöns Jacob (www.volny.cz/michal_bachman)
Jöns Jacob Berzelius (www.hamelika.cz, MUDr. Vladimír Křížek, DrSc.)
Jöns Jacob Berzelius
Jöns Jacob Berzelius
Kalendárium ČT1
7. srpna 1888 (120. výročí)
v tento den byly patentovány otáčivé dveře.
První TOURNIKET holandské firmy Boon Edam byl vyroben před více než sto lety. Poměrně velmi rychle si získal velkou oblibu doma i v zahraničí. Během let prochází Tourniket trvalým vývojem. Aby co nejvíce vyhověl požadavkům a potřebám uživatelů, je k dispozici v několika variantách, provedeních a modifikacích. Vedle tříkřídlového a čtyřkřídlového Tourniketu vznikla nedávno i nejnovější modifikace, se kterou v těchto dnech výrobce přichází na trh, a to je Tourniket dvoukřídlový.
Dvoukřídlový TOURNIKET BOON EDAM (Stavebnictví a interiér, Pavel Šimara)
Dvoukřídlový TOURNIKET
Dvoukřídlový TOURNIKET
7. srpna 1898 (110. výročí)
v Tutzingu v Horním Bavorsku zemřel významný německý egyptolog a romanopisec profesor Georg Moritz Ebers.
Historické látky staroegyptské i staroněmecké zpracovával do beletristických děl. Jeho romány byly velmi oblíbené.
Studoval práva v Gotinkách, později egyptologii v Berlíně, habilitoval se v Jeně (1865), načež podnikl dvě cesty do Egypta a Núbie; první 1869-70, po níž jmenován professorem egyptologie na univ. lipské, a druhou r. 1872, na níž odkryl nekropoli thébskou. Pro churavost uchýlil se r. 1889 na odpočinek (v Mnichově, v létě Tutzingu).
Narodil se 1. 3. 1837 v Berlíně.
Ebers Georg Moritz, egyptolog a romanopisec něm (encyklopedie.seznam.cz)
Georg Moritz Ebers
Georg Moritz Ebers
Slovník spisovatelů německého jazyka
7. srpna 1958 (50. výročí)
zemřel Dr. Karl Spencer Lashley, americký psycholog behavioristického zaměření; zakladatel neuropsychologie a badatel v oboru zoopsychologie, profesor Harvardské univerzity. Zabýval se experimentálním výzkumem mechanismů učení u zvířat (studium diskriminačního chování a učení u krys); rozpracoval mechanismy bilaterálního přenosu. Odmítl myšlenku rigidní lokalizace psychických funkcí v mozkových centrech. Podle Lashleyho všechny body mozkové kůry jsou ekvipotenciální (tj. funkčně zastupitelné), přičemž efekt (lokalizace) psychického procesu záleží především na učení.
Hlavní dílo: Studies of Cerebral Function in Learning (Studium mozkových funkcí v procesu učení).
Narodil se 7. 6. 1890 v městě Davis, West Virginia.
Lashley (encyklopedie.seznam.cz)
Karl Spencer Lashley (academic.udayton.edu, anglicky)
Karl Spencer Lashley (www.enotes.com, anglicky)
Dr. Karl Spencer Lashley
Dr. Karl Spencer Lashley
Lípa č. 2/2008
8. srpna 1488 (520. výročí)
dotištěna byla v Praze první česká Biblí svatá, jež vyšla nákladem Jana Pytlíka, Severina Kramáře, Jana od Čapuov a Matěje od Bílého lva. Byl to první velký český tisk po plzeňské Kronice trojanské z roku 1468.
Šíření českých Biblí napomohl vynález knihtisku. Češi v 15. století vytiskli několikrát Nový zákon a Žalmy, dvakrát celou bibli – první českou tištěnou bibli r. 1488 Pražskou a o rok později Kutnohorskou. Za zmínku stojí fakt, že dříve než Češi měli samostatné vydání Nového zákona tiskem jen Francouzi a dříve než Češi se mohou pouze tři národy vykázat celou tištěnou biblí v národním jazyce: německý (1466), italský (1471) a Katalánci (1478).
ThDr. Jiří Beneš: STRUČNÁ HISTORIE ČESKÉ BIBLE (českých překladů) (www.dumulipy.cz)
Biblické překlady české (encyklopedie.seznam.cz)
Bible svatá Online (www.etf.cuni.cz)
Biblí česká čili Písmo svaté starého i nového zákona
Biblí česká čili Písmo svaté starého i nového zákona
Kalendář historický národa českého
8. srpna 1918 (90. výročí)
je "Černý den německé armády".
15. července 1918 začala druhá bitva na Marně. Generál Erich von Ludendorff překročil s pětatřiceti divizemi řeku Marnu. Hodlal provést rozhodující úder, který měl přinést Německu vítězství v první světové válce.
Proti němu však stál dobře připravený generál Foche, který měl v té době k dispozici čtyři armády s výtečnými veliteli a silnou podporu spojenců. Němci sice zpočátku měli jisté územní zisky, ale 18. července 1918 vojska Dohody zahájila protiofenzívu. Ta vyvrcholila drtivým útokem 8. srpna u Amiens. Spojenecké oddíly se přehnaly německou linií tak rychle, že předsunuté motorizované jednotky rozstřílely v poklidu snídající německý štáb armádního sboru. Demoralizovaní Němci se houfně vzdávali. A pokud ne, ustupovali. Od toho dne už vlastně stále.
Generál Ludendorff ztratil hlavu i nervy. 8. srpen 1918 označil za "černý den německé armády", podle některých pramenů dokonce za "černý den Německa". Osobně císaři Vilémovi sdělil, že vítězství je nedosažitelné, válka prohraná a že je třeba začít se snažit vyjednat mír. Pár týdnů však trvalo, než císaře přesvědčil. Válka pokračovala ještě dlouhých devadesát pět dní.
Bitva Amiens (Encyklopedie Navajo)
Jan Jiránek: 1. Světová válka: Německá agrese a západní fronta (www.sweb.cz/pkg002, DOC)
Mapa bitvy u Amiens v srpnu 1918
Mapa bitvy u Amiens v srpnu 1918
Kalendárium ČT1
8. srpna 1948 (60. výročí)
v Praze zemřel Msgre. Bohumil Stašek, český římskokatolický duchovní a československý politik.
Bohumil Stašek, čelný představitel Čs. strany lidové (ČSL) v první republice, vystudoval bohosloveckou fakultu v Praze a po vysvěcení působil v duchovní správě. Od roku 1915 byl vikaristou, od roku 1932 kanovníkem vyšehradské kapituly.
Po vzniku Československa měl významný podíl na vytvoření ČSL v lednu 1919, stal se jejím ústředním tajemníkem a od roku 1925 poslancem. Ve své straně, zemsky organizované, zastával od roku 1930 důležitou funkci předsedy zemské organizace v Čechách. V období hospodářské krize na počátku 30. let se přikláněl ke směrům zastávajícím autoritativní formy vlády, ale brzy se stal znovu stoupencem Šrámkova demokratického zaměření strany.
V době mnichovské krize byl odpůrcem kapitulace a 30. září 1938 byl s J. Stránským, L. Rašínem, J. Davidem, K. Gottwaldem a dalšími členem skupiny poslanců, která u prezidenta Beneše protestovala proti přijetí mnichovské dohody. Za okupace se účastnil různých vlasteneckých akcí a za kázání na pouti ke sv. Vavřinečku u Domažlic v srpnu 1939 byl zatčen a až do konce války vězněn v koncentračním táboře Dachau. Po osvobození byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Po válce se do popředí v ČSL nevrátil a účastnil se práce Svazu osvobozených politických vězňů.
Narodil se 17. 2. 1886 v obci Klabava u Rokycan.
STAŠEK Bohumil (www.libri.cz)
Osobnosti z dějin ČSL - Msgre. Bohumil Stašek (www.kdu.cz, PDF)
Vzpomínková  bohoslužba na Vyšehradě (tisk.cirkev.cz, Kateřina Rózsová)
Msgre. Bohumil Stašek
Msgre. Bohumil Stašek
www.libri.cz
9. srpna 1848(1847) (160. výročí)
v Langhamu (Norfolk, Anglie) zemřel anglický prozaik Frederic Marryat.
Přes dvacet let sloužil jako důstojník, později kapitán u námořnictva, zúčastnil se napoleonských válek. Své zkušenosti a zážitky promítl do populárních, zábavných románů ze života námořníků.
Marryat roku 1806 ve svých čtrnácti letech vstoupil do Královského námořnictva, kde sloužil do roku 1830. Bojoval v napoleonských válkách a roku 1812 byl povýšen na poručíka. Poté se v letech 1812-1814 zúčastnil britsko-americké války. V další válce proti Barmě v letech 1824-1826 obdržel vyznamenání a domů se vrátil jako námořní kapitán.
Jeho první román The Naval Officer (1829, Námořní důstojník) měl slušný úspěch a to jej přivedlo k rozhodnutí vzdát se po dvaceti čtyřech letech slibné námořnické kariéry a zcela se věnovat psaní. V letech 1832-1835 se stal vydavatelem časopisu The Metropolitan Magazine, kde publikoval i své práce.
Narodil se 10. 7. 1792 v Londýně.
Frederick Marryat (Wikipedia)
Marryat Frederick: Kormidelník Vlnovský (www.cesky-jazyk.cz)
Frederic Marryat
Frederic Marryat
Slovník spisovatelů: anglická literatura …
9. srpna 1888 (120. výročí)
v Paříži zemřel francouzský básník Émile-Hortensius-Charles Cros.
Byl neobyčejně nadaný a všestranný. Na světové výstavě roku 1867 uvedl svůj automatický telegraf. Od roku 1869 se zabýval výzkumem barevné fotografie, je objevitelem fonografu.
Jeho básnické dílo má široký záběr: milostné písně, legendární vidiny ponořené do alkoholu a hašiše, fantazie a parodie, básně v próze.
Byl synem právníka. Studoval lékařství v Paříži, ale studium nedokončil, nejspíše proto, že během svých studií poznal svoji budoucí milenku Ninu de Villard, která jej uvedla do společnosti mladých intelektuálů tehdejší doby, pořádala totiž setkání sympatizantů pařížské Komuny, kteří se rekrutovali především z nové generace umělců. To Crose přesvědčilo, aby si zvolil dráhu svobodného povolání. Velmi jej ovlivnil humanismus, tedy i touha jak po intenzivním smyslovém vnímání světa, tak po vědeckém poznání. Během pařížské světové výstavy v roce 1867 jej velmi zaujal objev telegrafu a rozhodl se proto věnovat bádání v oblasti reprodukční techniky. Ve stejném roce teoreticky zpracoval téma o možnostech realizace barevné fotografie a vytvořil i fotografický záznam pohybu, podobný budoucímu filmu, i když na jiném principu. Téměř paralelně, v roce 1869, debutoval i jako básník v časopise „L'Artiste“ (Umělec).
Narodil se 1. 10. 1842 ve Fabrezanu (departement Aude, Francie).
Charles Cros (Wikipedia)
Charles Cros (Wikisource)
Émile-Hortensius-Charles Cros
Émile-Hortensius-Charles Cros
Slovník francouzsky píšících spisovatelů
9. srpna 1918 (90. výročí)
britská vláda vydala deklaraci (někdy je označována podle ministra zahraničí Balfourovou), v níž uznala Národní radu československou za "představitele národních zájmů" a "budoucí československou vládu".
Šlo do té doby o politicky a mezinárodně právně nejdůležitější uznání práva Čechů a Slováků na vytvoření samostatného státu; 3. září byla podepsána příslušná úmluva.
1918 - 9. srpna (F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech)
Historie vzniku Československé republiky (Ministerstvo obrany, PhDr. Jaroslav Láník, CSc.)
Historie do roku 1918 (www.internetove-referendum.cz)
Historie do roku 1918
Historie do roku 1918
Lípa č. 2/2008
9. srpna 1978 (30. výročí)
zemřela Marie Úlehlová-Tilschová, česká spisovatelka, průkopnice zdravé výživy.
Stála u kolébky vědy o výživě. Své názory na výživu propagovala ve své první knize Moderní kuchařka, která vyšla v roce 1930. Její nejobsáhlejší prací je Česká strava lidová, která vyšla po válce a byla velmi kladně hodnocena nejen naší odbornou kritikou, ale i obšírným referátem v etnografickém sborníku Akademie věd bývalého Sovětského svazu. Až do vysokého věku pracovala jako ve Společnosti pro racionální výživu, publikovala v časopise Výživa lidu a v řadě českých deníků a časopisů.
Dílo: Jak a čím se živit. Zdravá výživa dneška (Družstevní práce 1937), Česká strava lidová (Družstevní práce 1945), Výživa ve světle věků (Česká grafická Unie 1945), Správná výživa a stravování (spoluautor Vilém Hons, Vydavatelství obchodu 1962).
Narodila se 13. 7. 1896.
Knihy - Doporučená mimointernetová četba (www.zivotosprava.cz)
…a osobnosti světové a české gastronomie - Marie Úlehlová-Tilschová (www.labuznik.com)
Sladká míza stromů (www.narod-sobe.cz)
Marie Úlehlová-Tilschová: Jak a čím se živit - zdravá výživa dneška
Marie Úlehlová-Tilschová: Jak a čím se živit - zdravá výživa dneška
Lípa č. 2/2008
9. srpna
je Mezinárodní den původních obyvatel světa.
Mezinárodní den původního obyvatelstva, rozhodnutí bylo přijato v prosinci 1994 Valným shromážděním OSN.
Mezinárodní a světové dny (www.pis.cz)
je Den Nagasaki, připomíná se svržení jaderné bomby na toto město.
V českém filmu „Knoflíkáři“ jeden příběh o amerických letcích uvádí, že město Kokura nebylo bombardováno, protože tam bylo špatné počasí a nebylo možné ho zaměřit pro špatnou viditelnost plánovaných cílů. A tak došlo k bombardování záložního cíle v Nagasaki  9. srpna 1945 v 11.02 h. Bomba měla větší výbušnou sílu 21 000 tun TNT a název „Tlouštík“. Ztráty na životech v přístavním městě Nagasaki byly o něco menší než v Hirošimě, přestože bomba naplněná plutoniem 239 byla silnější. A tak japonský císař v poledne 15.srpna 1945 oznámil kapitulaci své země. Američané jinak plánovali v polovině srpna pokračování  atomových náletů, i když obohaceného uranu měli málo.
Písnička - Dvě spálený srdce : Nagasaki, Hirošima (storch.blog.idnes.cz, Miroslav Štorch)
Druhá světová válka - 8. díl - Hirošima a Nagasaki / Frank Capra (www.countryworld.cz)
20 km vysoký oblak prachu nad Nagasaki 9. srpna 1945
20 km vysoký oblak prachu nad Nagasaki 9. srpna 1945
www.quido.cz
10. srpna 1928 (80. výročí)
se v Brně narodila Věra Růžičková, česká sportovní gymnastka, olympijská vítězka (1948).
V Sokole se věnovala skokům do vody, basketbalu a hlavně sportovní gymnastice, kterou zde spoluzakládala. Je jedinou brněnskou držitelkou zlaté olympijské medaile. Získala ji v roce 1948 v Londýně jako členka československého družstva gymnastek; v závodě jednotlivkyň byla šestá. Poté i nadále úspěšně závodila jako členka Sokola Brno I a reprezentantka ČSR. Sportovní zkušenosti uplatňovala jako trenérka (mj. reprezentačního družstva), organizátorka a funkcionářka v brněnských a celostátních organizacích, vychovala řadu špičkových gymnastů a gymnastek. Po roce 1989 se zasloužila o obnovení Sokola a stala se členkou předsednictva České obce sokolské a místostarostkou Světového svazu sokolstva. Jako členka Olympijského výboru se výrazně angažovala i v olympijském hnutí. Založila mj. regionální Český klub olympioniků v Brně a v roce 1998 byla zařazena do Síně slávy města Brna.
Ceny města Brna - Věra Růžičková (www.brno.cz)
Životní jubileum zlaté gymnastky Věry Růžičkové (gymnastika.cstv.cz)
Zlatou medaili z olympiády 1948 kropily slzy (brnensky.denik.cz)
Věra Růžičková
Věra Růžičková
Lípa č. 2/2008
10.(12./13.) srpna 1938 (70. výročí)
zemřel v Mladé Boleslavi český podnikatel Václav Klement.
Ke jménu Václav Klement patří neodmyslitelně i jméno jeho společníka Václava Laurina. Právě s ním založil mladý knihkupec a nadšený cyklista Klement (na protest proti urážce češtiny od jedné německé firmy) v Mladé Boleslavi výrobu jízdních kol Slávia.
Roku 1895 přivezl z Paříže "motorovou dvoukolku" a začal konstruovat první motocykly, jež si zakrátko dobyly pověst nejlepších strojů v Evropě. Získaly četné trofeje, snad nejcennější v roce 1905, kdy Václav Vondřich v sedle motocyklu Laurin & Klement zvítězil v tehdy nejslavnějším závodě Coup Internationale des motocyklettes na silničním okruhu u Dourdanu ve Francii.
Po přechodu na výrobu automobilů se závod, který se vypracoval na největší rakouskou automobilku, stal akciovou společností a Klement generálním ředitelem. Roku 1925 došlo ke sloučení s firmou Škoda. Klement vždy propagoval moderní myšlenky specializace a typizace a stal se iniciátorem moderní přestavby podniku. Činně působil ve sdružení ASAP - společnosti pro výrobu a prodej automobilů. Na Mladoboleslavsku vybudoval několik hydrocentrál, sloužících veřejné potřebě, a významně tak přispěl k elektrizaci kraje. V. Klement patřil k průkopníkům českého průmyslu, podnikatelům, pro něž nebyl jediným ukazatelem zisk, ale kteří měli hluboký vztah ke svým výrobkům.
Narodil se 16. 10. 1868 ve Velvarech.
KLEMENT Václav (www.libri.cz)
Václav Klement - zakladatel českého automobilového průmyslu, manažer (www.financnici.cz, Ilona Baboráková) 
Václav Laurin a Václav Klement (www.quido.cz)
Václav Klement
Václav Klement
www.libri.cz
10. srpna 1978 (30. výročí)
zemřel v Praze roku český filmový historik Myrtil Frída.
V roce 1945 byl spoluzakladatelem Československého filmového archivu a ústavu, kde poté působil. Byl také autorem televizních seriálů popularizujících významné herce.
Prasynovec Jaroslava Vrchlického Myrtil Frída byl svého času jedním z našich nejznámějších filmových historiků a publicistů.
Spoluautor Historie československého filmu v obrazech a filmografických příruček Československý němý film 1898-1930 a 666 profilů zahraničních režisérů (s J. Brožem).
Narodil se 21. 12. 1919(1914) v Praze.
Frída (encyklopedie.seznam.cz)
Dvacet let v trezoru (www.rozhlas.cz, Martina Mašková)
Zmatek (www.lfs.cz, Marta Šímová)
Myrtil Frída, Karel Velebný a Zdeněk Svěrák v dokumentárním filmu "Stopa vede do Liptákova" (1969)
Myrtil Frída, Karel Velebný a Zdeněk Svěrák v dokumentárním filmu "Stopa vede do Liptákova" (1969)
Český biografický slovník XX. století
11. srpna 1858(1885) (150. výročí)
se v Nijkerk (Nizozemsko) narodil nizozemský lékař, objevitel vitamínu B, Christiaan Eijkman. Založil systematické zkoumání nemocí způsobených nedostatkem vitamínů.
V roce 1929 získal Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii holandský vědec Christian Eijkman. Na vojenské akademii v Amsterodamu získal vojenské vzdělání a zúčastnil se mise holandské vlády do Indie.
V Indii, kde působil jako lékař státní věznice v Batávii, ho zaujal problém, který sužoval zemi. Nepomáhalo modlení k bohům či bůžkům, nepomáhalo nic. Indy sužovala nemoc beri-beri. Eijkman si uvědomil, že nemoc se více vyskytuje tam, kde se vaří a k jídlu podává výhradně loupaná rýže. Tam, kde lidé jedli neloupanou rýži, nemocí beri-beri netrpěli. Eijkman dospěl k závěru, že nemoc beri-beri způsobuje nedostatek nějaké životně důležité látky, kterou si lidské tělo neumí samo vyrobit. V roce 1897 výsledky těchto svých pozorování, která vedla ke vzniku vitaminové teorie, zveřejnil.
V roce 1912 Eijkmanova pozorování prověřil polský badatel Kazimierz Funk a látky, jejichž existenci Eijkman předvídal, nazval vitamíny. Podle latinského slova "vita", život. Lze tedy říci, že Eijkman jako první objasnil chorobu beri-beri jako avitaminózu a jako první objevil vitamíny.
Později bylo zjištěno, že nemoc beri-beri způsobuje nedostatek vitamínu B1, thiaminu, který se normálně vyskytuje v rýžových otrubách. Ale také v medu, v mase, v pivovarských kvasnicích a v ořechách.
Zemřel 5. 11. 1930 v Utrechtu (Nizozemsko).
Christiaan Eijkman (encyklopedie.seznam.cz)
Eijkman Christiaan (encyklopedie.seznam.cz)
Christiaan Eijkman - Biography (nobelprize.org, anglicky)
Christiaan Eijkman (1929)
Christiaan Eijkman (1929)
Rok do kapsy
Kalendárium ČT1
11. srpna 1948 (60. výročí)
se ve Všetatech narodil český student Jan Palach.
Jan Palach se stal jednou ze symbolických postav českých dějin. V roce 1967 začal studovat na Vysoké škole ekonomické a od roku 1968 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Těžce prožíval vývoj v zemi po sovětské okupaci v srpnu 1968 a v listopadu 1968 se aktivně zúčastnil studentské stávky. Dne 16. 1. 1969 okolo 4. hodiny odpoledne se na protest proti proti sovětské okupaci Československa a ústupkům okupantům ze strany československé politické reprezentace a pro vyburcování národní morálky v horní části pražského Václavského náměstí polil hořlavinou a zapálil. S těžkými popáleninami byl převezen na kliniku plastické chirurgie v Legerově ulici, kde nakonec zranění podlehl. Jeho pohřeb se stal výrazem odporu proti okupaci.
Jan Palach byl pohřben na Olšanských hřbitovech, ale v roce 1973 dal normalizační režim jeho ostatky exhumovat, zpopelnit a urnu uložit na hřbitově v rodných Všetatech.
V době 20. výročí Palachova činu a smrti vznikly ze vzpomínkové akce na Václavském náměstí několikadenní velké demonstrace proti komunistickému režimu (tzv. Palachův týden), tvrdě rozháněné policií. Koncem roku, 17. listopadu 1989, během manifestace při příležitosti 50. výročí uzavření českých vysokých škol za okupace, se vzpomínalo nejen na smrt J. Opletala, ale i na oběť J. Palacha.
Zemřel 19. 1. 1969 v Praze.
PALACH Jan (www.libri.cz)
Palach memorial pages (Český rozhlas 7 - Radio Praha)
Jan Palach chtěl otřást svědomím národa (www.ceskenoviny.cz)
Jan Palach
Jan Palach
Český biografický slovník XX. století
Kalendárium ČT1
12. srpna 1978 (30. výročí)
byl v Praze zahájen pravidelný provoz metra na trase A.
Výstavba první části této trati byla zahájena v roce 1973, otevřena byla 12. srpna 1978. Tento úsek (I.A) vedl mezi stanicemi Dejvická (Leninova) a Náměstí Míru, byl dlouhý 4,7 km a obsahoval 7 stanic. Vznikl tak první podchod pražského metra pod Vltavou, umístěný v hloubce 14 m pod dnem řeky.
V roce 1976 byla zahájena výstavba úseku II.A, který byl otevřen 19. prosince 1980, měl délku 2,6 km a obsahoval stanice Jiřího z Poděbrad, Flora a Želivského. Dne 11. července 1987 byl otevřen úsek III.A/1, který trasu prodloužil o 1,3 km do stanice Strašnická, 4. července 1990 pak úsek III.A/2 přidal dalších 1,4 km a stanici Skalka.
26. května 2006 byla ještě prodloužena na severovýchod o stanici Depo Hostivař s využitím existující spojky do depa vedené částečně po povrchu.
Přepravní kapacita trasy A přepočtená na 1 hodinu činí ve špičce cca 20 320 osob a v sedle, tzn. v době snížených přepravních nároků, cca 10 500 osob.
A (linka metra v Praze) (Wikipedia)
Historie pražského metra (www.tramfreak.com)
Pamětní deska, umístěná ve stanici Dejvická na počest otevření prvního úseku linky A
Pamětní deska, umístěná ve stanici Dejvická na počest otevření prvního úseku linky A
Lípa č. 2/2008
12. srpna
je Mezinárodní den mládeže (slaví se od roku 2000, uznán Valným shromážděním OSN v roce 1999). Svátek mládeže slavený v letech mezi 1. a 2. světovou válkou každoročně první neděli v září.
Česká rada dětí a mládeže si připomíná Mezinárodní den mládeže OSN - 2007 (www.crdm.cz)
5. Mezinárodní den mládeže, 12. srpen 2004 (europa.eu)
Mezinárodní den mládeže (encyklopedie.seznam.cz)
5. Mezinárodní den mládeže, 12. srpen 2004
5. Mezinárodní den mládeže, 12. srpen 2004
www.quido.cz
13. srpna 1728 (280. výročí)
stanul velitel vědecké expedice, Dán v ruských službách Vitus Jonassen Bering (Behring), jako první na severním cípu poloostrova Čukotka.
V roce 1725 vedl tzv. první kamčatskou výpravu, která měla za úkol zmapovat mořské pobřeží při východním pobřeží Sibiře, prověřit propojení Asie s Amerikou a prozkoumat bezpečnost hranic Ruska na Dálném východě. V únoru 1725 se Bering vydal na cestu přes Sibiř. Roku 1727 se dostal na Kamčatku. Výprava postavila loď Sv. Gavriil, se kterou se vydala 13. července 1728 podél Kamčatky na cestu k severu. Dne 13. srpna 1728 se výprava dostala k nejvýchodnějšímu místu Čukotského poloostrova. Beringově výpravě se podařilo proplout mezi Asií a Amerikou, a dokázat tak, že tyto kontinenty spolu nesouvisí. Tím Bering splnil svůj úkol a vydal se na cestu zpět.
Vitus Bering (encyklopedie.seznam.cz)
Severní pól - Arktida - Stručná historie objevování (seaplanet.web2u.cz)
Vitus Jonassen Bering (1681-1741)
Vitus Jonassen Bering (1681-1741)
Rok do kapsy
14. srpna 1928 (80. výročí)
se v Jaroměři na Náchodsku narodil český právník profesor JUDr. Vladimír Kopal, DrSc., přední světový specialista na mořské, letecké a kosmické právo.
Prof. JUDr. Vladimír Kopal DrSc. (plzen.juristic.cz)
Subjekt JUDr. Vladimír Kopal, DrSc. (aplikace.isvav.cvut.cz)
Fotodokumentace - XII. Conference of Young Scholars (www.czechuna.cz)
Prof. JUDr. Vladimír Kopal, DrSc.
Prof. JUDr. Vladimír Kopal, DrSc.
Český biografický slovník XX. století
14. srpna 1958 (50. výročí)
zemřel v Paříži Jean Frédéric Joliot-Curie, francouzský fyzik a chemik, Nobelova cena za chemii 1935.
Roku 1923 skončil Vysokou školu průmyslové fyziky a chemie v Paříži a za vynikající prospěch byl odměněn medailí Pierra Curieho. Na doporučení ředitele Paula Langevina nastoupil roku 1925 jako mimořádný asistent Marie Curieové, ředitelky Ústavu rádia. Zabýval se zde elektrochemií polonia. V Ústavu se seznámil s Iréne Curie a roku 1926 se s ní oženil.
Od roku 1930 se oba zabývali studiem záření, které vznikalo při bombardování berylia částicemi alfa. Následujícími pracemi změřili hmotnost neutronu.
Při ozařování hliníku zářením alfa objevili roku 1934 umělou radioaktivitu. Tak byl vytvořen první radioaktivní prvek uměle a poprvé byl v laboratorních podmínkách vytvořen pozitron.
Za objev umělé radioaktivity byli oceněni Švédskou královskou akademií v roce 1935 Nobelovou cenou za chemii.
Roku 1935 se Frédéric Joliot-Curie stal profesorem na Collége de France. Založil novou laboratoř jaderné chemie a vybavil ho prvním urychlovačem částic v Evropě.
Když koncem roku 1938 Otto Hahn se spolupracovníky dosáhli chemickou cestou štěpení uranu při ostřelování neutrony, Joliot-Curie krátce nato podal fyzikální vysvětlení této jaderné reakce.
Joliot-Curie spolu s H. Halbanem a L. Kowarským objevili, že při štěpení jádra vznikají dva až tři nové neutrony. Tím se otevřela cesta k uskutečnění řetězové štěpné reakce. Joliot-Curie se spolupracovníky se hned začal zabývat měřeními potřebnými pro konstrukci jaderného reaktoru. Předběžné výsledky uveřejnil začátkem roku 1939.
Po válce byl jmenován hlavním komisařem francouzského Komisariátu pro atomovou energii. V pevnosti Chatillon u Paříže byl pod jeho vedením uveden do provozu první francouzský jaderný reaktor.
Joliot-Curie se odmítl účastnit vývoje a výroby jaderných zbraní. Jeho antimilitaristické smýšlení a socialistické politické přesvědčení bylo důvodem, proč byl roku 1950 z funkce hlavního komisaře odvolán. Svůj život zasvětil nejen vědeckému bádání, ale i boji za zákaz jaderných zbraní. Jako první podepsal Stockholmskou výzvu proti atomové bombě a pracoval jako předseda Světové rady míru.
Po smrti své manželky Iréne nastoupil Fréderic už jako těžce nemocný na její místo ředitele Ústavu rádia a zároveň převzal její místo na Sorbonně.
Narodil se 19. 3. 1900 v Paříži.
Fréderic Joliot-Curie (www.quido.cz)
Frédéric Joliot - Biography (nobelprize.org, anglicky)
Frédéric Joliot-Curie (Wikipedia, anglicky)
Jean Frédéric Joliot-Curie
Jean Frédéric Joliot-Curie
Lípa č. 2/2008
15. srpna 1388 (620. výročí)
zemřel v Praze Vojtěch Raňkův z Ježova (latinsky Adalbertus Ranconis de Ericinio), český učenec a kněz.
Vojtěch Raňkův z Ježova je znám především tím, že pronesl slavnostní pohřební projev nad rakví Karla IV., v němž zesnulého císaře označil latinským výrazem "pater patriae", otec vlasti. Šlo o nadnesený, pochvalný přívlastek, v té době zcela běžný, který se však později - především pod vlivem barokního a nacionálně orientovaného romantického dějepisectví - začal chápat doslova.
Vojtěch Raňkův z Ježova (Adalbertus Rankouis či Ranconis de Ericinio), mistr svobodných umění, doktor teologie a také profesor a rektor proslulé pařížské university Sorbony, patřil mezi přední učence své doby.
Napsal řadu scholastických, apologetických a didaktických spisů, výkladů a kázání, jimiž značně ovlivnil mistry pražského vysokého učení, ačkoliv sám na universitě pravděpodobně nikdy přímo nepůsobil. Když se vrátil po dlouholetém pobytu v cizině do Čech, stal se roku 1369 scholastikem svatovítského kostela v Praze, kde získal už před lety, v roce 1349, provizi na hodnost kanovníka. Ve funkci scholastika dozíral na latinské školy. Od roku 1375 působil v Praze jako slavnostní kazatel.
V teologických názorech byl velmi tolerantní. Zastával se například Tomáše ze Štítného, prvního laika, který se odvážil psát česky o věroučných otázkách. Sám byl obviněn z kacířství a povolán před avignonského papeže, aby se očistil.
Krátce před svou smrtí, 2. 4. 1388, sepsal poslední vůli, v níž všechno své jmění věnoval na zřízení stipendií pro české studenty, kteří by se chtěli vzdělávat na universitách v Paříži nebo Oxfordu.
Narodil se asi roku 1320 v obci Malý Ježov.
VOJTĚCH RAŇKŮV z JEŽOVA (www.libri.cz)
Miroslav Kalčic: Mistr Vojtěch Raňkův z Ježova (vecery.misto.cz)
Vojtěch Raňkův z Ježova: Řeč při pohřbu Karla IV. (www.mistasetkavani.qw.cz, překlad Jan Vilikovský)
www.libri.cz
www.libri.cz
www.libri.cz
15. srpna 1758 (250. výročí)
zemřel Pierre Bouguer, francouzský matematik a geodet, zakladatel fotometrie.
Byl členem expedice do Ecuadoru, jejímž úkolem bylo provést stupňová měření, aby mohla být určena délka jednoho stupně jednak v blízkosti rovníku a jednak v oblasti pólu.Výprava se vydala do Ameriky v roce 1735. Přistáli v přístavu Cartagena. Nejprve přešli kontinent v oblasti Panamy a podél pobřeží se plavili do Quita. Měření trvalo pět let. Průměrný věk členů expedice byl 33 let. Výsledky členů expedice přepočítal Jean Baptiste Joseph Delambre (1749 - 1822) a určil délku jednoho meridiánového stupně převedenou na hladinu moře na 56 737 toises. Podle místa měření se nazývala "toise du Pérou".
Jedna z metod měření gravitační konstanty (a tím hmotnosti a průměrné hustoty Země) spočívá v měření úhlu mezi svislicí a volně zavěšeným tělesem vychýleným ze svislé polohy gravitačním působením dalšího velkého tělesa, například olověné koule. Bohužel úhel, o který se zavěšené těleso vychýlí, je tak malý, že je tato metoda v praxi nepoužitelná. V laboratorních podmínkách totiž není možné použít dostatečně hmotné těleso, které by způsobilo výchylku o měřitelný úhel. Modifikací této metody se roku 1738 pokusil změřit velikost gravitační konstanty Pierre Bouguer, francouzský geofyzik. Místo olověné koule použil celou horu. Na úpatí hory Chimborasso, která stojí osamocena v krajině, naměřil úhel 7,5” což ho vedlo k závěru, že Země je 22 krát hustější než voda. Tento výsledek by sice v současné době neobstál, avšak byl velice důležitý z jiného důvodu. Ukázal, že Země není homogenní a že povrchové vrstvy mají nižší hustotu.
Narodil se 16. 2. 1698.
Historie stupňových měření na známkách (www.zememeric.cz)
Václav Kaizr: Měření univerzální gravitační konstanty (www.aldebaran.cz)
Měření gravitační konstanty (www.techmania.cz)
Pierre Bouguer
Pierre Bouguer
Lípa č. 2/2008
15. srpna 1868 (140. výročí)
se v Zábřehu na Moravě narodil Jan Welzl, český cestovatel, polární lovec, který se stal eskymáckým náčelníkem na "zlatém severu". Měl tam přezdívku. Říkali mu "Arctic Bismarck".
"Často přemýšlím," vzpomínal, "kdy mě vlastně napadlo hledat štěstí na dalekém severu. Poprvé jsem připadl na tuto myšlenku, když jsme pracovali na stavbě sibiřské železnice. Mladý člověk jsem tehda byl, hlavu jsem měl plnou dalekého světa." A jak si usmyslel, tak udělal. Vydal se na sever. Jeho heslem bylo: "Prondeš - prondeš, neprondeš - neprondeš." No, prošel. Nakupoval zásoby pro zlatokopy, obchodoval s kožešinami, byl lovcem, pošťákem i lékařem. Na severu zbohatl. Stal se majitelem lodi, jeho spřežení vozila poštu, ryby a kožešiny. Už se těšil na klidné stáří v přepychu a hojnosti, když se stala nehoda.
V roce 1924 se vypravil s nákladem kožešin do San Franciska. Jeho škuner Seven Sisters však v Tichém oceánu narazil na skalisko a potopil se. Zachránil se, ale americké úřady - bůh suď proč - ho vykázaly a postrkem poslali domů, do Československa, o jehož existenci ani nevěděl.
Začal pracovat jako nádeník, aby si vydělal na cestu zpět. Pak zjistil, že lidé rádi naslouchají jeho vyprávění. Napsal tedy do Lidových novin. A národ s překvapením četl, jaké štěstí "našinec" dokázal udělat ve světě.
V roce 1928 se se slavným eskymáckým náčelníkem setkal i sám prezident Masaryk. Příští rok už měl muž, jehož jméno je dnešní hádankou dost na to, aby se mohl vrátit zpět na sever. Jenže na Aljašku nesměl, stále platilo rozhodnutí amerických úřadů o jeho vykázání z USA. A tak se usadil v Dawsonu na kanadském území a tam také zemřel.
Zemřel 19. 9. 1948 v Dawsonu (Kanada).
Jan Welzl (www.quido.cz)
Cestopis Aljaška a Kanada - Jan Eskymo Welzl (cestuji.info)

Jan Eskymo Welzl (tourism.zabreh.cz)
Jan Eskymo Welzl
Jan Eskymo Welzl
Lípa č. 2/2008
Kalendárium ČT1
15. srpna 1888 (120. výročí)
se narodil v Tremadoc (Wales) britský archeolog, politik a voják plukovník Thomas Edward Lawrence (známý jako Lawrence of Arabia).
V anglických službách se postavil do čela arabských vzbouřenců proti turecké nadvládě v Sýrii a s nimi v roce 1918 dobyl Damašek.
Již jako student historie v Oxfordu podnikl řadu dobrodružných cest do Sýrie a Palestiny, zúčastnil se vykopávek v Iráku, kde se naučil arabsky a sblížil s kočovnými beduíny. Roku 1914 se zúčastnil archeologické a kartografické výpravy na Sinajském poloostrově a pracoval jako resident britské rozvědky v Káhiře. Když v červnu 1916 vyhlásil emir v Mekce, šerif Hussein, povstání beduinů proti osmanské říši, stal se Lawrence styčným důstojníkem. Shodou okolností se jeho protihráčem na turecké straně stal český arabista Alois Musil. Ač Lawrence neměl žádné vojenské zkušenosti, vyvinul pro špatně organizované beduiny účinnou strategii partyzánské války. Atentáty na jedinou železniční trať, na vodovody a osamělé posádky měly úspěch a Lawrencem vedení povstalci obsadili v červnu 1917 přístav Akaba a 1. října 1918 Damašek.
Lawrence ovšem věděl, že Britové a Francouzi nemíní nechat Palestinu, Sýrii a Libanon Arabům, nýbrž že si je po válce rozdělí. Když všechny jeho snahy prosadit arabskou nezávislost selhaly, trpěl těžkými výčitkami svědomí, odmítl všechna vyznamenání a sloužil pod falešným jménem jako prostý voják. Mezi jeho přátele patřil George Bernard Shaw. Lawrence zahynul po motocyklové havárii roku 1935. Jeho paměti (Sedm sloupů moudrosti, 1926), romány L. Thomase, R. Gravese a L. Harta a pak zejména americký film Lawrence of Arabia (1962) z něho učinily legendu.
Zemřel 19. 5. 1935 v Clouds Hill (Anglie).
Thomas Edward Lawrence (Wikipedia)
Lawrence z Arábie (blog.o106.com/patrac)
Smrt Lawrence z Arábie (www.revprirody.cz)
Thomas Edward Lawrence (Portét od L. Johna)
Thomas Edward Lawrence
(Portét od L. Johna)
Rok do kapsy
15. srpna 1938 (70. výročí)
se ve Varšavě narodil polský prozaik, autor literatury pro mládež a science fiction, Janusz Andrzej Zajdel.
Byl čelným představitelem sociologicko-politického proudu polské sci-fi, který prostřednictvím vynálezů mířil k popisu společenských mechanismů a k varování před ohrožením životního prostředí.
Do fantastiky vstoupil prostřednictvím časopisu Młody Technik, kde vycházela rubrika sf vedená Zbigniewem Przyrowskim. V časopisu Młody Technik Zajdel debutoval povídkou Tau Wieloryba (10/1961).
V literární soutěži tohoto časopisu získal roku 1973 dokonce dvě ceny. Nebyl to profesionální spisovatel, vystudoval matematicko-fyzikální fakultu varšavské univerzity a pracoval jako fyzik v Centralnym Laboratorium Ochrony Radiologicznej. Jeho práce jsou zaměřené technologicky, ačkoli i on se snaží řešit sociální a filozofické otázky.
Z jeho raných prací jmenujme povídku Lalande 21185 (1966), sbírky Przejście przez lustro (1975), Iluzyt (1976). Jeho novela Právo na návrat (Prawo do powrótu, 1975) vyšla česky v antologii Pozemšťané a mimozemšťané (1981) V románu Vynález profesora van Troffa (1980) vykreslil chmurný obraz Země budoucnosti, která je téměř zničená v důsledku neblahých eugenických experimentů. Na naší planetě žijí už jen geneticky postižení lidé určení k vymření, protože v této populaci už téměř neexistují ženy: po několik generací se děvčátka rodila jen výjimečně. Geneticky zdravá část obyvatelstva se odstěhovala na Měsíc, avšak v umělém životním prostředí podpovrchových měst duševně i tělesně chátrá. Řešení této zoufalé situace nemohou najít ani "kosmáci", piloti vesmírných lodí, kteří někdy přilétají z expedic do dálného vesmíru. Tento román se na pultech našich knihkupectví objevil v roce 1983 (Cylinder van Troffa, 1980).
Začátkem osmdesátých let Zajdel vydal čtyři romány, jimiž se dostal mezi přední polské tvůrce SF. Největší čtenářskou odezvu měl román Limes inferior (1982), v němž vytvořil komplexní obraz Země budoucnosti ovlivňované mimozemšťany. Jeho latinský název naznačuje metodu ovlivňování: jde o vytvoření hranice svobody vůle každého jednotlivce. I v dalších dílech se zabýval variantami společenského vývoje, ať už to byl román Wyjście z cienia (Vystoupení ze stínu, 1983), Cała prawda o planecie Ksi (Celá pravda o planetě Ksí, 1985) anebo Paradyzja (Rajská planeta 1984). V této době vydal i sbírky povídek Feniks (1981) a Ogon diabła (1982), jež představují povídky napsané ve "starém" stylu. Ve svých dílech se snažil být věrný konvenci klasické sci-fi. Popisoval vesmírné lety, problémy se stroji, fantastické vynálezy a kontakty s mimozemskými civilizacemi.
Zemřel 19. 7. 1985.
Janusz Andrzej Zajdel (www.scifiworld.cz)
Limes inferior podruhé - Janusz Andrzej Zajdel (www.scifiworld.cz, Jan Pechanec)
Janusz Andrzej Zajdel (www.scifi.cz)
Janusz Andrzej Zajdel
Janusz Andrzej Zajdel
Slovník polských spisovatelů
16. srpna 1868 (140. výročí)
Pierre Janssen (1824-1907) objevil chemický prvek helium.
Samotný objev helia byl učiněn zkoumáním spektra sluneční korony, kdy v roce 1868 během úplného zatmění Slunce v Guntur (Indie) francouzský astronom Pierre Janssen objevil neznámé žluté spektrální linie, které byly přiřazeny doposud neznámému prvku, pojmenovaném po starořeckém bohu Slunce, Héliovi. Teprve v roce 1895 se britskému chemikovi siru Williamu Ramsayovi (1852-1916) podařilo izolovat plynné helium na Zemi z uranových rud. Nezávisle na Ramsayovi izolovali helium ve stejném roce i švédští chemici Per T. Cleve (1868-1936) a Nils A. Langlet (1840-1905) z univerzity v Uppsale.
Helium je bezbarvý a mimořádně chemicky netečný plyn, protože jeho valenční elektrony zcela zaplňují valenční orbital 1s a znemožňují tak reakci s jinými prvky. Tvoří pouze jednoatomové molekuly a je těžko zkapalnitelný z důvodu nízké teploty tání.
Helium (Wikipedia)
Helium (www.tabulka.cz)
Helium (Encyklopedie Navajo)
Pierre Janssen
Pierre Janssen
www.iabc.cz
16. srpna 1938 (70. výročí)
v obci Černová (dnes Ružomberok) zemřel Andrej Hlinka, slovenský katolický kněz a politik.
Po vystudování teologie v spišské kapitule byl v roce 1889 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan, později farář na několika místech; od roku 1892 třináct let ve Sliači a od roku 1905 v Ružomberku. Politicky činný byl od poloviny 90. let. Účastnil se zakládání různých spolků a v řadě článků uveřejněných v Národních novinách ostře kritizoval sociální a národnostní politiku vlády a státního aparátu vůči Slovákům. Přispíval i do dalších časopisů a od roku 1897 spolu s A. Bielkem vydával a redigoval Ľudové noviny, kolem kterých se seskupili představitelé slovenského katolicismu. V roce 1898 kandidoval Hlinka za Katolickou lidovou stranu ve volbách do uherského sněmu. Neuspěl, neboť ho odmítli podporovat maďarští příslušníci strany, pro které byl nepřijatelný Hlinkův radikalismus a angažovanost v slovenském národním hnutí. Ve volbách v roce 1901 pak nepřipustili ani Hlinkovu kandidaturu. Slovenští katolíci se proto rozešli s Katolickou lidovou stranou a přešli do Slovenské národní strany. Hlinka se stal členem jejího vedení.
Velmi aktivně vystupoval v boji za všeobecné volební právo v letech 1905-06. Mj. byl iniciátorem třítisícového shromáždění v Ružomberku v prosinci 1905. Podílel se také na vzniku Slovenské ľudové strany, v té době jen jakéhosi dočasného volebního sdružení nespokojenců s konzervativní politikou martinského vedení Slovenské národní strany, které mělo získat slovenské voliče Katolické lidové strany.
Hlinkova činnost vzbudila nelibost církevních i světských úřadů. Spišský biskup Párvy ho mj. v květnu 1906 zbavil farářského úřadu v Ružomberku. Koncem června 1906 byl Hlinka zatčen a v prosinci odsouzen k dvouletému vězení pro údajnou urážku maďarského národa. Trest však nastoupil až po zamítnutí odvolání v listopadu 1907. Mezitím na pozvání hodonínského profesora A. Kolíska podnikl úspěšné přednáškové turné po Moravě. Hlinkovo jméno se dostalo do popředí zájmu veřejnosti i v souvislosti s událostmi v Černové v říjnu 1907. (Snaha vysvětit kostel maďarskými knězi narazila na odpor obyvatel Černové, kteří si přáli, aby nový kostel vysvětil jejich rodák a iniciátor stavby kostela A. Hlinka. Ozbrojený zásah proti obyvatelům Černové si vyžádal patnáct lidských životů a vyvolal velké pobouření nejen na Slovensku, ale i v Čechách a v zahraničí.) V květnu 1908 stál Hlinka opět před soudem. Za články v Ľudových novinách byl odsouzen k osmnácti měsícům vězení.
Když po návratu z vězení (1910) chtěl opět získat ružomberskou faru, smířil se Hlinka s Párvym. Zbavil se dřívějšího radikalismu, zmírnil národní agitaci a začal vystupovat proti liberálům a socialistům. To byla také nová platforma Slovenské ľudové strany, která se z původního volebního sdružení liberálů a katolíků stala v červenci 1913 regulérní katolickou politickou stranou s konzervativním zaměřením. Vedle Hlinky v ní velký vliv měli F. Juriga a F. Skyčák.
Hlinka již před válkou udržoval četné styky s Čechy, především s českými katolíky. V létě 1917 se zásluhou A. Kolíska přiklonil k myšlence společného státu Čechů a Slováků a v tomto duchu vystupoval při důležitých jednáních slovenských politiků v květnu a říjnu 1918. Na velkém shromáždění v Martině 30. října 1918 patřil k nejohnivějším řečníkům doporučujícím jednotu Čechů a Slováků a na martinskou Deklaraci, chápanou jako přihlášení se k této jednotě, nechal přísahat tisíce Slováků shromážděných na národní manifestaci v Ružomberku.
S poměry v nové republice však spokojen nebyl. Jeho strana vyhlásila v lednu 1922 program autonomie Slovenska a dostala se do opozice proti vládě, přerušené jen účastí na vládě panské koalice v letech 1927-29. Hlinka sám se stal hlavním představitelem národních snah Slováků.
Narodil se 27. 9. 1864 v obci Černová (dnes Ružomberok).
HLINKA Andrej (www.libri.cz)
Andrej Hlinka (Wikipedia)
Andrej Hlinka - slovenská legenda zbožňovaná i zatracovaná (www.ceskenoviny.cz)
Andrej Hlinka
Andrej Hlinka
www.libri.cz
16.(17.) srpna 1938 (70. výročí)
v Praze zemřel český novinář a politik František Sís.
Od mládí působil F. Sís v Národní straně svobodomyslné (mladočeské) a jako blízký spolupracovník K. Kramáře byl v letech 1910-18 jejím generálním tajemníkem. Za 1. světové války se podílel na organizování domácího protirakouského odboje a od jara 1918 pracoval v komisi pro řešení otázek, souvisejících s předpokládaným vznikem československého státu.
V roce 1918 byl členem Národního výboru a po vzniku Československa se stal poslancem Revolučního Národního shromáždění (1918-20). Podílel se na vzniku strany Československá národní demokracie, stal se jejím místopředsedou a do roku 1931 byl ředitelem tiskového orgánu strany Národní listy.
Ve straně spolu s F. Marešem, Františkem Hlaváčkem a dalšími patřil k radikálně nacionálnímu protihradnímu křídlu, které počátkem 30. let zbavil ve straně vlivu F. X. Hodáč. V roce 1931 Sís odešel z Národních listů a ze zdravotních důvodů i z veřejného života.
Narodil se 5. 9. 1878.
SÍS František (www.libri.cz)
Slovník velikánů českého nacionalismu - 7. díl František Sís (www.narmyslenka.cz)
Utajené hry dospělých mužů (Katolický týdeník, Jan Paulas)
Znak svobodných zednářů
Znak svobodných zednářů
Čeští svobodní zednáři se pootevírají veřejnosti
Český biografický slovník XX. století
17.(19.) srpna 1888 (120. výročí)
se v Belgii konala první soutěž krásy.
První soutěž krásy v Anglii se konala ve Folkestone, 14. srpna 1908.
První moderní přehlídku představil P. T. Barnum v roce 1854, ale jeho soutěž krásy byla ukončena veřejným protestem (předtím pořádal psí, dětské a ptačí soutěže krásy). Použil náhradu fotografiemi pro posouzení, praxi rychle adoptovanou novinami, které držely fotografické soutěže krásy pro mnoho dekád. První “promenáda v plavkách” se konala jako součást letního festivalu na podporu obchodu na pláži Rehoboth (Delaware) v roce 1880.
19. srpna (kulturak.cz)
14. srpen (Encyklopedie Navajo)
Korunovace Mrs. Texas v soutěži krásy
Korunovace Mrs. Texas v soutěži krásy
www.iabc.cz
17. srpna 1888 (120. výročí)
se v obci Spešov u Boskovic narodil profesor PhDr. František Trávníček, DrSc., český filolog, jazykovědec, bohemista.
V letech 1907–1911 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slavistiku a srovnávací indoevropskou jazykovědu. Navštěvoval přednášky Františka Pastrnka, Emila Smetánky, Jiřího Polívky, Jana Máchala a Josefa Zubatého. Významně ho ovlivnilo také setkání s ruským slavistou, jazykovědcem a odborníkem na historickou dialektologii A. A. Šachmatovovem (1864–1920). Po studiích vyučoval v Praze na střední škole (1913–1921).
V letech 1911–1915 byl sekretářem dialektologické komise České akademie věd a umění v Praze.
V roce 1915 byl vyslán na ruskou frontu. Přešel do ruského zajetí a stal se štábním kapitánem československých legií v Rusku a redaktorem tamních Československých listů.
V roce 1920 se na Univerzitě Karlově v Praze habilitoval. V letech 1921–1927 byl na brněnské univerzitě mimořádným profesorem mluvnice československého jazyka se zvláštním zřetelem k dialektologii. V roce 1927 byl v Brně na Masarykově univerzitě jmenován řádným profesorem. V letech 1948–1959 působil jako rektor Masarykovy univerzity v Brně.
Vybudoval brněnskou pobočku Ústavu pro jazyk český ČSAV a byl jejím prvním ředitelem (1956–1961).
V roce 1945 vstoupil do KSČ. Krátce byl též poslancem Národního shromáždění (1960–1961).
Zabýval se vývojem českého jazyka (Historická mluvnice československá, 1935), moravskou dialektologií (Moravská nářečí, 1926) i současnou češtinou (Mluvnice spisovné češtiny, 1948–1949, 2 svazky). Výrazně přispěl ke konečné podobě Slovníku jazyka českého (1937), který byl původně sestaven Pavlem Vášou.
Výkladem slov se poté zabýval i v mnohaleté úspěšné rubrice nazvané Jazykové zákampí, která začala vycházet za 2. světové války v deníku Lidové noviny. Stejnojmenný výbor vyšel v roce 1961.
Zemřel 6. 6. 1961 v Brně.
František Trávníček (Wikipedia)
Prof. PhDr. František Trávníček, CSc. (www.encyklopedie.brna.cz)
František Trávníček (1888-1961) (www.muni.cz)
Profesor PhDr. František Trávníček, DrSc.
Profesor PhDr. František Trávníček, DrSc.
Lípa č. 2/2008
17. srpna 1978 (30. výročí)
přistál v Normandii (Miserey u Paříže, Francie) po 137 hodinách letu stříbročerný balón Double Eagle II s posádkou. Vzlétl v americkém státě Maine (Presque Isle, Maine, USA).
12.-17.8.1978 se konal přelet Atlantského oceánu horkovzdušným balónem Double Eagle II s posádkou M. Anderson, B. Abruzzo, L. Newman (USA).
Historie letectví (www.sweb.cz/svici)
Gramofon od Edisona na zpáteční cestu (Britské listy, Martin Klauz)
Double Eagle II
Double Eagle II
www.quido.cz
18. srpna 1658 (350. výročí)
se v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) narodil katolický kněz Jan František Beckovský, český historik a spisovatel, kronikář.
Jako synek z nemajetné a početné rodiny byl určen pro řemeslo. Ale silná touha studovat se prosadila. Navštěvoval gymnázium v Brodě a Brně a od roku 1680 studoval filosofii ve Vídni. Asi v roce 1685 vstoupil do křižovnického řádu s červenou hvězdou a o tři roky později byl vysvěcen na kněze. V klášteře pracoval v hospodářských funkcích a přitom studoval, shromažďoval materiál a psal. Vedle historie a antických autorů ho zajímala také příroda, zejména botanika (vytvořil nejstarší dochovaný herbář u nás) a výtvarné umění (sám maloval). Beckovský napsal nebo přeložil kolem padesáti spisů, z nichž asi polovina vyšla tiskem. Většinou to byly nábožensko-výchovné spisy, legendy, životopisy svatých apod. Psal latinsky i německy, ale hlavně česky.
Do dějin se zapsal svou Poselkyní starých příběhův Českých. Popudem k jejímu napsání byla v té době obtížná dostupnost oblíbené Hájkovy kroniky. Rozhodl se proto, že ji upravenou vydá znovu a prodlouží ji do konce 17. století. V roce 1700 vydal první díl Poselkyně, který byl doveden do roku 1526. Byl závislý na Hájkovi, ale v mnohém ho opravil nebo doplnil. Druhý díl, pro který od roku 1700 sbíral na svých výzkumných cestách po Čechách, Moravě a Uhrách materiál, zůstal v rukopise. Poselkyně byla psána v přísně katolickém, protireformačním duchu, ale zároveň je prodchnuta vroucím vlastenectvím.
Zemřel 26. 12. 1725(1722) v Praze.
BECKOVSKÝ Jan František (www.libri.cz)
Jan František Beckovský (Wikipedia)
Luboš Göbl: Osobnosti Vysočiny I.
Luboš Göbl: Osobnosti Vysočiny I.
Lípa č. 2/2008
19. srpna 1878 (130. výročí)
doplul švédský geolog, zeměpisec a polární cestovatel Adolf Erik baron Nils Nordenskjöld (* 18. 11. 1832 v Helsingforsu v Čuchonsku, + 13. 8. 1901 v Dalbyö) na své výpravě s cílem najít Severovýchodní průjezd k nejsevernějšímu mysu světa, Čeljuškinu.
V létě 1878 byl s podporou švédského krále Oskara II. a göteborského velkoobchodníka Oskara Dicksona a sibiřského velkostatkáře Sibirjakova vystrojen parník Vega s kapitánem Palanderem a Nordenskjöld se 4. července 1878 vydal z Göteborgu s botanikem Kjellmanem, zoologem Stuxbergem, lékařem Almquistem a j. na jednu z nejpamátnějších výprav XIX. století. Za mnohých nebezpečí Vega obeplula sibiřské pobřeží a pronikla až k úžině Beringově.
Zde však 28. 9. 1878 na 64° 5' s. š. a 173° 30' z. d. Gr. zamrzla, opozdivši se dle Nordenskjöld ova mínění jen o 3 dny. Teprve 18. 7. 1879 mohla plout dále a dorazila 2. září do Jokohamy. 264 dnů byla zamrzlá.
Nordenskjöld (encyklopedie.seznam.cz)
Kalendárium srpen 2004 (Knihovna Akademie věd ČR)
VEGA A JEANNETTE - TRIUMF A KATASTROFA (www.vova.cz, Vladimír Vojíř)
Erik Adolf Nordenskjöld
Erik Adolf Nordenskjöld
Rok do kapsy
19. srpna 1888 (120. výročí)
W.S. Burroughs získal patent na mechanický sčítací stroj.
Roku 1885 byla založena firma Burroughs, výrobce stolních počítaček s tiskárnou.
Koncem 19. století se americká firma Burroughs přihlásila s novinkou. Byla to důmyslná kombinace psacího a sčítacího stroje. Tak se objevil první účtovací stroj. Protože podstatnou částí zůstával psací stroj, přisvojila si výrobu těchto strojů většina firem vyrábějící psací stroje, např. Remington, Mercedes, Adler, Continental, Rheinmetall aj. Ale všechny tyto stroje sčítaly jako obyčejný sčítací stroj pouze ve svislých sloupcích.
Teprve o mnoho let později uvedla firma Remington na trh účtovací stroje, které sčítaly i ve vodorovných řádcích. Od těchto strojů zbýval jen krůček k fakturačním strojům.
Fakturovací stroj píše jako psací stroj, násobí jako kalkulačka a sčítá ve vodorovných řádcích i svislých sloupcích jako účtovací stroje.
Někdejší výpočetní pomůcky (www.fi.muni.cz, Andrea Davidová)
Vznik a vývoj výpočetní techniky do konce 19. století (cygnus.speccy.cz)
Odhnerův Arithmometer
Odhnerův Arithmometer
www.iabc.cz
19. srpna 1908 (100. výročí)
se v Praze narodil český geograf a pedagog Dr. Jaromír Janka.
Zabýval se tvorbou učebnic, map a osnov zeměpisu pro školy všech stupňů. Svými didaktickými pracemi přispěl rozvoji teorie vyučování zeměpisu.
Zemřel 28. 1. 1976 v Praze.
Janka Jaromír (Informační systém abART - free verze)
Dr. Jaromír Janka, Dr. Karel Kuchař: Polská lidová republika - Německá demokratická republika [kartografický dokument] (Katalog Vědecké knihovny v Olomouci)
Jaromír Janka: Zeměpis světadílů (LIBRIS OnLine)
Jaroslav Janka, Ludvík Mištera: Zeměpis světadílů
Jaroslav Janka, Ludvík Mištera: Zeměpis světadílů
Český biografický slovník XX. století
19.(20.) srpna 1968 (40. výročí)
zemřel v Boulderu (USA) fyzik George Gamow. Pracoval v oblasti jaderné fyziky a astrofyziky.
Základy fyzikálního vzdělání získal v Oděse. Roku 1926 ukončil studium na Leningradské univerzitě. Roku 1928 zamířil na slavnou německou univerzitu v Göttingenu. Téhož roku se mu podařilo vysvětlit mechanismus alfa rozpadu. V letech 1931 - 1933 pracoval v leningradském fyzikálním ústavu, odkud byl vyslán na fyzikální kongres do Bruselu. Roku 1934 odešel do Spojených států amerických. Do roku 1956 přednášel na George Washington University, poté na University of Colorado. Zabýval se kvantovou mechanikou, atomovou a jadernou fyzikou, astrofyzikou a kosmologií.Koncem 40.let také předpověděl, že by celý vesmír mělo rovnoměrně vyplňovat chladné mikrovlnné záření, které je pozůstatkem prvotního výbuchu. Jeho revoluční myšlenka: ,,Náš vesmír je vlastně obrovská exploze, která pokračuje dodnes!" Jako první přišel s teorií vzniku vesmíru, kterou jeho odpůrce Hoyle posměšně označil jako „velký třesk“. Tato teorie byla potvrzena roku 1965 americkými astronomy. Gamow se zabýval také biologií a v 50.letech významně přispěl k objasnění genetických mechanismů v buňce.
Narodil se 4. 3. 1904 v Oděse (Ukrajina).
George Gamow (Wikipedia)
George Gamow (1904-1968): Génius i popularizátor (www.scienceworld.cz, Jan Kapoun)

GEORGE GAMOW: Moje světočára (www.vesmir.cz, Jiří Langer)
George Gamow
George Gamow
www.quido.cz
20. srpna 1898 (110. výročí)
se narodil polský fyzik, prozaik a publicista Leopold Infeld.
Byl specialistou v oblasti teorie relativity, přednášel na Univerzitě ve Varšavě. Zabýval se teorií relativity a kvantovou teorií pole. V letech 1935 - 50 žil v USA a v Kanadě, kde spolupracoval s A. Einsteinem.
Zemřel 16. ledna 1968 ve Varšavě.
Leopold Infeld (www.vesmir.cz)
Einstein, Albert; Infeld, Leopold - Fyzika jako dobrodružství poznání (www.knihovnice.cz)
Infeld, Leopold: Mé vzpomínky na Einsteina (Katalog Vědecké knihovny v Olomouci)
Einstein, Albert; Infeld, Leopold: Fyzika jako dobrodružství poznání
Einstein, Albert; Infeld, Leopold: Fyzika jako dobrodružství poznání
Viz Kalendárium Leden 2008 (16. ledna)
20. srpna 1898 (110. výročí)
se v Praze narodil český elektrotechnik profesor Ing. Josef Hassdenteufel.
Zabýval se elektrotechnologií. Zasloužil se o vybudování areálu ČVUT v Praze.
V letech 1948-53 VÚ silnoproudé elektroniky, od 1953 ČVUT, vedoucí kat. elektrotechnologie ČVUT Praha.
Zemřel 18. 12. 1979 v Praze.
Elektrotechnické materiály (melnicky-antikvariat.cz)
ČVUT
ČVUT
Český biografický slovník XX. století
20.(28./29.) srpna 1908 (100. výročí)
se narodil v alžírském městě Tébessa Robert Merle, francouzský romanopisec, dramatik, literární historik a překladatel.
Ve svých dílech neskrýval levicové a především humanistické založení. Psal romány válečné, politické, sociálně zaměřené, satiricko-realistické, také utopie a sci-fi s filosofickým podtextem, snad nejúspěšnější byly ovšem jeho romány historické. Ve svých dílech se Merle zabýval otázkou rasismu, zla, fanatismu, společenského útlaku, válek a hledáním jejich kořenů v lidské psychice a společnosti. Své romány situoval do druhé světové války (Víkend na Zuydcoote, Smrt je mým řemeslem), smyšlené současnosti (Malevil, Až delfín promluví) či do Pacifiku 19. století (Ostrov). Merle se ale nevyhýbal ani 16. a 17. století - jak dokládá třináctidílná kronika Dědictví otců, jejíž první díl vyšel v roce 1977, a poslední v roce 2003. Za poslední díl série (Le glaive et les amours - Meč a láska) dostal cenu Jeana Giona.
Robert Merle je i autorem biografie kubánského revolucionáře a dnešního exprezidenta Fidela Castra (Útok na kasárna). V padesátých a šedesátých letech napsal také několik divadelních her, vydaných česky ve svazku Dramata (1966): Flamineo, Sisyfos a smrt, Nový Sisyfos, Vláda žen, Spravedlnost v Miramaru.
Zemřel 28. 3. 2004 v Paříži.
Robert Merle (Wikipedia)
Robert Merle (www.spisovatele.cz, Marie Baboráková)
Merle Robert (www.cesky-jazyk.cz)
Robert Merle
Robert Merle
Lípa č. 2/2008
20. srpna 1908 (100. výročí)
zemřel v Kremnici Gustáv Kazimír Zechenter-Laskomerský, slovenský spisovatel a přírodovědec.
Ľudovú školu navštevoval v Ponickej Hute, študoval na katolíckom gymnáziu v Banskej Bystrici (1832-1840), filozofiu na akadémii vo Vacove a na filozofickej fak. univerzity v Budapešti, 1842 prestúpil na medicínu, poslucháč lekárskej fak. univerzity v Budapešti (1842-1846), vo Viedni (1846-1850), 1850 Med.D.R.. V roku 1850-1853 c.k. stoličný lekár v Banskej Bystrici, 1853-1868 bansko-lesný lekár v Brezne, od 1868 v Kremnici.
Ako absolvent všeobecného praktického lekárstva sa venoval viacerým medicínskom odborom - zameriaval sa najmä na očné lekárstvo; bol jedným zo zakladateľov pracovného lekárstva, zaoberal sa štúdiom hygieny života lesných robotníkov a ich chorôb. Zaujímal sa o geológiu, mineralógiu, kryštalografiu, speleológiu a botaniku. Výsledky svojich výskumov a pozorovaní, ako aj odborno-popularizačné príspevky a vedecké štúdie z rozličných odborov uverejňoval v domácej i zahraničnej tlači. Udržiaval osobné kontakty a korešpondoval s poprednými prírodovedcami a umelcami. Záľubu v maľovaní využíval pri ilustrovaní vlastných literárnych diel; portréty rodinných príslušníkov a priateľov, kresby, menej olejomaľby zátiší a výjavov zo života majú predovšetkým dokumentárnu hodnotu. Od 1860 člen lekárskej sekcie Bratislavského prírodovedného spolku, 1863-1875 člen výboru MS a od 1867 člen korešpondent Ríšskeho geologického ústavu.
Narodil se 4. 3. 1824 v Banské Bystrici.
Gustáv Kazimír Zechenter-Laskomerský (Wikipédia, slovensky)
Gustáv Kazimír Zechenter-Laskomerský (zlatyfond.sme.sk, slovensky)
Gustáv Kazimír Zechenter-Laskomerský
Gustáv Kazimír Zechenter-Laskomerský
Lípa č. 2/2008
21. srpna 1798 (210. výročí)
se v Paříži narodil francouzský historik, romanticky orientovaný, odpůrce klerikalismu, republikán Jules Michelet.
Za základní sílu dějin a zvláště francouzské revoluce konce 18. století považoval lidové masy. Hlavní díla: Dějiny Francie, Dějiny francouzské revoluce. Demokratické cítění, lyrismus a cit pro přírodu se odráží v jeho esejích (Le PeupleLid, L' AmourLáska, La MontagneHory).
Zemřel 9. 2. 1874 v Hyerech.
Michelet (www.cojeco.cz)
Michelet Jules, historik, politik a spisov. franc. (encyklopedie.seznam.cz)
Jules Michelet: Dobytí Bastily (www.historie.upol.cz)
Jules Michelet
Jules Michelet
Slovník francouzsky píšících spisovatelů
21. srpna 1838 (170. výročí)
v Berlíně zemřel německý spisovatel francouzského původu Adalbert von Chamisso, vlastním jménem Louis Charles Adelaide de Chamisso de Boncourt.
Kartograficky zdokumentoval velkou část pobřeží Aljašky, byl po něm pojmenován nově objevený ostrov Chamisso. Popsal způsob života Eskymáků a obyvatel Aleut a všechna svá (nejen) přírodovědná pozorování pak vydal knižně v díle Cesta okolo světa.
Chamisso studoval v Berlíně na Francouzském gymnáziu a později se živil jako prodavač a malíř květin. Pak se stal pážetem u princezny Luisy Friederiky Pruské a v roce 1801 se stal důstojníkem pruské armády, v té době si říkal Ludwig von Chamisso. Když však měl bojovat proti své vlasti, z armády vystoupil a věnoval se studiu přírodních věd a literatuře.
Léta 1815-1818 strávil na cestě kolem světa. Tato expedice ruského kapitána Otto von Kotzebue financovaná hrabětem Nikolajem Rumjancevem prozkoumávala Polynésii a Hawaii. Chamisso kartograficky zdokumentoval velkou část pobřeží Aljašky, byl po něm pojmenován nově objevený ostrov Chamisso. Popsal způsob života Eskymáků a obyvatel Aleut a všechna svá (nejen) přírodovědná pozorování pak vydal knižně v díle Cesta okolo světa.
Nakonec se v roce 1819 stal ředitelem botanické zahrady v Berlíně. Pokračoval však ve své literární práci a spolu s Gustavem Schwabem vydával Německý almanach Múz. Byl členem berlínské lóže Svobodných zednářů.
Narodil se 30. 1. 1781 na zámku Boncourt v oblasti Champagne.
Adalbert von Chamisso (Wikipedia)
Dobromila Lebrová: Adalbert von Chamisso - přírodovědec a básník - 170. výročí úmrtí (www.pozitivni-noviny.cz)
Chamisso Adalbert von (www.cesky-jazyk.cz)
Adalbert von Chamisso
Adalbert von Chamisso
Slovník francouzsky píšících spisovatelů
21. srpna 1858 (150. výročí)
se v Hostinném na Trutnovsku narodil profesor František Krejčí, český pedagog, filozof a psycholog, zakladatel moderní české psychologie.
František Krejčí byl synem berního úředníka a vystudoval klasickou filologii, estetiku, filosofii a psychologii na pražské filosofické fakultě. Poté se stal středoškolským profesorem, od roku 1899 docentem a od roku 1912 profesorem na filosofické fakultě české části pražské univerzity. Krejčí byl také spoluzakladatelem České mysli a aktivním činitelem Volné myšlenky. Od roku 1915 spolupracoval s domácím odbojem vedeným Maffií. V letech 1918-20 byl členem Revolučního Národního shromáždění a v letech 1920-25 senátorem za Československou stranu národněsocialistickou, na jejímž programu se podílel.
Krejčí byl však především vůdčím představitelem českého pozitivismu, který horlivě šířil i mimo akademické prostředí. V duchu pozitivismu, jehož byl více vykladačem a propagátorem než samostatným tvůrcem, považuje transcendentno za nepoznatelné. Poznat můžeme jen to, co se nám jeví ve zkušenosti. V Pozitivní etice (1922) odmítl nadpřirozený původ mravních norem. Mravnost vychází z uvědomění si životních podmínek, proto se dobro kryje s tím, co je životu prospěšné. Pomocí utilitárně pojaté mravnosti chtěl také řešit společenské a historické problémy. Pro Krejčího je charakteristická víra v mravní zdokonalování společnosti, mající svůj základ v nepoznatelném transcendentnu.
Krejčí patřil i k zakladatelům novodobé české psychologie (Psychologie I-IV, 1902-26). Duševní jevy považoval, opíraje se o psychofyzický paralelismus, za uvědomělé reakce organismu. Z tohoto důvodu odmítal jak pojem duše, tak i podvědomí a nevědomí.
Zemřel 24. 5. 1934 v Praze.
KREJČÍ František (www.libri.cz)
František Krejčí (www.phil.muni.cz)
Profesor František Krejčí
Profesor František Krejčí
Lípa č. 2/2008
www.libri.cz
21. srpna 1968 (40. výročí)
v noci z 20. na 21. 8. 1968 vojska pěti států Varšavské smlouvy obsadila Československo.
Vojenský zásah armád SSSR, PLR, NDR, MLR a BLR zastavil reformní proces Pražského jara.
Situace před vinohradskou budovou rozhlasu:
V 7.30 hodin k budově dorazilo 6 tanků. Směrem od Václavského náměstí byla navršena barikáda a několik set lidí se snaží zabránit okupantům v postupu. Na budovu dopadají desítky střel a nad hlavami všem přelétají Antonovy. Před devátou hodinou jsou zde zdemolovaná auta a sestřílená omítka z budov. Okupační jednotky vytlačují silou naše občany.
Okupační tank najel do barikády tvořené nákladním autem. Nárazem vznikl oheň, který zachvátil nejen nákladní auto, ale i tank. Mezi sovětskými vojáky nastal zmatek. Tanky ve snaze uniknout ohni doslova převálcovaly autobusy a nákladní auta, která tvořila barikádu. Ještě odpoledne hoří na Vinohradské ulici domy.

Rok 1968 - středa   21. srpna 1968 (www.totalita.cz)
21. srpen 1968 očima autorů Britských listů v minulých letech (Britské listy)
Po 23 letech opět boj o rozhlas
Po 23 letech opět boj o rozhlas
Lípa č. 2/2008
http://encyklopedie.seznam.cz
Kalendárium ČT1
21. srpna 1978 (30. výročí)
zemřel v Praze český novinář, prozaik a básník Edvard Valenta.
Pocházel z rodiny lékaře. Po maturitě (1918) krátce studoval na brněnské technice, záhy však odtamtud odešel a věnoval se novinářství. V roce 1920 nastoupil do brněnské redakce Lidových novin, kde zůstal (s přestávkou let 1940-42, kdy mu okupační režim práci novináře zakázal) až do února 1948. Spolu s Bedřichem Golombkem byl sloupem "moravské větve" Lidovek, bezkonkurenčně nejkvalitnějšího liberálního deníku demokratické republiky.
Velmi populární se stalo převyprávění osobitých vzpomínek českého polárního cestovatele Jana "Eskyma" Welzla, které spolu s Golombkem uvedl ve 30. letech. Postupně vycházely knihy Třicet let na zlatém severu, 1930; Po stopách polárních pokladů, 1932; Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě, 1932 a Ledové povídky, 1934. Blízko k cestovatelskému žánru mají i ohlasy dvou Valentových cest do Ameriky (Světem pro nic za nic, 1947). K žánru životopisného románu se přiblížil v knize Druhé housle (1943), zpracovávající trpké osudy cestovatele Emila Holuba.
Valenta byl hned v únoru 1948 spolu s řadou dalších demokraticky orientovaných autorů "vyakčněn" ze Syndikátu českých spisovatelů, pak i ze Svazu novinářů a byl také prvním redaktorem Lidových novin vyhozeným na dlažbu, když se vedení deníku chopil J. Drda. V prosinci 1948 byl dokonce zatčen, v červnu 1949 souzen, a přestože ho brzy propustili, odrazilo se věznění nepříznivě na jeho zdravotním stavu.
Nejvýznamnějším Valentovým dílem zůstane rozsáhlý psychologický portrét intelektuálovy existenciální situace za okupace Jdi za zeleným světlem. Vyšel v roce 1956, ve velmi krátkém období poněkud "uvolněnějších" publikačních omezení. Ve stejném roce vychází i Krabice živých Norberta Frýda a Město na hranici Karla Ptáčníka. Román, jenž se výrazně vymykal dobové schematické produkci, také okamžitě vzbudil příslušný, a zdaleka ne jen vstřícný ohlas. Valenta navázal na bohatě koncipovaný a psychologicky do hloubky prokreslený román 30. let, jak ho pěstoval ve světě například Aldous Huxley, u nás K. Čapek a E. Hostovský. K tématu postavení intelektuála se Valenta vrátil ještě v hořké novele Trám (1963).
Do období první republiky se Valenta vrátil knihou věnovanou vzpomínkám na Tomáše Baťu Žil jsem s milionářem (Kolín nad Rýnem, 1980) a lehce detektivní novelou Žít ještě jednou (Kolín nad Rýnem, 1983); a je jen příznačné, že obě díla vyšla až posmrtně a v exilu.
Narodil se 22. 1. 1901 v Prostějově.
VALENTA Edvard (www.libri.cz)
Edvard Valenta - Prozaik, básník, publicista (www.spisovatele.cz, Marie Baboráková) 
Ecce Homo - Edvard Valenta (Český rozhlas Brno, Libor Vykoupil)
Edvard Valenta
Edvard Valenta
Český biografický slovník XX. století
22. srpna 1878 (130. výročí)
se v Domažlicích narodil Ladislav Klíma, český filozof a spisovatel (prozaik, dramatik, básník).
Narodil se jako syn advokátního úředníka. Od mládí byl plně zaujat filosofií, která se stala Klímovou jedinou náplní i jediným smyslem celého jeho života. Ve své gymnaziální práci se hanlivě vyjádřil o panovnickém rodu Habsburků, a byl proto vyloučen ze studií v celé monarchii. Přestoupil tedy na gymnázium v Záhřebu, ale ani to nedokončil a nakonec se usadil v Praze. Jeho ideálem byl život "volného myslitele", žít bez občanského povolání, svobodný, eremitsky jen sám sobě. Řadu let žil z dědictví, později z drobných honorářů či darů přátel (patřil mezi ně i básník Březina), jen v době největší nouze přijímal dočasná zaměstnání jako například železničáře či nočního hlídače. Věnoval se jak psaní, tak sebezdokonalování.
Klímova filosofie a život byly výsměchem nejen akademické filosofii, ale i běžným normám české společnosti. Jeho dílo zachycující vnitřní existenciální pocity vznikalo pod vlivem horečnatě pracující fantazie (sám píše, že na 90 % svých textů zničil pro přílišnou obscénnost). Z jeho díla byla vydána pouze část, zbytek se zachoval jen ve zlomcích. Svou první knihu Svět jako vědomí a nic (1904) vydal anonymně (podruhé vyšla s předmluvou roku 1928). Prohlásil v ní existenci světa za závislou na individuálním Já. Svět se mu stává souhrnem na sebe působících duševních stavů. Vůle nutí Já k vytváření sebe sama podle svých vlastních představ. Svět je to, co z něho Já chce mít (ludibrionismus). Filosof E. Chalupný, jeden z mála, který si knihy všiml, ji uvítal jako historickou událost v dějinách české filosofie.
Další knihy vyšly až o dvacet let později - články a studie Traktáty a diktáty (1922) a Vteřina a věčnost (1922). Veselohra Matěj Poctivý, kterou napsal společně s Arnoštem Dvořákem, musela být v roce 1922 po premiéře v Národním divadle po protestech stažena. Podobně skandál provázel vydání největší Klímovy beletristické práce Utrpení knížete Sternenhocha (1928), jehož polistopadová filmová podoba vzdor režii J. Němce a hvězdnému obsazení nepřesvědčila. Po filosofově smrti byl v roce 1932 vydán ještě výbor z próz nazvaný Slavná Nemesis.
Po roce 1989 vycházejí Klímova díla v mnoha vydáních u různých nakladatelů; nakladatelství TORST zahájilo v roce 1996 fundamentálním beletristickým dílem Velký román vydávání Klímových sebraných spisů.
Zemřel 19. 4. 1928 v Praze.
KLÍMA Ladislav (www.libri.cz)
Ladislav Klíma (Wikipedia)
Ladislav Klíma (zivotopisyonline.cz)
Ladislav Klíma
Ladislav Klíma
Lípa č. 2/2008
Viz Kalendárium Duben 2008 (19. dubna)
22. srpna 1908 (100. výročí)
se v Chanteloup-en-Brie nedaleko Paříže narodil francouzský fotograf považovaný za zakladatele moderní fotožurnalistiky Henri Cartier-Bresson.
Jeho přístup k zachycení „rozhodujícího okamžiku“ ovlivnil mnoho následujících generací fotografů.
Zemřel 3. 8. 2004.
Henri Cartier-Bresson (encyklopedie.seznam.cz)
Henri Cartier-Bresson (Encyklopedie Navajo)
Odešel klasik moderní fotografie Henri Cartier-Bresson (www.novinky.cz, Peter Kováč)
Henri Cartier-Bresson
Henri Cartier-Bresson
http://encyklopedie.seznam.cz
22. srpna 1928 (80. výročí)
se narodil ve vesnici Mödrath u Kolína nad Rýnem německý hudební skladatel Karlheinz Stockhausen, průkopník elektronické hudby a avantgardních experimentů se zvukovými efekty.
Komponovat začal již v průběhu studií na kolínské „Musikhochschule“. Posléze absolvoval univerzity v Darmstadtu a Paříži, kde k nejdůležitějším patřila jeho setkání s Olivierem Messiaenem a Dariusem Milhaudem, z nichž první měl na Stockhausenovu tvrobu velký vliv. V roce 1953 se stává asistentem v nově vytvořeném elektronickém studiu při rozhlasové stanici Westdeutscher Rundfunk. V letech 1954 - 1956 působil též na universitě v Bonnu, kde se kromě pedagogické činnosti zabýval výzkumem v oblasti fonetiky, akustiky a informační teorie. Po ukončení tohoto období Stockhausen absolvoval řadu koncertních vystoupení, spojených s přednáškovou činností v Evropě, Severní Americe a v Asii. V roce 1963 založil a několik let řídil „Studia nové hudby“, v roce 1971 se stává profesorem skladby na Národní konzervatoři v Kolíně nad Rýnem, kde působil do roku 1977. Od roku 1998 pořádá každoročně tzv. „Stockhausenovy kurzy“, konané v Kürtenu.
Zemřel 5. 12. 2007 v Kolíně nad Rýnem.
Karlheinz Stockhausen (Wikipedia)
Karlheinz Stockhausen (www.muzikus.cz, Wanda Dobrovská)

Zemřel skladatel Karlheinz Stockhausen
(www.novinky.cz)
Karlheinz Stockhausen
Karlheinz Stockhausen
Rok do kapsy
22. srpna 1968 (40. výročí)
mimořádný sjezd KSČ odsoudil okupaci Československa.
V této těžké chvíli se stává jednota všeho lidu, jednota našich národů a semknutost kolem naší strany nejnaléhavějším požadavkem dne. Ani násilným zásahem nepřestal být lid Československa jediným oprávněným a svrchovaným vládcem své země. Obrana svobody v socialistické vlasti není jen záležitostí komunistů, ale všech Čechů a Slováků a dalších národností, všech dělníků, rolníků, příslušníků inteligence a mládeže, všech, jimž leží na srdci důstojný a svobodný život naší socialistické země. Komunisté mohou uskutečnit svou vedoucí roli pouze tím, že se stanou nejaktivnějšími a nejobětavějšími organizátory úsilí o odchod cizích vojsk. Mohou dosáhnout tohoto cíle v nejužší jednotě se všemi vlastenci a se všemi aktivními demokratickými silami v naší společnosti.
Stav, který v naší zemi nastal 21. srpna, nemůže být trvalý. Socialistické Československo nikdy nepřijme ani vojenskou okupační správu ani domácí kolaborantskou moc, která by se o síly okupantů opírala. Mimořádný 14. sjezd strany prohlašuje, že uznává jedině zákonně zvolené ústavní činitele: prezidenta republiky Ludvíka Svobodu, předsedu Národního shromáždění Josefa Smrkovského, předsedu vlády Oldřicha Černíka a další, stejně jako Alexandra Dubčeka v čele strany. Neuzná však ani jako členy strany ty členy dosavadního ústředního výboru, kteří by v této těžké zkoušce neobstáli. Základním požadavkem je samozřejmě odchod cizích vojsk.
Nebudou-li uvedené požadavky splněny, zejména nebude-li do 24 hodin zahájeno jednání o odchodu cizích vojsk s našimi svobodnými ústavními a stranickými činiteli a neučiní-li o tom soudruh Dubček včas prohlášení k národu, vyzývá sjezd všechny pracující, aby pod vedením komunistů uskutečnili v pátek 23. srpna ve 12 hodin, v poledne, protestní hodinovou stávku.

14. mimořádný sjezd Komunistické strany Československa - 1. část (www.rozhlas.cz)
14. mimořádný sjezd Komunistické strany Československa - 2. část (www.rozhlas.cz)
Vysočanský sjezd (www.praha.eu, František Sládek)
Pod Pražským hradem sice stály sovětské invazní tanky, ale ani to nedonutilo prezidenta republiky, aby jmenoval kolaborantskou vládu
Pod Pražským hradem sice stály sovětské invazní tanky, ale ani to nedonutilo prezidenta republiky, aby jmenoval kolaborantskou vládu
Lípa č. 2/2008
23. srpna 1868 (140. výročí)
se v obci Turá Lúka u Myjavy na Slovensku narodil Dušan Samo Jurkovič, slovenský architekt.
Dušan Samo Jurkovič nenavštěvoval žádnou vysokou školu; základní vzdělání získal v maďarské měšťance v Šamoríně, pak absolvoval průmyslovou školu stavební ve Vídni (1884-88), po které si stavitelskou praxi osvojoval nejdříve v Turčianském Sv. Martině, potom u Michala Urbánka ve Vsetíně (1889), kde se načas usadil. S Urbánkem také spolupracoval na návrzích pro Národopisnou výstavu v Praze (1895), s ním projektoval Valašský statek, samostatně pak Čičmanskou zádruhu.
Zdá se, že tyto Jurkovičovy první práce (i jeho původ ze statku) ovlivnily celou jeho následující tvorbu, v níž byl vždy inspirován motivy lidového stavitelství - výjimkou snad byla jenom Občanská záložna, kterou spolu s Urbánkem postavili ve Vsetíně roku 1896 ve stylu české neorenesance. Ve stejném roce si založil samostatný ateliér, v němž vytvářel charakteristickou architekturu inspirovanou slovenskými a českými venkovskými stavbami, pracoval rovněž na restaurování památek. Jurkovič také navrhoval dřevěné rozhledny, turistické chaty, z nichž nejznámější je areál Na Pustevnách na Radhošti (1897-99). Projektoval řadu lázeňských budov v Luhačovicích (Janův dům, Chaloupka, Vodoléčebný ústav, Jestřábí, 1901-03; Slovenský dom, Slovenská búda, 1906; II. lázeňský dům, 1908), zároveň řešil i urbanismus luhačovických lázní (soutěž 1903) a vypracoval jejich nový regulační plán (1913). Dále navrhoval letovisko na Rezku u Nového Města nad Metují (1900-01), rekonstrukci domu malíře a grafika Joži Úprky v Hroznové Lhotě (1904), svou vlastní vilu v Brně-Žabovřeskách (1906). Do Prahy pronikl jen stavbou rodinného domu v Suchardově ulici (1907-08) v Bubenči. U Náchoda posléze vybudoval areál bývalého mlýna Peklo (1908-09).
Tvůrčí byla Jurkovičova účast na modernizacích a rekonstrukcích historických památek, z nichž nejvýznamnější je podíl na obnově zámku v Novém Městě nad Metují (1908-13), kde podle jeho návrhu vznikla také pozoruhodná zahrada, moderně řešená, zachovávající však geometrický rozvrh (1913-14). Vedle toho přestavěl a dostavěl zámeček Molitorov (1909-10), upravoval zámek Zbraslav (1911-12). Zachovány jsou rovněž návrhy na úpravu Kunětické hory (1924) a zvolenského zámku (1924-25). Věnoval se i sepulkrální architektuře, navrhl řadu válečných hřbitovů v Haliči (Magura, 1916-17; Wierchné, 1917; Ratunda, 1917; Klopotnice, 1917).
Po vzniku Československa se roku 1919 stal přednostou úřadu pro zachování památek v Bratislavě. V poválečném období se jeho styl změnil směrem k neoklasicismu (návrh bankovního paláce v Bratislavě, 1922). Podle jeho návrhu byla postavena monumentální Štefánikova mohyla na Bradle (1923-26). Roku 1946 byl jmenován národním umělcem.
Jurkovič patřil k nejvýznamnějším secesním architektům, inspirujícím se lidovým stavitelstvím.
Zemřel 21. 12. 1947 v Bratislavě.
JURKOVIČ Dušan Samo (www.libri.cz)
Dušan Samo Jurkovič (www.jurkovic.cz)
Dušan Samo Jurkovič (www.vitejte.cz)
Dušan Samo Jurkovič
Dušan Samo Jurkovič
Lípa č. 2/2008
Viz Kalendárium prosinec 2007 (21. prosince)
23. srpna 1998 (40. výročí)
v Moskvě začalo jednání předsednictva ÚV KSČ a politbyra ÚV KSSS o normalizaci v ČSSR.
V průběhu rozhovorů byly v otevřené soudružské diskusí posouzeny otázky, týkající se současného vývoje mezinárodní situace, aktivizace machinací imperialismu proti socialistickým zemím, situace v Československu v poslední době, i dočasného vstupu vojsk pěti socialistických zemí na území ČSSR. Účastníci vyslovili pevné společné přesvědčení, že v současné situaci je hlavním úkolem uskutečnit společná rozhodnutí, přijatá v Čierné nad Tisou, vycházet ze stanovisek a zásad, formulovaných na poradě v Bratislavě, jakož i postupně uvést v život praktické kroky, vyplývající z ujednání, dosaženého v průběhu rozhovorů. Sovětská strana vyjádřila své porozumění a podporu z pozice vedení KSČ i ČSSR, které je rozhodnuto vycházet z usnesení, přijatých na lednovém a květnovém plenárním zasedání ÚV KSČ v zájmu zdokonalení metod řízení společnosti, rozvoje socialistické demokracie a upevnění socialistického zřízení na základě marxismu-leninismu.
Bylo dosaženo dohody o opatřeních, jejichž cílem je co nejrychlejší normalizace situace v ČSSR. Českoslovenští představitelé informovali o nejbližších zamýšlených opatřeních ke splnění těchto cílů. Ze strany představitelů ČSSR bylo prohlášeno, že veškerá práce stranických a státních orgánů na všech úsecích jejich činnosti bude zaměřena na zajištění účinných opatření v zájmu socialistického zřízení, vedoucí úlohy dělnické třídy a komunistické strany, v zájmu rozvoje a upevnění přátelských vztahů s národy Sovětského svazu a celého socialistického společenství. Sovětští představitelé vyjadřují své jednoznačné úsilí národů Sovětského svazu o přátelství a bratrství s národy socialistického Československa, potvrdili svoji připravenost k nejširší a upřímné spolupráci na základě vzájemné úcty, rovnoprávnosti, územní celistvosti, nezávislosti a socialistické solidarity. Spojenecká vojska, která dočasně vstoupila na území Československa, se nebudou vměšovat do vnitřních věcí ČSSR. Bylo dosaženo dohody o podmínkách odchodu těchto vojsk z území ČSSR v závislosti od normalizace situace v ČSSR. Československá strana informovala o tom, že vrchní velitel československých ozbrojených sil vydal příslušné rozkazy v zájmu toho, aby nedošlo k incidentům a konfliktům, které by mohly vyvolat narušení klidu a veřejného pořádku. Dal rovněž příkaz vojenskému velení ČSSR, aby udržovalo spojení s velením spojeneckých vojsk.

Komuniké o československo-sovětských rokováních / Účastníci jednání v Moskvě / 27.08.1968 (www.rozhlas.cz)
Aktéry srpnových událostí 1968 rozděloval postoj k intervenci (www.ceskenoviny.cz)
Srpnové události 1968 - Vinohradská třída před budovou Čs. Rozhlasu v Praze
Srpnové události 1968 - Vinohradská třída před budovou Čs. Rozhlasu v Praze
Lípa č. 2/2008
23. srpna
je Mezinárodní den upomínky na obchod s otroky a jeho zrušení, slaví se ve výroční den vypuknutí povstání otroků v Santo Domingu v roce 1791.
Nejobvyklejším trestem byly rány bičem, jejichž počet Ludvík XVI. roku 1784 omezil na padesát, což mu vyneslo pověst, že je přítel černochů. Mezi další obvyklé tresty patřilo vyříznutí nebo probodení jazyka, uříznutí uší, přeříznutí šlach v podkolení atd. Mnohokrát citovaným příkladem krutosti je případ plantážníka Lejeuna, který zavraždil čtyři otroky, přičemž dva z nich tak, že jim nad ohněm zaživa opékal nohy a pak je nechal doslova shnít v okovech. Když se osazenstvo plantáže obrátilo se stížností na soud byli všichni jeho otroci za udání pána odsouzeni k padesáti ranám bičem.
Mezinárodní den upomínky na obchod s otroky a jeho zrušení (zpravy24.pantax.cz)
Mezinárodní den upomínky na obchod s otroky a jeho zrušení
Mezinárodní den upomínky na obchod s otroky a jeho zrušení
www.quido.cz
Viz Kalendárium srpen 2008 (23. srpna)
24. srpna 1848 (160. výročí)
se v Hněvčevsi ve východních Čechách narodil JUDr. Jan Podlipný, český politik, pražský primátor.
Jan studoval na tehdy kvalitním gymnáziu v Hradci Králové. Roku 1866 zde zažil válku s Prusy. V oktávě přešel na pražské Akademické gymnázium, kde také roku 1868 maturoval a zapsal se na právnickou fakultu. Od září 1869 začal působit jako domácí učitel synů v rodině Antonína Nebeského, pivovarníka, vlastence a národního gardisty z roku 1848. Advokátní praxi si Podlipný odbyl u JUDr. Kučery, JUDr. Emila Herrmanna a nakonec u JUDr. Jaroslava Rilka rytíře z Rüliken, strýce budoucího slavného básníka R. M. Rilka. Roku 1880 složil advokátní zkoušky a zřídil si vlastní kancelář. Skrze svého známého Josefa Baráka se mladý právník sblížil s kruhy mladočeských politiků a postupně se stal jednak poslancem zemského sněmu království Českého, jednak, od roku 1893, 1. náměstkem pražského primátora. Výborné vzdělání a vhled do komunální politiky mu umožnily formulovat některé své cíle: především zesílení úlohy samosprávy, boj proti korupci a samozřejmě obhajoba právní suverenity a nezávislosti zemí Koruny české na ústředních a nadstátních institucích habsburské říše. 2. ledna 1897 byl Jan Podlipný zvolen primátorem královského hlavního města Prahy a 30. ledna byl uveden do funkce – jízda měšťanské gardy doprovodila Podlipného z jeho domu v Bartolomějské ulici na staroměstskou radnici, kde ho místodržitel Karel Coudenhove jako zástupce krále v zemi uvedl do funkce a přijal jeho přísahu. V programové řeči se Podlipný vyslovil pro myšlenku Velké Prahy, sdělil, že chce podpořit kanalizaci, modernizaci komunikací, splavnění Vltavy, ale také se bohužel vyslovil - v souladu s převažujícím míněním své doby - pro asanace Josefova a Starého města, Podskalí, regulace Kampy a Malé Strany vůbec. Prohlásil také, že chce šetřit smíru obou jazykových skupin ve městě, ačkoliv považuje Prahu "za slovanskou". Na počátku roku 1900 se Podlipný vzdal svého úřadu a předpokládal, že bude novou volbou "potvrzen". Podlipného kalkul však nevyšel a po několikeré volbě zvítězil většinou dvou hlasů Podlipného protikandidát Vladimír Srb.
Zemřel 19. 2. 1914.
Domácí učitel... primátor Jan Podlipný (sweb.cz/pamet-DV)
Jan Podlipný (Wikipdia)
JUDr. Jan Podlipný
JUDr. Jan Podlipný
Lípa č. 2/2008
24. srpna 1888 (120. výročí)
zemřel v Bonnu německý fyzik a matematik Rudolf Julius Emanuel Clausius, který je považován za zakladatele termodynamiky.
Formuloval druhou termodynamickou větu, přispěl k vybudování kinetické energie plynů, patřil k průkopníkům statistické fyziky, jako první poukázal na možnost sublimaci tuhých látek, zabýval se teorií elektrolytické disociace. Na základě prací Jouleových a Carnotových formuloval pojem entropie (roku 1865) a princip jejího růstu, který je základem druhé věty termodynamiky.
V roce 1840 začal studoval berlínskou univerzitu (historie, matematika, fyzika). V roce 1848 získává Clausius doktorát za disertační práci o odrazu světla v atmosféře (snažil se mj. vysvětlit modrou barvu oblohy a původ barvy červánků).
Clausius byl především učitelem. V letech 1855 - 1867 působil jako profesor na Politechnic Institute v Zurichu, poté v letech 1867 - 1869 na univerzitě ve Würzburgu a od roku 1869 v Bonnu.
Ve své době patřil k nejlepších německým fyzikům. V roce 1868 byl Clausius zvolen členem Královské společnosti. V roce 1879 získal Copleyovu medaili.
Narodil se 2. 1. 1822 v Koslinu (Prusko, nyní Koszalin v Polsku).
Rudolf Clausius (Wikipedia)
Rudolf Julius Emanuel Clausius (www.converter.cz)
Clausius Rudolf Julius Emanuel (www.techcorp.cz)
Rudolf Julius Emanuel Clausius
Rudolf Julius Emanuel Clausius
www.quido.cz
24. srpna 1928 (80. výročí)
se v Olšanech (okres Kladno) narodil český parazitolog RNDr. Vladimír Černý, CSc.
Zabývá se problematikou parazitologie a medicínské arachnoentomologie, zejména bionomií klíštěte obecného v ČR.
RNDr. Vladimír Černý , CSc. (opera.krnap.cz)
Parazitologie (Wikipedia)
Larva blechy
Larva blechy
Český biografický slovník XX. století
24. srpna 1968 (40. výročí)
Francie provedla první pokusný výbuch vodíkové bomby na atolu Mururoa.
Mururoa - atol v souostroví Tuamotu v jihovýchodní části Tichého oceánu. Od roku 1963 slouží jako základna pro francouzské jaderné zkoušky (první pokusy byly provedeny v roce 1966).
Mururoa (encyklopedie.seznam.cz)
20 let od útoku na Rainbow Warrior (Britské listy, Miroslav Šuta)
French nuclear test at Mururoa Atoll
French nuclear test at Mururoa Atoll
Lípa č. 2/2008
25. srpna 1878 (130. výročí)
se v Chřášťanech na Rakovnicku narodil český matematik Josef Kounovský, profesor ČVUT v Praze (od roku 1927). 
Josef Kounovský v roce 1896 absolvoval reálku v Rakovníku a poté v letech 1896-1900 studoval na české technice v Praze v kurzu pro zeměměřiče. V letech 1898-1900 studoval rovněž matematiku na univerzitě. Po roční vojenské službě se v roce 1901 stal asistentem na české reálce v Praze v Ječné ulici a rok poté byl ustanoven asistentem deskriptivní geometrie na české technice u profesora K. Pelze. V prosinci roku 1902 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti pro matematiku a deskriptivní geometrii. V letech 1903-1908 byl profesorem na reálce v Hradci Králové. V roce 1907 získal na vysoké škole technické v Praze doktorát technických věd. Ve školním roce 1908-09 studoval na vysokých školách v Curychu. Po návratu působil na reálce v Praze. V roce 1912 se habilitoval pro deskriptivní a syntetickou geometrii na pražské technice. Od roku 1922 suploval přednášky B. Procházky a k 1. lednu 1927 byl jmenován řádným profesorem deskriptivní geometrie na pražské technice. Řadu let působil i na škole vysokých studií pedagogických, předchůdkyni pedagogické fakulty. V roce 1940 byl dán jako většina vysokoškolských učitelů na dovolenou s čekatelným. V roce 1945 byl reaktivován a vrátil se do přednáškových místností pražské techniky, kde působil až do své smrti.
V roce 1929-30 vydal společně s J. Klímou a F. Kadeřávkem dvoudílnou učebnici Deskriptivní geometrie. V roce 1947 vyšla kniha Zborcené plochy a v roce 1948 Theoretické základy fotogrammetrie. S F. Vyčichlem napsali knihu Deskriptivní geometrie pro samouky.
Zemřel 22. 12. 1949 v Praze.
Josef Kounovský (www.math.muni.cz, Jaroslav Folta, Pavel Šišma)
Rakovnicko - Chrášťany (www.revnicov.cz)
Chrášťany
Chrášťany
Český biografický slovník XX. století
25. srpna 1908 (100. výročí)
v Le Croisic (Francie) zemřel Antoine Henri Becquerel, francouzský fyzik, Nobelova cena za fyziku 1903.
Studoval v lyceu Ludvíka Velikého (Lycée Louis-le-Grand), kde ho mj. vyučoval matematice Gaston Darboux. V roce 1872 vstoupil na Polytechnickou školu (École Polytechnique) a o dva roky později započal studium na inženýrské Škole mostů a silnic (École Nationale des Ponts et Chaussées).
V roce 1877 obdržel inženýrský diplom; poté nastoupil vědeckou dráhu. Začal se zabývat optikou, mj. zkoumal polarizaci světla. Studoval také infračervené spektrum par kovů a absorpci světla v krystalech. V roce 1888 získal doktorský titul. Následujícího roku byl zvolen do francouzské Akademie věd, stejně jako předtím jeho otec i děd. Po smrti otce v roce 1892 pokračoval v jeho práci a v roce 1895 se stal profesorem na Polytechnické škole.
V roce 1896 při zkoumání fluorescence uranových solí objevil přirozenou radioaktivitu. Za tento objev mu byla v roce 1903 udělena Nobelova cena za fyziku.
V roce 1908, v roce své smrti, byl Becquerel zvolen stálým tajemníkem Académie des Sciences. Henri Becquerel zemřel předčasně ve věku 56 let. Později po něm byla pojmenována jednotka radioaktivity becquerel, kráter na Měsíci (nachází se na severní polokouli) a kráter na Marsu.
Narodil se 15. 12. 1852 v Paříži.
Henri Becquerel (Wikipedia)
Antoine Henri Becquerel (www.converter.cz)
Antoine Henri Becquerel (www.quido.cz)
Antoine Henri Becquerel
Antoine Henri Becquerel
Lípa č. 2/2008
25. srpna 1908 (100. výročí)
v Čelákovicích u Prahy se narodil Wing Commander Alois Vašátko, velitel Čs. stíhacího křídla ve Velké Británii.
V roce 1927 odmaturoval na Učitelském ústavu v Hradci Králové a pak učil v Litoměřicích. Roku 1928 narukoval do armády k dělostřelectvu. Rozhodl se pro kariéru profesionálního vojáka a v letech 1929-1931 prodělal Vojenskou akademii v Hranicích. Poté sloužil u Dělostřeleckých pluků č. 54 a 7. V roce 1935 byl zařazen do kurzu leteckých pozorovatelů zbraní ve VLU v Prostějově. Působil poté u Leteckého pluku 2 v Olomouci, kde také koncem roku 1936 přešel od dělostřelectva k letectvu. V letech 1937-1938 prodělal pilotní výcvik a stal se velitelem 14. pozorovací letky, vyzbrojené dvojplošníky Letov Š-328. Zde sloužil až do osudného 15. 3. 1939.
V červenci 1939 uprchl z vlasti a přes Polsko se dostal do Francie. Přeškoloval se v Chartres, ale výcvik dokončil až po zahájení německé ofenzívy 11. 5. 1940, kdy byl přidělen k GC II/5, vyzbrojené americkými stíhačkami Curtiss Hawk H.75. Během pěti týdnů na frontě nalétal 52 operačních hodin, sestřelil 12 letounů jistě a dva pravděpodobně a stal se tak nejúspěšnějším čs. stíhačem ve Francii. Zároveň je pátý mezi esy Armée de ľAir.
Dne 20. 6. 1940 se nejúspěšnější stíhací jednotka Armée de ľAir, skupina GC II/5 (85 jistých a 26 pravděpodobných sestřelů) přesunula do severní Afriky. Čs. letci jednotku opustili 5. 7. 1940 a odpluli do Anglie. Vašátko zde byl přijat do RAF a stal se jedním ze zakládajících členů 312. čs. stíhací perutě RAF.
Vašátko se ale projevil jako velmi schopný důstojník a respektovaný velitel. Proto byl 17. 11. 1940 jmenován velitelem letky B 312. perutě. Dnem 5. 6. 1941 se Vašátko stal velitelem celé 312. perutě. Vašátko byl velkým zastáncem vzniku Čs. stíhacího křídla, které by bylo složeno z čs. perutí čísel 310., 312. a 313. Této své vizi věnoval velké úsilí a dostávalo se mu podpory z různých vyšších míst. Nakonec se jeho snaha vyplatila, dne 3. 5. 1942 byl Vašátko povýšen do hodnosti Wing Commander a stal se prvním velitelem národního stíhacího křídla.
Osudovou se pro Vašátka stala akce 23. 6. 1942. Bostony tentokrát útočili na letiště v Morlaix. Němci ale tentokrát na formaci RAF zaútočili skoro až nad anglickým pobřežím. Vašátko ihned vydal rozkaz chránit bombardéry, otočil svůj Spitfire Mk.VB s imatrikulací AV proti nepříteli a v tu chvíli se to stalo. Snad za to mohla jeho oční vada, dalekozrakost,kterou skrýval, ale během pravotočivé stoupavé zatáčky vrazil do břicha Fw 190A-3, který pilotoval Wilhelm Reuschling od 7./JG 2. Oba stroje se zřítili do moře. Zatímco Němec vyskočil a byl zachráněn, Vašátka stáhl jeho zničený stroj s sebou do hlubin. Čs. letectvo tak přišlo¨o vynikajícího letce, důstojníka a organizátora.
Zemřel 21.(23.) 6. 1942.
Alois Vašátko (www.valka.cz, Michal Rak)
Generálmajor i.m. ALOIS VAŠÁTKO, DFC (www.praha14.cz)
Alois Vašátko (www.topsid.com)
Generálmajor i.m. Alois Vašátko, DFC
Generálmajor i.m. Alois Vašátko, DFC
Kalendárium ČT1
25. srpna 1938 (70. výročí)
v Praze zemřel profesor Jiří Janda, český přírodovědec, ornitolog, zoolog, zakladatel pražské Zoo.
Už jako malý chlapec se zajímal o zvířata a zejména o ptáky a tento jeho zájem se ještě více prohloubil, když během nemoci svého otce pobýval v Poděbradech u svého dědečka na statku. Po otcově smrti se vrátil do Prahy, později zde složil maturitu na novoměstském gymnáziu a vystudoval na Filosofickou fakultu UK přírodní vědy s ročním studijním pobytem (1887-1888) na univerzitě ve Štýrském Hradci. V roce 1893 opustil univerzitu, kde do té doby působil jako asistent a demonstrátor, a do roku 1904 vystřídal jako profesor několik středních škol na Moravě. V té době se také věnoval intenzivně ornitologii a publikoval v tomto oboru mnoho kratších a několik rozsáhlejších prací (např. Užitečné ptactvo našeho domova nebo Atlas ptactva středoevropského). Poté se vrátil do Prahy, kde opět nastoupil jako středoškolský profesor a toto místo zastával na akademickém gymnáziu až do svého odchodu do penze v roce 1926.
Myšlenka na zřízení ZOO v Praze ho napadla již v mládí, během jeho cest po evropských zoologických zahradách. Věnoval tomuto tématu značnou pozornost ve svých příspěvcích do tisku a i jinak tuto myšlenku všemožně obhajoval – není tedy divu, že byl v roce 1906 pověřen primátorem Prahy přípravou vybudování ZOO v hlavním městě království. Nedostatek vhodných pozemků a válka ale realizaci odsunuly do 20. let; až v roce 1926 se konala ustavující schůze Hospodářského, nákupního a stavebního družstva Zoologická zahrada. Prof. Janda se stal jeho prvním předsedou a 28. září 1931 i prvním ředitelem nově otevřené pražské zoologické zahrady. Tím zůstal až do své náhlé smrti na srdeční selhání 25. srpna 1938.
Narodil se 24. 4. 1865 v Praze.
Jiří Janda (Wikipedia)
Zemřel Jiří Janda (portal.env.cz)
Profesor Jiří Janda
Profesor Jiří Janda
Lípa č. 2/2008
26. srpna 1728 (280. výročí)
se v alsaském městečku Mülhausen narodil německý matematik a fyzik, autodidakt Johann Heinrich Lambert.
Zabýval se teorií čísel, sestavil tabulky prvočísel a dokázal že Ludolfovo číslo je iracionální.
Lambert byl samoukem. Měl se stát knězem, ale kvůli nedostatku peněz se vyučil krejčím. Pracoval jako účetní v hutích a v roce 1745 sekretářem v redakci novin a tři roky poté se stal soukromým učitelem.
V roce 1759 se odstěhoval do Augsburgu a v roce 1763 do Berlína, tam získal malou penzi a byl jmenován redaktorem Pruského astronomického almanachu. Stal se členem Královské akademie věd.
Lambert patří mezi zakladatele teorie měření světla. V roce 1772 zveřejnil první trojrozměrný barevný systém.
Zemřel 25. 9. 1777 v Berlíně.
Johann Heinrich Lambert (www.converter.cz)
Lambert Johann Heinrich, filosof a přírodozpytec původu franc (encyklopedie.seznam.cz)
Lambert (www.cojeco.cz)
Johann Heinrich Lambert
Johann Heinrich Lambert
Rok do kapsy
26. srpna 1928 (80. výročí)
se v Jaroměři narodil český zoolog a etolog profesor RNDr. Zdeněk Veselovský, DrSc.
Zdeněk Veselovský byl žákem pozdějšího nositele Nobelovy ceny z roku 1973 Rakušana Konrada Lorenze. V letech 1947-52 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde zůstal - už jako pedagog - do roku 1959, kdy se stal ředitelem Zoologické zahrady v Praze-Tróji. Během třicetiletého působení v této funkci navázal na tradici založenou prvním ředitelem ZOO Jiřím Jandou a jako předseda Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad v letech 1964-76 se staral o rozkvět a věhlas pražské ZOO. Jeho zásluhou se podařilo zachránit například koně Przewalského, jehož stádo u nás patří k největším na světě. Vedle studia vyšších obratlovců se stal - právě pod vlivem Lorenze - zakladatelem čs. etologie, tedy vědy zabývající se chováním zvířat a jejich životními projevy. Kromě vědeckých prací je rovněž autorem řady populárně naučných knih (Výlety do třetihor, Chováme se jako zvířata a další). V roce 1989 odešel ze ZOO do Fyziologického ústavu ČSAV.
Zemřel 24. 11. 2006 v Praze.
VESELOVSKÝ Zdeněk (www.libri.cz)
Zdeněk Veselovský (Wikipedia)
Zdeněk Veselovský (1928 - 2006) (Český rozhlas - Leonardo, Ivo Budil)
Profesor Zdeněk Veselovský
Profesor Zdeněk Veselovský
www.libri.cz
www.priroda.cz
www.quido.cz
26.(28.) srpna 1978 (30. výročí)
Donald Vesco vytvořil nový rychlostní rekord na motocyklu - 318.598 mil za hodinu (cca 510 km/h).
12.8.2001 dosáhl s vozem Turbinator Don Vesco rychlosti 737,63 km/h (458.44 mph). Turbinator se tak stal dosud nejrychlejším pozemním vozidlem s pohonem kol (i když poháněných turbínou a ne běžným spalovacím motorem).
1978 (kulturak.cz)
REKORDNÍ AUTOMOBILY 3. DÍL (1931-2001) (auta5p.eu)
Turbinator
Turbinator
www.iabc.cz
27. srpna 1918 (90. výročí)
se ve Václavicích narodil český spisovatel, literární historik, germanista, folklorista, publicista Jaromír Jech.
Systematicky se zabýval českou lidovou slovesností, zejména pohádkou a vyprávěním.
Sloučením Kabinetu pro lidovou píseň a Kabinetu pro národopis vznikl 1.1.1954 Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Praze s pobočkou v Brně. Řediteli ústavu byli postupně Josef Stanislav, Jiří Horák a Jaromír Jech. Ze skromných počátků se pod jejich vedením ústav rozrostl na pracoviště s bohatými výzkumnými aktivitami především v tuzemsku, ale i v zahraničí.
Zemřel 19. 9. 1992.
JECH Jaromír (Památník národního písemnictví)
Jaromír Jech: Krakonoš. Vyprávění o vládci hor od nejstarších dob až po dnešek (krkonose.krnap.cz)
Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV: Léta padesátá a šedesátá (Informační systém výzkumu a vývoje)
Jaromír Jech: Moudrý rozsudek
Jaromír Jech: Moudrý rozsudek
Český biografický slovník XX. století
27. srpna 1928 (80. výročí)
se v Kubre u Trenčína narodil Ján Zachara, slovenský boxer, olympijský vítěz na XV. letních olympijských hrách 1952 v Helsinkách v hmotnostní kategorii do 57 kg.
Čtvrtfinalista na XVI. letních olympijských hrách 1956 v Melbourne.
Dvojnásobný mistr Slovenska (1947 a 1948).
Čtyřnásobný mistr ČSR (1951, 1954 - 1956).
Mistr sportu (1953).
Zasloužilý mistr sportu (1958).
Zasloužilý trenér (1972).
Okrem dvoch štartov na olympijských hrách sa zúčastnil štyroch majstrovstiev Európy. Prvýkrát vstúpil do ringu na majstrovstvách Slovenska v roku 1944, kde získal tretie miesto. Pätnásť aktívnych rokov v tomto športe, ďalšie roky ako tréner.
Ján Zachara (encyklopedie.seznam.cz)
Legendy boxu - Ján Zachara (www.boxclub-kn.sk, slovensky)
Ján Zachara: Za medailu som dostal Stalinove spisy (www.cas.sk, Petra Áčová, slovensky)
Ján Zachara
Ján Zachara
Lípa č. 2/2008
27.(28.) srpna 1988 (20. výročí)
při letecké show u německého města Ramstein se srazili v jedné z nejhorších leteckých katastrof tři letouny.
Letecká základna Ramstein (Ramstein Air Base) je největší základnou USAF mimo území Spojených států a nachází se na ní hlavní velitelství sil USAF v Evropě. Je také základnou jednotek NATO.
Při každoročním leteckém dni pořádaném 28. srpna 1988 zde došlo k jednomu z největších leteckých neštěstí, ke kterým kdy došlo při leteckých přehlídkách. Při vystoupení italské akrobatické skupiny Frecce Tricolori se srazila její proudová letadla. Hořící trosky zabily 70 diváků a stovky dalších byly zraněny těžce.
Touto leteckou katastrofou je také inspirována píseň "Rammstein" stejnojmenné německé hudební skupiny.
Ramstein Air Base (Wikipedia)
Rammstein - Historie (herzeleid.xf.cz)
Ramstein Air Base
Ramstein Air Base
www.iabc.cz
28. srpna ( 9. 9.) 1828 (180. výročí)
se v Jasné Polaně u Tuly narodil ruský prozaik, dramatik, publicista, myslitel a pedagog, všestranná umělecká osobnost světové literatury, vůdčí osobnost ruského kritického realismu, Lev Nikolajevič Tolstoj.
Jeho tvorba odrazila protiklady celé epochy ruské společnosti (1861-1905) a měla velký vliv na světovou literaturu.
Neúspěšně se pokoušel vystudovat práva v Kazani. Poté se vrátil do Poljany, kde se chtěl věnovat hospodářství, brzy však odešel (s bratrem) bojovat na Kavkaz (1851 - 1855). Zde se podílel na obraně Sevastopolu, což mu posloužilo jako námět k mnoha povídkám.
Po roce 1855 cestoval po Evropě, po svém návratu z cest si uvědomil zoufalý stav Ruska. Domníval se, že vše vyřeší, když se dá mužikům vzdělání. Otevřel školu pro své mužiky a jejich děti, v níž sám se svou rodinou vyučoval. Mužici ve škole neviděli žádný smysl a považovali ji za přítěž, ostatní statkáři se s ním přestali stýkat, protože ho považovali v lepším případě za podivína.
Car ho pokládal za revolucionáře (kterým v žádném případě nebyl) a byl vyloučen z církve jako kacíř. Po neshodách s rodinou ji opouští a odjíždí na svém koni pryč. Na cestě se nachladil - dojel do Astapova, kde zemřel.
Zajímavostí je, že si Tolstoj dopisoval s T. G. Masarykem, oba vyznávali podobné životní postoje. Je samozřejmé, že Masaryk byl nucen z těchto postojů politickým životem slevit, Tolstoj se však nikdy nepokusil prosazovat své názory jinde než v literatuře a na svém statku.
Základní Tolstého tezí bylo neprotivení se zlu násilím a celkové nenásilí. Tato teorie prolíná celým jeho dílem.
Zemřel 7. 11. (20. 11.) 1910 ve vsi Astapovo.
Lev Nikolajevič Tolstoj (Wikipedia)
Tolstoj Lev Nikolajevič (ireferaty.lidovky.cz)
Lev Nikolajevič Tolstoj (ld.johanesville.net)
Lev Nikolajevič Tolstoj
Lev Nikolajevič Tolstoj
Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů
28. srpna 1928 (60. výročí)
se v Horní Jelení narodil český historik doc. PhDr. Karel Kaplan, CSc.
Zabývá se nejnovějšími československými dějinami, zejména obdobím po roce 1945 a problematikou politických procesů 40. – 50. let.
Vystudoval dějiny politického vývoje Československa po druhé světové válce, poté působil jako konzultant pro historii v aparátu ÚV KSČ. Toto umístění mu umožnilo přístup k tajným archívům, včetně přísně utajovaných archívů Státní bezpečnosti. V druhé polovině 60. let se stal zástupcem ředitele Historického ústavu ČSAV a angažoval se ve prospěch Pražského jara. Po jeho potlačení byl vyhozen z práce i komunistické strany a v roce 1972 byl zatčen a krátce držen ve vazbě. K plánovanému procesu s ním nakonec nedošlo. V roce 1976 legálně odjel do Spolkové republiky Německo, kam si odvezl údaje získané z tajných archivů. V roce 1977 mu bylo odebráno československé státní občanství. V exilu spolupracoval s Collegiem Carolina v Mnichově, Hlasem Ameriky, BBC, Deutsche Welle a Svobodnou Evropou. Po rozpadu komunistického režimu v Československu se vrátil a 1. října 1990 se stal pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Karel Kaplan (Wikipedia)
Autor=Karel Kaplan (www.kosmas.cz)
Totalitní justice (www.reflex.cz, Michal Komárek)
Doc. PhDr. Karel Kaplan, CSc.
Doc. PhDr. Karel Kaplan, CSc.
Český biografický slovník XX. století
30. srpna 1518 (490. výročí)
byla na shromáždění velkých obcí v Karolinu vyhlášena jednota Starého a Nového Města. Král Ludvík legalizoval spojení měst teprve obnovením sjednocené městské rady v roce 1523.
Když pak konečně rozepře s pány a zemany se uklidila smluvou  Svatováclavskou (1517), usnesly se obce Starého a Nového města i mezi sebou o odstranění všelikých příčin nesvornosti, a sice zřízením jednoty, tak že se obě města spojila v jednu obec pod jedním společným úřadem konšelským a rychtářským (1518). K utvrzení jednoty této uzavřelo se zboření zdí a zasypání příkopů staroměstských, které dotud nepřátelsky dělily jedno město od druhého. Brzy však po zřízení této jednoty počaly se nové rozbroje v Praze šířením učení Lutherova. Vyznavači a protivníci jeho seřadili se proti sobě dle dvou stran, na které město se rozstoupilo bažením po úřadech městských ve spojené obci.
Praha - dějiny politické - spojení obou měst v jednu obec (1518) (encyklopedie.seznam.cz)
Průvodce Prahou a ČR - Gotická Praha (pruvodce-praha.wz.cz)
Prašná brána, jeden ze 13 vstupů do Starého Města
Prašná brána, jeden ze 13 vstupů do Starého Města
www.quido.cz
30. srpna 1898 (110. výročí)
se ve Vrútkách (okres Martin) narodil český palivářský chemik Stanislav Landa, člen korespondent ČSAV.
Pracoval v oblasti chemie uhlovodíků; v roce 1932 objevil v hodonínské ropě prostorově tricyklický uhlovodík adamantan a byl průkopníkem použití sulfidových katalyzátorů při hydrogenacích.
V roce 1932 objevil se svým žákem V. Macháčkem při výzkumu hodonínské a gbelské ropy neznámý uhlovodík adamantan. Tento objev byl poctěn Francouzkou akademií věd. Adamantan a jeho sloučeniny nabízejí použití ve farmacii, při výrobě polymerů, v agrochemii, v elektrolytickém leštění nerezavějící oceli, jako srovnávací látka v chromatografii a spektroskopii. Spolu s J. Mosteckým se stal Landa rovněž laureátem státní ceny za výzkum sirníkových katalyzátorů, významných pro technologii paliv a chemickou výrobu.
Zemřel 31. 3. 1981.
Stanislav LANDA (www.jergym.hiedu.cz)
Stanislav Landa (www.quido.cz)
Stanislav Landa (aqua-viva.phorum.cz)
Stanislav Landa
Stanislav Landa
Český biografický slovník XX. století
www.quido.cz
31. srpna 1848 (160. výročí)
schválil říšský sněm návrh zákona o zrušení poddanství. Patentem byla zrušena robota a všechny ostatní poddanské povinnosti a dávky.
Slib člověčenství (v pramenech jako člověčenstvie, homagium) je forma poddanského slibu a přísahy, kterými se ve středověku v českých zemích uváděl držitel poddanského statku (gruntu či dvora), ale i podsedci a držitelé chalup a menších polností, dobrovolně do poddanského vztahu k nové vrchnosti. Pán se za to svému novému poddanému zavazoval fyzickou i právní ochranou. Slib člověčenství byl vázán na jednotlivé majetky, ne na osoby a jeho nejdůležitější součástí bylo podání ruky, kterým se stvrzoval slib a přísaha. V písemných pramenech se doklady o slibu člověčenství objevují od počátku 15. století a někdy byl mylně zaměňován s nevolnictvím. I přes proklamace, že slib člověčenství je dobrovolný, existují v písemných pramenech doklady, že býval vrchností vězením či bitím vynucován.
Říšský konstituční sněm zahájil jednání v druhé polovině července 1848. Dne 26. července vystoupil v podstatě mimo program slezský poslanec Hans Kudlich s pilným návrhem na zrušení poddanství a roboty pro venkovské obyvatelstvo. Po vzrušené debatě uznali poslanci opodstatněnost tohoto návrhu. Nesvobodný a k půdě připoutaný poddaný přece nemohl užívat konstitučních svobod.
Po táhlých a emocionálních diskusích rozhodl říšský sněm s mírnou převahou konzervativnější slovanské většiny koncem srpna o výkupu z roboty za mírnou finanční náhradu a císař jeho rozhodnutí 7. září 1848 sankcionoval. Proto do učebnic dějepisu přešlo právě toto datum jako konečné rozhodnutí o zrušení poddanství a roboty.
Člověčenství (poddanství) (Wikipedia)
Osmičková výročí: Zrušení roboty a poddanství v roce 1848 (Český rozhlas - Leonardo, Milan Hlavačka)
Zrušení poddanství (www.is.mb-net.cz)
Hans Kudlich
Hans Kudlich
www.quido.cz
31. srpna 1948 (60. výročí)
v Praze zahájilo uměleckou činnost Divadlo S. K. Neumanna (dnes Divadlo Pod Palmovkou).
Po odchodu Antonína Kurše do ostravského Státního divadla se stal novým ředitelem Divadla města Žižkova režisér Jan Strejček, který kolem sebe shromáždil vpodstatě úplně nový třiceti osmi členný soubor složený převážně z mladých a nadšených herců, kteří často  přišli do Prahy z venkovských divadel (mj. byli jeho prvními členy Josef Kemr, Soběslav Sejk, Miloš Willig, Jan Skopeček, Pavla Maršálková, Věra Tichánková či zkušený Theodor Pištěk). Dne 31. srpna 1948 se uskutečnila první premiéra Strejčkova nového souboru, která fakticky zahájila i dějiny Divadla pod Palmovkou - Jiříkovo vidění Josefa Kajetána Tyla. Divadlo při té příležitosti také změnilo svůj název na Městské a oblastní divadlo Žizkov. Nová dramaturgie, předkládající klasická česká i světová dramata vedle lidových komedií i zcela nových her, a také nadšení i obrovská pracovitost souboru (během první sezony uvedlo divadlo 13 premiér!) slavilo úspěchy. Úsilí být „lidovým divadlem městské periferie“ a zajíždět s takto koncipovaným divadlem cíleně na předměstí i venkov zase zřejmě přišla vhod tehdejším funkcionářům.
Historie Divadla Pod Palmovkou (www.divadlopodpalmovkou.cz)
Divadlo pod Palmovkou slaví šedesátiny (www.praha.eu)
Takoví jsme byli (Divadelní noviny 12/2008)
Divadlo S. K. Neumanna
Divadlo S. K. Neumanna
Lípa č. 2/2008
Zdroje:
Regionální knihovna Teplice {Kalendárium}: http://www.knihovna-teplice.cz/index.php?stranka[]=14
Quido Magazin - Kalendárium (Q-klub AMAVET Příbram): http://www.quido.cz/kalendarium/kalendarium.htm
Abíčko - iABC.cz - Kalendárium: http://www.iabc.cz/
Kalendárium LIBRI - výročí narození a úmrtí osobností spjatých s našimi dějinami, vědou, kulturou, technikou aj. oblastmi: http://www.libri.cz/databaze/kalendarium/

Kalendárium / Výbor národní kultury: http://www.vnk.ezin.cz/?q=node/4
Knihovna Akademie věd ČR: http://www.lib.cas.cz/cs/
Projekt COTO.JE?: http://www.cotoje.cz/
 

KALENDÁRIUM - ARCHIV

Editor: Ing. František Knížek.
Stránka vytvořena: 1. srpna 2008. Poslední aktualizace: čtvrtek, 28. srpen 2008 22:33:33
Kódování češtiny: Windows-1250.


Počítadlo přístupů od 1.8.2008