KALENDÁRIUM

Výročí měsíce (září 2008)

Prof. Dr. phil. August Ferdinand Möbius
(140. výročí úmrtí)

* 17. 11. 1790 Schulpforta (Sasko), † 26. 9. 1868 Lipsko

* * *

Prof. August Ferdinand Möbius

Prof. August Ferdinand Möbius

August Ferdinand Möbius (1790 - 1868)

August Ferdinand Möbius
(1790 - 1868)
 

* * *

Möbiova páska  (schéma)

Möbiova páska (schéma)

Möbiova páska vytvořená z papíru

Möbiova páska vytvořená z papíru

* * *

Další informace:

August Ferdinand Möbius
(encyklopedie.seznam.cz)
Möbiova páska

(encyklopedie.seznam.cz)
Narozeniny slavných - August Ferdinand Möbius
(2006.bloguje.cz)
Experimenty s Möbiovým proužkem
(fyzmatik.pise.cz)
August Ferdinand Möbius
(Wikipedia, anglicky)
August Ferdinand Möbius biography
(www-groups.dcs.st-and.ac.uk, anglicky)
Möbius, August Ferdinand (1790-1868)
(scienceworld.wolfram.com, anglicky)
Moebius, August Ferdinand
(leipzig-lexikon.de, německy)
Möbius, August Ferdinand
(www.mathe.tu-freiberg.de, německy)

* * *

August Ferdinand Möbius

narozen: 17. listopadu 1790 v Schulpforta, Sasko (nyní Německo)
zemřel: 26. září 1868 v Leipzig (Lipsko), Německo

August Möbius je dobře znám svojí prácí v topologii, zejména díky své myšlence Möbiovy pásky, dvourozměrné plochy s jedinou stranou.

August byl jediným dítětem Johanna Heinricha Möbiuse, učitele tance, který zemřel, když byly Augustovi tři roky. Jeho matka zastávala myšlenky Martina Luthera. Möbius se do svých třinácti let učil doma a vždy projevoval zájem o matematiku. V roce 1803 začal chodit do školy ve svém rodišti Schulpforta.

V roce 1809 Möbius tuto školu dokončil a odešel studovat na Univerzitu do Lipska. Jeho rodina chtěla, aby studoval práva a proto August začal studiem práv. Brzy ale zjistil, že práva nejsou tím oborem, který by ho uspokojoval. V polovině prvního roku studia se rozhodl studovat matematiku, astronomii a fyziku.

V tomto období jeho další vývoj ovlivnil učitel astronomie Karl Mollweide. Ačkoliv Molweide byl astronomem, zabýval se také matematikou a učinil řadu objevů. V letech 1807 až 1809 objevil trigonometrické vztahy a Molweidovu projekci, která zachovává úhly a je tedy konformním zobrazením.

V roce 1813 Möbius napsal svoji doktorskou práci "Pozorování stálic" a začal pracovat na své habilitační práci. Zřejmě hlavním důvodem této práce byla snaha vyhnout se službě v pruské armádě.

Möbius dokončil habilitační práci s názvem "Trigonometrické rovnice". Mollweide se zajímal o matematiku natolik, že přešel z místa profesora astronomie na místo profesora matematiky. Möbius proto doufal, že se mu podaří získat uvolněné místo. V roce 1816 byl jmenován na místo mimořádného profesora astronomie a vyšší mechaniky na Univerzitě v Lipsku.

Möbius poté dlouho čekal na jmenování řádným profesorem. Důvodem bylo zřejmě to, že nebyl dobrým přednášejícím a proto nebyl příliš zajímavý pro platící studenty. Byl nucen některé své přednášky pořádat zdarma, aby přilákal alespoň některé studenty.

V roce 1816 mu bylo nabídnuto místo astronoma v Greifswaldu a v roce 1819 místo matematika v Dorpatu. Möbius ale obě místa odmítl, protože věřil ve vysokou kvalitu Univerzity v Lipsku a také byl částečně loajální Sasku. V roce 1825 Mollweide zemřel a Möbius doufal, že získá uvolněné místo profesora matematiky. Ale na Mollweidovo místo jmenován nebyl.

V roce 1844 díky své prestiži jako vědeckého pracovníka Möbius dostal pozvání z University v Jeně. Snad právě kvůli tomu byl Univerzitou v Lipsku jmenován řádným profesorem astronomie.

Od svého jmenování mimořádným profesorem v Lipsku Möbius také pracoval jako astronom na Observatoři v Lipsku. V letech 1818 až 1821 nechal observatoř přebudovat a dohlížel na celý projekt. Předtím navštívil řadu dalších observatoří v Německu, aby získal potřebné zkušenosti a představy. V roce 1820 se oženil a měl dceru a dva syny. V roce 1848 se stal ředitelem Observatoře.

V roce 1844 Möbiuse navštívil Grassman, který ho požádal, aby prostudoval jeho významnou práci "Die lineale Ausdehnundslehre, ein neuer Zweig der Mathematik". Tato práce obsahovala podobné výsledky, jako Möbiusova práce. Möbius ale zřejmě nerozpoznal význam Grassmanovy práce a vyjádření k ní nenapsal. Přesto tuto práci doporučil na ocenění. Když Grassmann cenu skutečně získal, Möbius napsal v roce 1847 k této práci své vyjádření.

Ačkoliv Möbius je znám především díky své práci v matematice, publikoval také důležitou práce z astronomie. V roce 1815 napsal práci "De Computandis Occultationibus Fixarum per Planetas", která se zabývala pozorováním planet. Dále v roce 1836 napsal práci "Die Hauptsätze der Astronomie" o principech astronomie a v roce 1843 práci "Die Elemente der Mechanik des Himmels" o nebeské mechanice.

Jeho matematické práce, přestože nebyly vždy původní, obsahovaly jasný a efektivní výklad. Möbius měl značnou intuici a uměl si stanovit problémy a nalézt jejich řešení. Vynikal neobyčejnou představivostí a občas postupoval zcela originálním způsobem. Pracoval beze spěchu a sám. Dokud svoji práci úplně nedokončil, nikde se o ní nezmiňoval. Bez jakékoliv snahy o pompéznost a bez povýšenosti čekal, až jeho mysl přinese ovoce. Teprve až si celou práci důkladně promyslel, pak ji publikoval.

Téměř všechny Möbiusovy práce byly publikovány v Crelleově časopisu, který byl určen výhradně pro publikování textů z matematiky. V roce 1827 Möbius napsal práci "Der barycentrische Calcul" o analytické geometrii. Tato práce obsahovala výsledky z projektivní a afinní geometrie. Möbius v této práci zavedl homogenní souřadnice a zabýval se geometrickými transformacemi, speciálně projektivními transformacemi. Jako první také definoval Möbiusovu síť, která sehrála důležitou roli při dalším rozvoji projektivní geometrie.

Möbius definoval řadu důležitých matematických objektů. V roce 1831 v práci "Uber eine besondere Art von Umkehrung der Reihen" například definoval Möbiusovu funkci.

V roce 1837 publikoval práci "Lehrbuch der Statik", která aplikovala geometrii ve statice a později vedla ke studiu systémů křivek v prostoru.

Předtím, než mu Francis Guthrie zaslal problém čtyř barev, Möbius v roce 1840 řešil podobný problém.

Král měl pět synů a chtěl, aby po jeho smrti bylo království rozděleno na pět částí tak, že každá část království měla hranici se všemi ostatními čtyřmi částmi. Tento problém samozřejmě nemá řešení. Ale je na něm vidět, že Möbius se začal vážně zajímat o problémy topologie a stal se průkopníkem v této oblasti. Ve své přednášce pro Académie des Sciences, která byla objevena až po jeho smrti, se zabýval vlastnostmi povrchů s jedinou stranou, včetně Möbiusovy pásky, kterou objevil v roce 1858. K tomuto objevu dospěl při budování geometrické teorie mnohostěnů.

Ačkoliv dnes hovoříme o Möbiusově pásce, nebyl prvním, kdo popsal tento geometrický objekt.

Möbiusova páska je dvojrozměrný povrch s jedinou stranou. Ve třech rozměrech lze tuto pásku vytvořit jednoduše z papíru, kdy se konce obdélníkového proužku papíru vzájemně otočí o 180 stupňů a slepí dohromady.

* * *

Zdroj: Významní matematikové v historii (10)
zpracovali: Jiří Svršek, Roman Bartoš
http://www.gymtc.cz/natura/2002/11/20021104.html

* * *


Další výročí

1. září 1598 (410. výročí)
povýšil Rudolf II. Hradčany na královské město. Současně vznikla čtvrť chudiny Nový svět. Hradčany jako třetí pražské město byly založeny kolem roku 1320 a jako poddanské město podléhaly až do roku 1592 purkrabímu Pražského hradu. Rozkládalo se vlastně jen v nevelkém prostoru kolem Hradčanského náměstí. Karel IV. území Hradčan rozšířil připojením Pohořelce, Strahova a části Petřína a opevnil ho novými hradbami.
Hradčany byly samostatným městem do roku 1784, kdy se staly součástí sjednoceného Královského hlavního města Prahy.
Knihovna AV ČR - Kalendárium září 2002 (www.lib.cas.cz)
Hradčany (Wikipedia)
HRADČANY (www.aneris.cz)
Hradčany
Hradčany
www.quido.cz
1. září 1978 (30. výročí)
v Praze zemřel český technik Ing. Dr. Oldřich Brůha, profesor na katedře mechaniky Fakulty strojní ČVUT v Praze.
Zabýval se mechanikou a termomechanikou.
Narodil se 2. 1. 1905 v obci Čachrov.
Brůha Oldřich (Informační systém abART - free verze)
Brůha, Oldřich: Úvod do nauky o proudění a teple (Katalog Vědecké knihovny v Olomouci)
Zdeněk Kuliš: Vzpomínka na naše předchůdce (drone.fsid.cvut.cz, PDF)
ČVUT
ČVUT
Český biografický slovník XX. století
2. září 1938 (70. výročí)
se v Praze narodil český fotograf cestopisných reportáží z celého světa Ing. Zdeněk Thoma.
Člen Asociace fotografů a Syndikátu novinářů ČR. V šestadvaceti zemích Asie, hlavně v Japonsku, Číně, Tibetu, Nepálu, Indii strávil přes šest let života. Napsal tři cestopisy: Toulky po Japonsku, Země bohů a démonů, Putování k posvátné hoře Kailás.
Je autorem fotografií v obrazových publikacích Čína, Umění japonských zahrad, Ikebana, bonsai (1992), Nepál - království pod Himálajem (získala ocenění jako nejkrásnější česká kniha roku 1996), Umění čínských zahrad, a spoluautorem publikace Svět tibetského buddhismu.
Fotografii se věnuje i v České republice. Každoročně realizuje několik autorských nástěnných a stolních kalendářů, z nichž část čerpá z domácí tématiky. Kniha Praha včera a dnes získala v roce 1999 cenu nakladatelství Olympia.
Thoma Photobank (www.thoma.cz)
Zdeněk Thoma - Fotograf (www.gallery.cz)
Zdeněk Thoma (Wikipedia)
thoma photobank
thoma photobank
www.quido.cz
Rok do kapsy
2. září 1978 (30. výročí)
pilot John McClain provedl se svým letadlem 180 loopingů.
Looping the loop je anglický název pro přemet letadla za letu; může býti normální nebo obrácený, podle toho, zda je pilot na vnitřní či vnější straně křivky. Prvý normální Looping the loop provedl ruský pilot Něstěrov (1912); prvý obrácený Looping the loop byl proveden americkým pilotem (1927).
1978 - 2. září (kulturak.cz)
Looping the loop (encyklopedie.seznam.cz)
A. Fokker looping
A. Fokker looping
www.iabc.cz
3. září 1918 (90. výročí)
vláda USA uznala Národní radu československou za československou vládu de facto a připojila se tak k předchozímu francouzskému (29.6.1918) a britskému (9.8.1918) diplomatickému uznání. Následovala další oficiální mezinárodní uznání: Japonskem (9. září), Itálií (3. října).
1918 - 3. září (F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech)
Historie do roku 1918 - 3.9.1918 (www.internetove-referendum.cz)
Historie do roku 1918
Historie do roku 1918
Lípa č. 2/2008
3. září 1948 (60.výročí)
se v Trutnově narodil český historik PhDr. Pavel Bělina, CSc.
Absolvoval FF UK a v letech 1973 – 2002 byl postupně zaměstnán ve Vojenském historickém archivu, Historickém ústavu AV ČR, na FSV UK a v Historickém ústavu armády. Od roku 2007 působí jako odborný asistent na Ústavu českých dějin.
Ve své rozsáhlé vědecké výzkumné i popularizační práci se zaměřuje především na dějiny habsburské monarchie v 18. – 19. století, na historickou dimenzi geopolitických problémů, mezinárodníh vztahů a civilizačně-kulturních vazeb ve střední Evropě a na novověké válečné dějiny.
Historik a překladatel. Autor knih Generál Laudon (Panorama 1993), Kolín (Paseka 1997), hlavní autor 10. dílu Velkých dějin zemí Koruny české. 1740-1792 (Paseka 2002), spoluautor Dějin zemí koruny české (Paseka 1992), Dějin evropské civilizace (Paseka 1999), Dějin Prahy (Paseka 1998) a řady dalších historiografických publikací. Zabývá se dějinami českých zemí, habsburské monarchie a mezinárodních vztahů v raném novověku.
PhDr. Pavel Bělina, Csc. (whois.cuni.cz)
Pavel Bělina , Josef Fučík : Válka 1866 (antropologie.zcu.cz)
Pavel Bělina, Josef Fučík: Válka 1866
Pavel Bělina, Josef Fučík: Válka 1866
Český biografický slovník XX. století
3. září 1948 (60. výročí)
zemřel v Sezimově Ústí Dr. Edvard Beneš, český sociolog, diplomat a politik, prezident 1935-38 a 1945-48.
Po studiích na vinohradském gymnáziu 1896-1904 se zapisuje na filosofickou fakultu v Praze. Zanedlouho odjíždí do Paříže, kde studuje na Sorbonně a na Svobodné škole politických a sociálních nauk. Ve Francii setrval, s výjimkou krátkého pobytu v Londýně, do roku 1907, kdy přesídlil do Berlína. Vysokoškolské studium ukončil nejprve doktorátem práv v Dijonu (1908) a o rok později složením rigorosních zkoušek v Praze. Tři roky vyučoval na pražské obchodní akademii a pak, po habilitaci v oboru filosofie, přichází přednášet sociologii na universitu.
Propuknutí 1. světové války jej podnítilo k organizování vnitřního odboje Maffie. Obstarával zejména spojení mezi Prahou a Masarykem ve Švýcarsku. V září 1915 odešel do zahraničí a od té doby jsou jeho životní osudy úzce spjaty s osobnostmi T. G. Masaryka a M. R. Štefánika. Žije v Paříži, kde také organizuje a řídí jednotlivé složky zahraniční emigrace, podílí se na propagaci československého politického programu. Reorganizoval kurýrní službu, kterou se udržovalo tajné spojení s Maffií v Čechách. Mimo diplomatických jednání k získání politické prestiže zahraniční odbojové akci pořádá cyklus přednášek na pařížské Sorbonně o Slovanstvu, píše řadu článků do francouzských a českých zahraničních novin. Podílí se na ustanovení Československé národní rady (1916), kde zastává místo generálního tajemníka. Společně s M. R. Štefánikem jedná s představiteli dohodových mocností o zřízení samostatných čs. vojenských jednotek. Po získání souhlasu i podpory byly postupně vytvořeny legie ve Francii (prosinec 1917), Rusku (únor 1918), Itálii (duben 1918). Dalším výrazným výsledkem Benešovy diplomacie bylo uznání Československé národní rady jako představitele nového československého státu ze strany Francie (červen 1918), Anglie (srpen 1918), Itálie (říjen 1918). To současně umožnilo přístup zástupců Čs. národní rady na jednání států Dohody.
V říjnu 1918 vedl v Ženevě rozhovory s českými domácími politiky o budoucnosti nového státu. V prozatímní vládě byl pověřen řízením ministerstva zahraničí a vnitra. Po vzniku ČSR velice silně ovlivnil politický život uvnitř, ale zároveň byl vlastním tvůrcem zahraniční politiky první republiky s jediným hlavním cílem - zajistit jí maximální záruky pro svrchovanou a samostatnou existenci. Od listopadu 1918 do prosince 1935 byl trvale členem vlády ve funkci ministra zahraničí, v letech 1921-22 též premiérem. Po abdikaci presidenta T. G. Masaryka je 14. 12. 1935 zvolen za hlavu čs. státu. Historický vývoj následujících let - mnichovská dohoda a okupace - vedl Beneše znovu do exilu. Do osvobozené vlasti se vrací v květnu 1945 a o měsíc později je potvrzen volbou ve funkci presidenta. Čtyři měsíce po únorovém převratu 1948 rezignuje na svůj úřad a v září téhož roku umírá.
Narodil se 28. 5. 1884 v obci Kožlany na Rakovnicku.
BENEŠ Edvard
(www.libri.cz)
Edvard Beneš (Wikipedia)
Edvard Beneš (www.hrad.cz)
Edvard Beneš
Edvard Beneš
Lípa č. 2/2008
www.quido.cz
Kalendárium ČT1
Český biografický slovník XX. století
4. září 1888 (120. výročí)
byla do obchodního rejstříku zapsána firma Kodak, kde působil George Eastman. Ještě toho roku se pod jménem Kodak objevil na trhu první fotopřístroj na svitkový film, který nahradil fotografické desky. Za první dva roky se těchto fotoaparátů prodalo 100 000 kusů a právě tyto přispěly k obrovském rozmachu fotografování.
George Eastman patří k typickým představitelům splněného „Amerického snu“. Začínal coby 14letý chlapec jako poslíček u pojišťovací společnosti s platem 3 dolary týdně. Jeho prvním výrobním prostředkem byl stroj upravený na výrobu suchých fotografických desek - přístroj z druhé ruky ho stál celých 125 amerických dolarů. Jen díky usilovné práci a předvídavosti se z poslíčka stal zakladatelem jedné z největších nadnárodních společností světa a slovo KODAK zná dnes snad každý pozemšťan. Slovo, které bylo uměle vytvořeno pro propagační účely firmy panem Georgem EASTMANEM v roce 1888...
Světlo světa tak spatřil první fotografický „film“. Citlivá vrstva byla nanesena na speciální papír, po expozici a vyvolání se sloupla a přenesla na čistou želatinovou folii, tvrzenou kolodiem. Vývoj nabral rychlý spád. Začaly se vyrábět fotoaparáty s držáky pro nový film, který již byl dodáván v rolích, v roce 1888 se pak světem rozletěl asi nejznámější reklamní slogan - Stiskněte spoušť, my uděláme ostatní. Slogan uváděl na trh první fotoaparát se jménem KODAK.
Okénko do historie 5. - Kodak (www.fotografovani.cz, Roman Schachinger)
George EASTMAN (www.photorevue.cz)
George Eastman
George Eastman
(1854 - 1932)
www.quido.cz
5. září 1568 (440. výročí)
se v Stilo (Reggio Calabria) narodil italský utopický myslitel Thomas Campanella (italsky Tommaso Campanella), vlastním jménem Giovanni Domenico Campanella.
Proslul svou koncepcí ideálního státu popsanou v knize Sluneční stát.
V patnácti letech vstoupil do kláštera, čímž vyvolal velkou nevoli svého otce, který si přál, aby se jeho syn stal právníkem. V klášteře se Campanella věnoval zejména studiu spisků Tomáše Akvinského a Alberta Velikého a zároveň se seznamoval se scholasticky zpracovanými díly Aristotelovými. Campanellova první vědecká práce nazvaná “Philosophia sensibus demonstrata“ vyšla v Neapoli v roce 1591. Jedná se o svobodomyslné dílo, za které byl udán a vyšetřován inkvizicí. Poprvé však vyvázl lehce. Odešel z Neapole a usadil se v klášteře sv. Augustina v Padově. Zde je obviněn z urážky generála řádu a z autorství spisu “O třech podvodnících“ (“De tribus impostoribus“). Toto obvinění však bylo natolik nesmyslné (daný spisek totiž vznikl dávno před Campanellovým narozením), že bylo nakonec odvoláno.
Campanella se přes Neapol vrátil domů, kde připravoval povstání proti španělské nadvládě, které se mělo uskutečnit 10. září 1599. Vinou zrádců však bylo připravované povstání odhaleno a jeho strůjci pochytáni. Campanellu zachránil od trestu smrti jen fakt, že byl kromě obžalování z politického zločinu obžalován i z kacířství a rozsudek z této obžaloby nemohly vynést španělské úřady. Campanella byl uvězněn a sedmkrát krutě mučen. Ve vězení vznikly také Campanellovy nejlepší spisy včetně Slunečního Státu, který vyšel roku1602. Z vězení se dostal až po dvaceti sedmi letech, když byl omilostněn papežem Urbanem VIII. Když v roce 1629 byl bez Campanellova vědomí vydán spisek “Astrologie“, a když se v roce 1632 Campanella začal angažovat v procesu s Galileo Galileiem, začalo ovzduší okolo Campanelly opět houstnout. Navíc byl ještě obžalován z nového spiknutí proti Španělsku. Nakonec byl po neúspěšném pokusu ukrýt se v Benátkách nucen opustit Itálii a uchýlit se do Francie. Zde také umírá.
Zemřel 21. 5. 1639 ve Francii.
Campanella Thomaso (ireferaty.lidovky.cz)
Sluneční stát (ireferaty.lidovky.cz)
Tommaso Campanella (Wikipedia)
Tommaso Campanella
Tommaso Campanella
Slovník italských spisovatelů
5. září 1848 (160. výročí)
zemřel Vasilij Petrovič Stasov, ruský architekt.
Autor klasicistních a empírových novostaveb (chrám Proměnění Páně, chrám sv. Trojice, Narvská a Moskevská brána), stavitelských a urbanistických prací v Petrohradě, spolupodílel se na obnově Zimního paláce po požáru roku 1837.
Narodil se 4. 8. 1769.
Stasov (encyklopedie.seznam.cz)
Stasov Vasilij Petrovič, architekt ruský (encyklopedie.seznam.cz)
St. Trinity Cathedral of Izmailovsky Regiment, built between 1827-1835 to a plan by architect Vasily Stasov
St. Trinity Cathedral of Izmailovsky Regiment, built between 1827-1835 to a plan by architect Vasily Stasov
Lípa č. 2/2008
5. září 1958 (50. výročí)
poprvé byl proveden záznam barevného televizního obrazu na magnetickou pásku.
První přístroj schopný zaznamenávat v televizním studiu obraz i zvuk z kamer na magnetický pásek a opakovaně ho reprodukovat, sestrojil po mnohaletém mravenčím úsilí roku 1956 Američan A. M. Poniatoff, zakladatel firmy AMPEX. Pokusy s nahráváním signálu černobílé televize stejným způsobem jako u audiomagnetofonu do podélné stopy na pásku zklamaly, protože k záznamu signálu s kmitočty kolem 5 MHz by pásek musel běžet rychlostí nejméně 108 km/h. Poniatoff proto využil tzv. příčný záznam, patentovaný roku 1953 německým inženýrem Eduardem Schillerem. První skutečně fungující půltunový videomagnetofon Ampex VR-1000 předvedený roku 1956 byl schopný na 30kilogramovou cívku tehdy nejkvalitnějšího pásku Scotch 3M, širokého 50,8 mm (tj. 2“) nahrát a přehrát půlhodinový televizní program. Pásek byl přisáván vakuem do žlábkovitého korýtka, kde proti němu čtyři záznamové hlavy rotovaly 15 000 ot/min. Signál každého televizního obrázku byl tak rozdělen na devatenáct řádků, zapsaných napříč hustě vedle sebe. O přístroj zdokonalený po dvou letech pro nahrávání barevné televize se prala světová televizní studia.
Osmdesát let s magnetofonovým páskem (Technický týdeník, Jan Tůma)
Ampex (wikipedia.infostar.cz)
1956: Ampex VRX-1000 - The First Commercial Videotape Recorder
1956: Ampex VRX-1000 - The First Commercial Videotape Recorder
www.iabc.cz
7. září 1848 (160. výročí)
ústavodárný říšský sněm ve Vídni schválil zákon o zrušení poddanství a feudálních povinností.
Zrušena byla robota zákonem z tohoto data, kterým poddanství a ochrana se všemi zákony na tyto poměry se vztahujícími, prohlášeny za zrušené. Tento zákon, doplněný patentem ze 4. března 1849, jímž zřízeny vyvazovací komise, znamená definitivní konec povinnosti robotní a tím i pád zřízení feudálního.
18. března 1848 bylo poddanství zrušeno v Uhrách, 1. července 1848 byla moravským zemským sněmem zrušena robota a 7. září schválila říšská rada ve Vídni zákon o zrušení veškerého poddanství. Zemědělské obyvatelstvo sice získalo svobodu rozhodování, ale splácením vyvazovacího poplatku (odškodného) který činil sedminásobek dřívějších ročních platů, služeb a povinností, zůstala část vesnického obyvatelstva závislá na velkostatkářích, pro které musela pracovat za minimální mzdu.
Robota a ostatní povinnosti poddaných vůči vrchnosti byly zrušeny nikoli bez náhrady, ale cestou výkupu, což mnohé sedláky uvádělo na dlouhou dobu do dluhů. Bezplatně byla zrušena práva a povinnosti plynoucí z poddanského svazku k vrchnosti, robota podruhů a domkářů s velikostí polí do 3 měřic, vedení soudní a politické správy, vybírání kontribuce. U zámožnějších byla prominuta náhrada těm, kdož předtím nerobotovali více než 3 dny do roka. Ostatní břemena byla zrušena buď za ”slušnou náhradu” (billige Entschädigung) nebo vykoupena (Ablösung). Vykoupeny byly naturální dávky, které odváděli poddaní podle desátkového práva hlavně kostelům, farám a školám a dávky z emfyteutických smluv. Za náhradu byly zrušeny všechny urbariální povinnosti, naturální platy a dávky, roboty, peněžní platy, platy z aboličních a reluičních smluv a desátky všeho druhu. Hodnota jednotlivých povinností a práv byla určena někdy podle místních, jindy podle katastrálních cen, přičemž se vždy odpočítaly protislužby. Roboty byly obvykle hodnoceny třetinou námezdní práce, laudemia a podle třicetiletého plnění. Z takto zjištěných obnosů byla odečtena třetina na daně, které předtím z těchto příjmů odváděly vrchnosti a na nedobytné pohledávky. Zbylé dvě třetiny při náhradním řízení na polovic země a povinník; při výkupu z roboty je hradil povinník sám.

Zrušení roboty (1848 - 1918) (www.ilcik.cz)
Osvědčení o výkupu z roboty - tzv. Listina vyproštění jednoho z dubňanských občanů (č. p. 101 - Jan Frais)
Osvědčení o výkupu z roboty - tzv. Listina vyproštění jednoho z dubňanských občanů (č. p. 101 - Jan Frais)
Lípa č. 2/2008
Kalendář historický národa českého
Viz Kalendárium Srpen 2008 (31.8.)
8. září 1988 (20. výročí)
zemřel v Praze český matematik doc. RNDr. Bruno Budinský, CSc.
Bruno Budinský vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity (1952-56). Potom nastoupil jako asistent na katedru matematiky deskriptivní geometrie stavební fakultu ČVUT. V roce 1962 předložil kandidátskou disertační práci Teorie n-rozměrných p-variet vnořených do n-rozměrného Riemannova prostoru, za kterou získal o rok později titul kandidáta fyzikálně matematických věd. Na stavební fakultě ČVUT se v roce 1969 habilitoval a byl ustanoven docentem aplikované matematiky.
Oborem, v němž se Bruno Budinský vědecky realizoval, byla geometrie. Spolu s B. Keprem se autorsky podílel na učebnici diferenciální geometrie Základy diferenciální geometrie s technickými aplikacemi (1970) a sám sepsal učebnici Analytická a diferenciální geometrie (1983). V dalším období se zaměřil na aplikace matematiky v geodézii.

Narodil se 22. 7. 1934 v Praze.
Bruno Budinský (www.math.muni.cz, Jaroslav Folta, Pavel Šišma)
Doc. RNDr. Bruno Budinský, CSc. (www.zememeric.cz)
Bruno Budinský
Bruno Budinský
http://www.math.muni.cz
8. září
je od roku 1966 Mezinárodní den gramotnosti.
Počet gramotných v dnešním světě je sice vyšší než kdy dříve, přesto však je stále téměř 1 miliarda dospělých negramotná. Většina z nich jsou ženy. Gramotnost je přitom nezbytným předpokladem udržitelného rozvoje. Je proto nutné podpořit rozvoj základního vzdělání a zesílit úsilí o zvýšení gramotnosti lidské populace.
V lednu 2003 byla zahájena Dekáda gramotnosti OSN, která je přímým vyjádřením zájmu mezinárodní komunity o gramotnost a s ní spojené potřeby. Od roku 1966 se dne 8. září slaví  Mezinárodní den gramotnosti (International Literacy Day – ILD). V tento den se koná ceremonie předání Mezinárodních cen UNESCO za boj proti negramotnosti, které jsou již tradičně oceněním aktivit přispívajících zcela mimořádným způsobem k vytváření gramotné společnosti.
Mezinárodní ceny UNESCO za boj proti negramotnosti (Ministerstvo zahraničních věcí ČR)
Mezinárodní den gramotnosti (2006) (www.zdarskevrchy.cz, Helena Zelená Křížová)
International Literacy Day
International Literacy Day
www.quido.cz
9. září 1908 (100. výročí)
byla v českých zemích poprvé oficiálně požita daktyloskopie a zároveň byla zrušena starší metoda antropometrie, která spočívala v poměřování jednotlivých částí těla.
Kriminalistická daktyloskopie je velmi levná a poměrně spolehlivá metoda identifikace osob. Její pomocí se nejen hledají pachatelé, ale i identifikují neznámá těla. Daktyloskopické stopy zanechává člověk díky tomu, že dlaně jsou trvale jemně zpocené a tento pot zůstává na povrchu předmětů, které člověk uchopil, nebo na materiálech, kterých se dotkl nebo přidržel. Taková stopa se pak dá zviditelnit fyzikálními nebo chemickými metodami. Daktyloskopie zkoumá jakékoli změny v průběhu papilárních linií (tzv. markanty). Shoda otisku se potvrdí při shodě 10 až 15 markantů.
Daktyloskopie (Wikipedia)
Kriminalistická daktyloskopie (JUDr. Miloslav Jedlička)
Kriminalistická daktyloskopie (Policie České republiky – Kriminalistický ústav Praha)
Daktyloskopie je založena na identifikaci drobných linií na bříšku prstu
Daktyloskopie je založena na identifikaci drobných linií na bříšku prstu
Rok do kapsy
10. září 1588 (420. výročí)
anglický pirát a průzkumník Sir Thomas Cavendish (1555/60-1592), známý jako “Navigátor”, se vrátil s jedinou z původně tří lodí s nimiž v roce 1586 vyplul, Touha, do Anglie poté, co jako třetí mořeplavec v historii obeplul svět.
Traduje se, že do západní Evropy přivezl z Filipín Sir Thomas Cavendish v roce 1588 koření badyán ("hvězdicový anýz" nebo "Čínský anýz").
Cavendish, plavec angl (encyklopedie.seznam.cz)
Thomas Cavendish (wikipedia.infostar.cz)
Badyán (dumark.blog.cz)
An engraving from Holland's Hweerologia, titled "Thomas Candish, Armiger. Animum fortuna sequatur," (The soul follows chance).
An engraving from Holland's Hweerologia, titled "Thomas Candish, Armiger. Animum fortuna sequatur," (The soul follows chance).
www.iabc.cz
11. září 1798 (210. výročí)
se v Joachimsthalu narodil německý fyzik profesor Dr. Franz Ernst Neumann. Roku 1833 stanovil vztah mezi symetrií krystalů a jejich optickými vlastnostmi. V roce 1845 publikoval první matematickou teorii indukce.
Roku 1828 stal se mimořádným, rok potom řádným professorem fysiky a mineralogie na universitě v Královci. Byl doktorem lékařství; za neobyčejné zásluhy vědecké a učiteIské jmenován skutečným tajným radou. Neumann jest zakladatelem geometrické krystallografíe, náleží pak vším právem mezi první pěstitele theoretické fysiky, o které přednášel i ve vysokém věku devadesáti let. Výtečné přednášky jeho vydali žáci jeho Wangerin, Dorn a Pape.
Z četných pojednání Neumannových vynikají práce jeho z oboru optiky theoretické. Neumann vyvinul theorii odrazu, lomu a dvojlomu světla na základě předpokladu, že částice světelného ústředí chvějí se v rovině polarisační; řešil pak problém dvojlomu ve stlačeném nebo nerovnoměrně zahřátém ústředí. Z měření specifického tepla sloučenin Neumann odvodil zákon o specifickém teple molekulovém, který pak všeobecněji formuloval Kopp (1865).
Zemřel 23. 5. 1895 v Královci (Königsberg, Kaliningrad).
Knihovna AV ČR- Kalendárium září 2001 (www.lib.cas.cz)
Neumann Franz Ernst, professor fysiky a mineralogie (encyklopedie.seznam.cz)
Profesor Dr. Franz Ernst Neumann
Profesor Dr. Franz Ernst Neumann
www.quido.cz
12. září 1888 (120. výročí)
se narodil německý astrofyzik Kurt Felix Ernst Bottlinger. Zabýval se zejména hvězdnou astronomií a teorií relativity. Roku 1932 sestrojil tzv. Bottlingerův diagram, což je rychlostní diagram měřený v lokálním standardu klidu pro hvězdy v okolí Slunce s křivkami konstantní excentricity a apogalaktické vzdálenosti pro keplerovské dráhy hvězd. Ukazuje vývojové oblasti hvězd I. a II. populace.
Zemřel 19. 2. 1934.
Bottlinger (www.cojeco.cz)
Knihovna AV ČR - Kalendárium září 2001 (www.lib.cas.cz)
Kurt Felix Ernst Bottlinger
Kurt Felix Ernst Bottlinger
www.quido.cz
12. září 1908 (100. výročí)
se narodil český botanik a algolog profesor RNDr. Bohuslav Fott, DrSc.
Zabýval se zejména morfologií, taxonomií a ekologií řas a jejich parazitů . Byl zakladatelem algologické školy. Od roku 1962 byl presidentem International Psychological Society.
V letech 1954 - 1970 byl vedoucím katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK jmenován prof. RNDr. Bohuslav Fott, DrSc., díky kterému se na katedře v poválečném období začala progresivně rozvíjet algologie. Jeho hlavním dílem je kniha Sinice a řasy.
Zemřel 7. 10. 1976 v Praze.
Historie katedry botaniky PřF UK (botany.natur.cuni.cz)
Dějiny biologie (referaty-seminarky.cz)
Fott (encyklopedie.seznam.cz)
www.sinicearasy.cz
www.sinicearasy.cz
Český biografický slovník XX. století, sv. 1
12. září 1938 (70. výročí)
v Norimberku na sjezdu NSDAP zazněl protičeskoslovenský projev A. Hitlera.
Pokus henleinovců o puč v českém pohraničí, 13. 9. potlačen.
Poslední sjezd NSDAP byl v Norimberku uspořádán 5.-12. září 1938 a na počest anšlusu Rakouska byl nazván jako "Velkoněmecký sjezd" (Reichsparteitag Großdeutschlands). Konal se v době vrcholící mnichovské krize.
Čestným hostem sjezdu byl i vůdce Sudetoněmecké strany (SdP) Konrad Henlein. Hitler na závěr sjezdu 12. září 1938 přednesl ostře útočný projev proti Československu a prezidentu Benešovi. Tento projev se stal roznětkou pro vyvolání sudetoněmeckého povstání v čs. pohraničí, které bylo čs. vládou rychle potlačeno (v pohraničí bylo vyhlášeno stanné právo, SdP byla rozpuštěna a na K. Henleina byl vydán zatykač).
Sjezd NSDAP v Norimberku v září 1938 (www.fronta.cz)
Sudetoněmecký Freikorps - henleinovy teroristické hordy (www.militaryzone.cz)
Obrana hranic na Moravě (referaty-seminarky.cz)
Norimberk, září 1938
Norimberk, září 1938
Lípa č. 2/2008
Kalendárium ČT1
12. září 1958 (50. výročí)
předvedl americký fyzik Jack Kilby kolegům z firmy Texas Instruments svůj objev - integrovaný obvod.
V červenci 1958 dostal Kilby nápad, jak celou věc elegantně vyřešit. Místo úmorného propojování droboučkých součástek ještě titěrnějšími drátky přišel s myšlenkou vyrábět kompletní obvod se všemi aktivními i pasivními prvky a vodiči přímo na povrchu polovodičových destiček. V polovině září pak svým kolegům a nadřízeným předvedl výsledek. Byla jím malá skleněná destička s nedbale přilepeným plátkem germania, na němž se nacházel jednoduchý oscilátor. Celé zařízení vypadalo i na tehdejší dobu dosti primitivně. Co ale bylo podstatné, fungovalo.
Jen krátce poté přišel s velmi podobným řešením Američan Robert Noyce, jenž na problému pracoval nezávisle na Kilbym. Noyce, mimochodem pozdější spoluzakladatel procesorového gigantu Intel, tak byl sice až druhý, přesto bývá za spoluvynálezce integrovaného obvodu považován. Jeho miniaturní obvod totiž řešil některé praktické problémy provázející Kilbyho variantu, ale především byl vyroben z levného křemíku, což byl důležitý předpoklad pro pozdější masovou výrobu. Právní bitva o patenty mezi firmami Texas Instruments a Fairchild Semiconductors, kde tehdy Noyce pracoval, nakonec skončila smírem a vynález se mohl vydat do světa.
Před 50 lety byl představen první integrovaný obvod (www.financninoviny.cz)
The Integrated Circuit Turns 50 on Friday (greenlight.greentechmedia.com, Michael Kanellos, anglicky)
Jack Kilby, nositel Nobelovy ceny za fyziku (2000)
Jack Kilby, nositel Nobelovy ceny za fyziku (2000)
ČTK
13. září 1968 (40. výročí)
byla opětně zavedena cenzura. Národní shromáždění přijalo zákon o opatřeních v tisku a dalších informačních prostředcích a zřídilo nový cenzurní úřad. Novela tiskového zákona zřídila Úřad pro tisk a informace a pozastavila účinnost paragrafu 13 o nepřípustnosti cenzury, který byl do zákona vložen před necelými třemi měsíci. Zatímco při rušení cenzury v červnu hlasovalo proti novele tiskového zákona 30 poslanců a 17 se zdrželo, záříjový návrat cenzury odhlasoval parlament téměř jednomyslně - jen dva poslanci se zdrželi hlasování.
Zákon č. 127/1968 Sb. ze dne 13. září 1968 o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků:
§ 1
(1) V zájmu dalšího pokojného vývoje je třeba, aby v oblasti periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků nebyly narušovány důležité zájmy vnitřní a zahraniční politiky státu. Zároveň je třeba zabezpečit všestrannou péči o rozvoj periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků.
(2) Jako orgány státní správy se zřizují Úřad pro tisk a informace, na Slovensku Slovenský úřad pro tisk a informace. Na Úřad pro tisk a informace přechází dosavadní působnost ministerstva kultury a informací podle zákona č. 81/1966 Sb. , o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění zákona č. 84/1968 Sb.; v témže rozsahu přechází dosavadní působnost pověřence Slovenské národní rady pro kulturu a informace na Slovenský úřad pro tisk a informace. Úkolem úřadů pro tisk a informace je zejména jednotně usměrňovat a kontrolovat činnost periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků.
Zákon č. 127/1968 Sb. (www.lexdata.cz)
Milan Šmíd: Rozhlas, noviny a televize v období Pražského jara (blog.aktualne.centrum.cz)
»Normalizace« časopisu (www.dejiny.nln.cz, Milan Churaň)
http://www.louc.cz/pict/listyposzm.jpg
Literární Listy
Rok do kapsy
13. září 1988 (20. výročí)
zemřel v Praze český filolog PhDr. František Cuřín, DrSc., zakladatel české historické dialektologie, přední badatel v onomastice; vysokoškolský učitel a organizátor odborného života, spoluautor řady učebnic, přispíval do časopisu Český jazyk a literatura.
Zabýval se historií jazyka a dialektologie, onomastikou a problematikou výuky češtiny.
Vystudoval gymnázium v Táboře, kde na něj zapůsobil Gebauerův žák Josef Straka, v letech 1932-1937 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (všechny prázdniny věnoval studiu tereziánského katastru (1713-1722), kde byl žákem O. Hujera, M. Weingarta, E. Smetánky a především Vl. Šmilauera, po absolvování vysoké školy nastoupil krátce jako středoškolský profesor do Prahy a Frýdku-Místku, déle působil na gymnáziu ve Vysokém Mýtě, v Kostelci n. Orlicí, Hradci Králové a ve Vrchlabí, odtud roku 1954 odchází na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy do Prahy, kde přednášel a vedl semináře a školení pro učitele češtiny, ve své práci pokračoval na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích; zabýval se jazykem 20. a 30. let 19. století, rozborem divadelních her z konce 18. století a jazykem Veleslavínovy a Balbínovy doby, napsal komparace prvních obrozeneckých gramatik z let 1756-1809.
Narodil se 30. 1. 1913 v obci Smoleč u Bechyně.
Slovník osobností jazykovědné bohemistiky - Cuřín, František (kcjl.modry.cz, DOC)
Významní češtináři 1918 - 1945 (www.vyucovanicestine.cz, Martina Šmejkalová)
Gymnázium a OA Vrchlabí - Kapitola 11 (www.vrchlabi.cz, Jiří Louda)
Ústav českého jazyka, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno
Ústav českého jazyka, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno - Dějiny vývoje spisovné češtiny
Kdy zemřeli...?....1986-1990
14. září 1698 (310. výročí)
se v Paříži narodil francouzský fyzik a chemik, přírodovědec Charles Francois de Cisternay du Fay, člen Francouzské akademie věd.
Objevil kladný a záporný elektrický náboj a přitažlivé, respektive odpudivé síly mezi náboji.
Zemřel 16. 7. 1739 ve Francii.
Du Fay (encyklopedie.seznam.cz)
Charles François de Cisternay Du Fay (www.jergym.hiedu.cz)
Biography of Charles-Francois de Cisternay Du Fay (profiles.incredible-people.com, anglicky)
Charles Francois de Cisternay du Fay
Charles Francois de Cisternay du Fay
www.quido.cz
14. září 1938 (70. výročí)
poprvé vzlétla největší vyztužená vzducholoď všech dob - německá vzducholoď Graf Zeppelin II (LZ 130) (1938-1940) - sesterská loď Hindenburgu.
Začátek druhé světové války a nezapomenutelné neštěstí vzducholodi Hindenburg zvěčněné na filmovém pásku však způsobilo, že Graf Zeppelin II se nikdy nedočkala nasazení do komerčního provozu a byla v květnu 1940 sešrotována.
Knihovna AV ČR - Kalendárium září 2002 (www.lib.cas.cz)
Vzducholodě Zeppelin (www.letadla.info)
LZ-130 Graf Zeppelin II (www.ciderpresspottery.com, anglicky)
LZ-130 Graf Zeppelin II
LZ-130 Graf Zeppelin II
www.quido.cz
14. září 1948 (60. výročí)
letadlo F-86 Sabre vytvořilo nový rychlostní rekord - 1080 km/h.
F-86 Sabre byla první proudová stíhačka se šípovitým křídlem ve výzbroji amerického válečného letectva.
Prototyp XF-86 poprvé vzlétl 1. října 1947 s pilotem Georgem Welchem. O pár měsíců později s ním tentýž pilot dosáhl rychlosti zvuku. Ač byl F-86 projektován jako subsonický letoun, nadzvukové rychlosti pro něj nebyly nedosažitelné.
V září 1948 F-86A dosáhl nového světového rekordu rychlostí 570 mph (917 km/hod). Roku 1952 překonal tento rekord F-86D dosažením rychlosti 698 mph (1123 km/hod), tentýž model pak o rok později dosáhl rychlosti 715 mph (1151 km/h).
North American F-86 Sabre (www.military.cz, Jirka Wagner)
North American F-86 Sabre (encyklopedie.seznam.cz)
F-86 Sabre
F-86 Sabre
www.iabc.cz
15. září 1828 (180. výročí)
se v Čistopoli (v kazaňské gubernii) narodil ruský chemik, autor chemických vzorců organických sloučenin a zakladatel ruské chemické školy profesor Alexander Michajlovič Butlerov, člen Petrohradské akademie věd (1874).
Je autorem vynikající učebnice organické chemie z roku 1864 až 1866, která se stala základem systematiky organických sloučenin. Připravil řadu sloučenin (např. první terciární alkohol - butylalkohol a z formaldehydu sacharid formosu). Dokládal tím své představy o izomerii a struktuře látek. Pro historii organické chemie je významná Butlerova přednáška o chemické struktuře látek na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v Speiru v r. 1861. Kritizoval v ní dosavadní teorii typů organických sloučenin, poprvé použil termín chemická struktura, problém vysvětlil a pojednal i o problémech stanovení struktury látek. Vyslovil současně názor, že vzorce vyjadřují též chemické vlastnosti molekul a jedné sloučenině přísluší jen jediný správný vzorec. Spolu s F. Kekulém a A. Couperem (1831 - 1892) je Butlerov považován za zakladatele strukturní teorie. 
Zemřel 17. 8. 1886.
Butlerov Alexandr Michajlovič (www.volny.cz/michal_bachman)
Butlerov (encyklopedie.seznam.cz)

Butlerov (encyklopedie.seznam.cz)
Alexander Michajlovič Butlerov
Alexander Michajlovič Butlerov
www.quido.cz
Knihovna AV ČR
15. září 1878 (130. výročí)
byla v banskoštiavnickém rudném revíru proražena štola císaře Josefa II., naše nejdelší historické důlní odvodňovací dílo. S jejím výkopem se započalo v březnu 1782. Celková délka této štoly, ústící u obce Voznica, je 16 310 m.
Dědičné štoly (www.montanya.org, Pavel Přibyl)
Dědičné štoly
Dědičné štoly
www.quido.cz
15. září 1938 (70. výročí)
na schůzce v Berchtesgadenu dohodl Hitler s Chamberlainem požadavky vůči Československu.
Neville Chamberlain, britský předseda vlády, zaslal Hitlerovi telegram, ve kterém navrhoval okamžité setkání, které mělo vyústit v mírové řešení problému československých Němců. Hitlerovi zalichotilo, že s touto iniciativou přišel první ministr britského impéria.
Do Mnichova Chamberlain letěl, zde přesedl na vlak a do Berchtesgadenu dorazil autem. Po čaji se odebrali za doprovodu tlumočníků do Hitlerovy pracovny zde vůdce začal tiše vypočítávat všechny stížnosti, které měl vůči československé vládě. Jak uváděl jednotlivé "křivdy", kterých se československá strana na sudetských Němcích dopustila, postupně nabýval na síle. To musí přestat, ukončil Hitler. Hitler si uvědomil, že Chamberlain není Schuschnigg, že se s ním nedá tímto způsobem manipulovat a tak poněkud přibrzdil. Mírové urovnání je stále ještě možné, nadhodil, kdyby se Sudety oddělily od zbytku Československa.... Chamberlain odvětil, že pokud jde o něho on by nic proti takovému řešení neměl, ale že k tomuto kroku musí dostat zmocnění své vlády.
Vyjednávání Chamberlain - Hitler (www.valka.cz, Petr Lujka)
Chamberlain (encyklopedie.seznam.cz)
Hitlerovo Orlí hnízdo (www.luko2.com)
Arthur Neville Chamberlain a Adolf Hitler
Arthur Neville Chamberlain a Adolf Hitler
Lípa č. 2/2008
15. září 1958 (50. výročí)
v Brně zemřel František Lydie Gahura, český architekt a sochař.
Hned po ukončení studií byl Gahura zaměstnaný ve stavebním oddělení firmy Baťa ve Zlíně, kde pracoval do roku 1946. Proslavil se jako sochař. K jeho raným dílům patří socha J. A. Komenského a v roce 1920 sochy Františka Bartoše a Boženy Němcové. Až s určitým zpožděním se začal uplatňovat jako architekt a urbanista. Na jeho schopnosti upozornil Tomáše Baťu právě jeho profesor Jan Kotěra, když projektoval zahradní obytnou čtvrť pro zaměstnance továrny.
Když v roce 1923 profesor Kotěra zemřel, zadal Baťa Gahurovi projekt dokončit. Tak vznikl první dílčí stavební plán zlínské čtvrti Letná a Tomáš Baťa v něm našel ideálního partnera pro své záměry. Gahura postupně nakreslil zastavovací plány dalších zlínských zahradních čtvrtí. Vrcholem jeho urbanistické tvorby byl Regulační plán Velkého Zlína z roku 1934, který si udržel kontinuitu až do dnešní doby. Zaobíral se celým zlínským regionem a byl autorem celé řady účelových staveb.
V technickém rozvoji stavebnictví hledal nový estetický výraz architektury. Zavedl zlínský monolitický železobetonový skelet 6,15 × 6,15 metrů se sloupy kruhového průřezu a s výplní z režných cihel, který se stal typizovanou konstrukční formou Zlína.
Ve třicátých letech byl jmenován městským architektem města Zlína, kde uskutečnil řadu urbanistických projektů jako například projekt městského centra (1937-1941). Jeho teoretická práce byla završena knihou Estetika architektury (1943).
Příkladem Gahurova architektonického citu je budova Baťova památníku, dnešního Domu umění (1932).
V roce 1946 (po nuceném odchodu ze Zlína) odešel do Brna, kde pracoval jako zemský projektant a na sklonku života pracoval ve Výzkumném ústavu architektury jako vědecký pracovník. V průběhu života získal velké množství domácích i mezinárodních ocenění. Gahura se spolu s Vladimírem Karfíkem byli zakladateli zlínské urbanistické a architektonické tradice.
Narodil se 10. 10. 1891 ve Zlíně.
František Lydie Gahura (Wikipedia)
František Lýdie Gahura (1891 – 1958) – Projekty, realizace a sochařské dílo (www.spilberk.cz)
František Lýdie Gahura: architekt, urbanista, sochař (www.stavebni-forum.cz, Ladislava  Horňáková)
František Lydie Gahura
František Lydie Gahura
Lípa č. 2/2008
15. září 1968 (40. výročí)
byla v SSSR vypuštěna automatická stanice Zond 5, o tři dny později uskutečnila ve vzdálenosti 1950 km první bezpilotní oblet Měsíce.
Zond 5 byla bezpilotní kosmická loď SSSR vyslaná k Měsíci roku 1968, pátá oficiální z programu Zond. Byla katalogizovaná v COSPAR jako 1968-076A. Po obletu Měsíce se loď vrátila k Zemi.
Loď vyprojektovalo středisko Koroljova. Byl to typ kosmické lodě, zcela odlišný od předchozích průzkumných sond Zond 1–3. Hmotnost lodě byla 5375 kg. Kabina vyšla konstrukčně z kabiny lodí Sojuz.
Po startu z kosmodromu Bajkonur 14. září 1968 za pomoci rakety Proton K/D se dostala na nízkou parkovací dráhu kolem Země, odtud po 67 minutách na dráhu kolem Měsíce. Ve vzdálenosti 320 000 km od Země byla dne 17. září provedena korekce dráhy. Den poté loď obletěla Měsíc ve vzdálenosti 1 950 km od jeho povrchu a nastoupila zpáteční let. Během něj pořídila snímky naší planety (byly i veřejně publikovány), konkrétně Afriky z výše 90 000 km. Dne 21. září 1968 byla provedena nová korekce dráhy. Po přiblížení k atmosféře se oddělila návratová kabina v druhé kosmické rychlosti 11 km/s od zbytku sondy (který shořel) a s přetížením 25 g začala klesat. Ve výšce 7 km klesla její rychlost na 200 m/s a otevřely se padáky. Na nich se snesla na hladinu Indického oceánu 21. září 1968. Druhý den ji vyzvedla na svou palubu oceánografická loď Vasilij Golovin a odvezla ji do přístavu Bombaj. Zde kabinu vzalo na svou palubu sovětské letadlo a dopravilo ji do SSSR.
Sonda, resp. loď, kterou vezla, měla na své palubě mj. i řadu biologických vzorků, želvy, plazy, zvířecí i lidskou tkáň, mouchy Drosophila, řasy Chlorella atd.
Zond 5 (Wikipedia)
1968-076A - Zond 5 (www.kosmo.cz, Antonín Vítek)
Rozdíly přístrojových desek kabin Zond a Sojuz (mek.kosmo.cz)
Nákres - Kosmická loď Zond - Sojuz (model 7K-L1)
Nákres - Kosmická loď Zond - Sojuz (model 7K-L1)
www.quido.cz
16. září 1938 (70. výročí)
čs. vláda rozpustila Sudetoněmeckou stranu a její úderné oddíly.
Dne 12. září 1938 na sjezdu NSDAP v Norimberku Hitler nevybíravě zaútočil proti Československu a proti prezidentu Benešovi, což podnítilo sudetské Němce k vyvolání puče. Ještě téže noci došlo na řadě míst v pohraničí k útokům henleinovských bojůvek proti čs. policejním stanicím, celnicím, poštám, apod., při nichž bylo zavražděno několik desítek úředníků a vojáků. Vláda provedla ihned řadu vojenských opatření, avšak vedeni SdP ultimativně žádalo 13. září československou vládu o jejich odvolání. Když toto vláda odmítla akceptovat, uprchla většina lídrů SdP do říše, kde ještě 14. září Henlein pronesl projev v lipském rozhlase, v němž mj. deklaroval znovu touhu svých krajanů žít “ve své domovině, vrátit se do říše." V té době již Adolf Hitler a Konrád Henlein schválili vznik Sudetoněmeckého dobrovolnického sboru (Sudetendeutsches Freikorps - SFK). Jeho úkolem bylo udržovat v českých a moravskoslezských pohraničních oblastech napětí, vyvolávat nepokoje a ozbrojené srážky. Jádro jednotek tvořili henleinovští ordneři a turneři, přičemž zbraně a střelivo dodal wehrmacht z arzenálu rakouské armády. SFK zahájil svou činnost v noci z 19. na 20. září 1938 přepady československých celnic a policejních stanic. V noci z 21. na 22. září 1938 dokonce vstoupili na československé území říšskoněmecké oddíly SA a SS s cílem obsadit celou oblast i s městem. Při těchto akcích byli stříleni jak příslušníci ozbrojených složek Stráže obrany státu (SOS) tak i civilní obyvatelstvo, a to převážně zbaběle ze zálohy. Celkem bylo zabito 110 Čechů a dalších 2029 jich bylo zajato a odvlečeno do Německa. Celý SFK byl statutárně podřízen vůdci SdP Konrádu Henleinovi, přičemž výcvik zajišťovala převážně SA a SS.
Sudetoněmecká strana (encyklopedie.seznam.cz)
Volby a Sudetoněmecká strana (www.fronta.cz)
Konrád Henlein - z bankovního úředníka vůdcem sudetských Němců (www.ceskenoviny.cz)
Vlajka Sudetendeutsche Partei
Vlajka Sudetendeutsche Partei
Lípa č. 2/2008
Kalendárium ČT1
16. září
je Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy, který vyhlásilo v roce 1994 VS OSN v den výročí podepsání Montrealského protokolu v roce 1987. Signatáři Montrealského protokolu se zavázali ke kontrole produkce chemických látek poškozujících ozónovou vrstvu, k postupnému omezení jejich používání a k jejich likvidaci takovým způsobem, aby nedocházelo k jejich únikům do atmosféry. Montrealský protokol je jedním z mála příkladů nezištné spolupráce mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi a poskytuje mezinárodnímu společenství vzorový příklad společného řešení otázek životního prostředí.
Mezinárodní Den ochrany ozónové vrstvy - 2001 (www.infojet.cz, Radek Novák)
Tisková informace - Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy – 16. září 2001 (www.mzp.cz)
Vývoj spotřeby tvrdých freonů v České republice
Vývoj spotřeby tvrdých freonů v České republice
www.quido.cz
17. září 1938 (70. výročí)
zemřel v Praze profesor Antonín (Benjamin) František Svojsík, český pedagog a publicista, organizátor českého skautingu.
Po studiích pedagogiky učil na národní škole na Smíchově, později vyučoval jako profesor tělocviku a tělesné výchovy na pražském učitelském ústavu, na reálce na Žižkově a na reálném gymnáziu v Křemencově ulici. Byl činný v sokolském hnutí a současně se jako člen Českého pěveckého kvarteta věnoval zpěvu.
Při svých četných cestách po světě se seznámil se skautingem, který mu jako pedagogovi učaroval. Byl zakladatelem a nadšeným propagátorem skautingu, překřtěného v Čechách na junáctví. Od roku 1911 vedl junácké tábory, jejichž členem byl mimo jiné i Jiří Wolker.
Po roce 1918 prožilo jím vedené skautské hnutí velký rozmach. Svojsík založil Svaz junáků, skautů a skautek Republiky československé, redigoval časopis Skaut-Junák, byl docentem skautingu na Karlově universitě. Skautskému hnutí, kde byl znám pod jménem Benjamin Svojsík, věnoval i svá hlavní díla Základy junáctví, Umění pozorovati a Táboření v přírodě.
Narodil se 5. 9. 1876 na Smíchově.
SVOJSÍK Antonín František (www.libri.cz)
Antonín Benjamin Svojsík (Wikipedia)
Antonín Benjamín Svojsík - Jak šel životem (www.adam.cz, Bohuslav Řehák)
Antonín (Benjamin) František Svojsík
Antonín (Benjamin) František Svojsík
Lípa č. 2/2008
www.libri.cz
Kalendárium ČT1
17. září 1938 (70. výročí)
zemřel českoněmecký agrární politik, filolog a literární vědec profesor Dr. Franz Spina.
Po studiích na univerzitě ve Vídni působil F. Spina v Praze, nejprve jako středoškolský profesor, později jako docent a od roku 1919 profesor české řeči a literatury na německé univerzitě. Napsal řadu vědeckých prací o staročeské literatuře, byl členem mnoha vědeckých společností a od roku 1929 spoluzakladatelem a redaktorem vědeckého časopisu Slavische Rundschau. V roce 1926 vydal spis o postavení německých vysokých škol v Československu, v němž kriticky reagoval na ne vždy spravedlivou praxi českých úředníků vůči těmto institucím.
Od počátku 20. let byl hlavní osobností v Československu působící německé strany Bund der Landwirte und des ländischen Gewerbes (Svaz zemědělců a venkovských živností). Jednalo se o tzv. aktivistickou stranu, která hledala a jistou dobu také nacházela formu česko-německé spolupráce ve vládní koalici. Sám Spina byl v letech 1925-38 ministrem československé vlády; nejdéle - v letech 1929-35 - zastával funkci ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Z politického života odešel na jaře 1938, když v jeho německé agrární straně v březnu zvítězilo nacionalistické křídlo, které prosadilo splynutí této strany s Henleinovou Sudetoněmeckou stranou, a Spinovy snahy po obnovení aktivistické strany ochotné spolupracovat s Čechy se v květnu 1938 ukázaly jako marné. Krátce poté zemřel. Pohřben je v Městečku Trnávce na místním hřbitově. Veškeré domovní vybavení, osobní věci a zřejmě i nějaké písemnosti byly po válce rozebrány a manželka Valerie Spinová byla odsunuta do Německa, bez ohledu na to, jak se její zesnulý manžel zasloužil o demokracii.
Narodil se 5. 10. 1868 v Městečku Trnávce na Moravskotřebovsku.
SPINA Franz (www.libri.cz)
F. Spina (click.euweb.cz)
Německý svaz zemědělců (Wikipedia)
Svaz zemědělců - Bundes der Landwirte
Svaz zemědělců - Bundes der Landwirte
www.libri.cz
17. září 1968 (40. výročí)
v New Yorku zemřel JUDr. Fedor Hodža, československý právník, publicista, diplomat a slovenský politik.
Své dětství a mládí strávil Hodža v Praze. Před 2. světovou válkou pracoval na čs. vyslanectví v Paříži, po kapitulaci Francie v červnu 1940 odešel do Velké Británie, kde se později stal (od 10. 8. 1944) i členem Státní rady. Jako ministerský tajemník vyjadřoval nesouhlas s centralistickou koncepcí, podobně kriticky se vyjadřoval k "východní", prosovětské orientaci zahraniční politiky. Na podzim roku 1944 byl jmenován členem delegace (politickým poradcem) vládního delegáta Františka Němce pro území republiky osvobozené Rudou armádou. Na Podkarpatskou Rus odletěl přes Moskvu a na místě byl svědkem násilných snah o připojení Podkarpatské Rusi k SSSR. S postupem Rudé armády se nakonec dostal až do Košic, kde se stal členem Slovenské národní rady. Na ustavujícím sjezdu Demokratické strany byl zvolen jejím generálním tajemníkem a patřil k nejbližším spolupracovníkům J. Lettricha, který stál v čele strany. Po přesídlení do Bratislavy se F. Hodža snažil z Demokratické strany vybudovat organizačně schopnou, moderní stranu. Výsledky jeho neúnavné činnosti se projevily ve volbách 1946. Demokraté v nich jasně a s převahou zvítězili, když získali 2/3 všech mandátů. Oba sjezdy strany (7.-8. července 1945 a 24.-25. ledna 1948) Hodžu vždy potvrdily do funkce generálního tajemníka. Působil rovněž v Ústavodárném Národním shromáždění, kde se uplatnil především v zahraničním výboru.
Výrazné vítězství Demokratické strany ve volbách 1946 vyvolalo zostřenou pozornost KSČ a KSS, které se všemi prostředky snažily situaci zvrátit. Terčem útoků (ve spolupráci s tehdy již komunisty ovládanou StB) se stal nejen Miloš Bugár, Ján Kempný, ale také místopředseda vlády J. Ursíny a mladý Hodža. Jeho vystoupení v parlamentu 16. září 1947, v němž odsoudil hrubý útok ministra vnitra V. Noska proti své osobě, je považován za jeden z nejdramatičtějších okamžiků v parlamentním jednání po 2. světové válce. Nicméně "generálka" na únor KSČ vyšla a po únoru Hodža věděl, že zůstat v republice nemůže. Počátkem března 1948 emigroval. Ve Spojených státech a v Kanadě pomáhal vybudovat exilové organizace. Dával přitom důraz na středoevropskou spolupráci a federaci. V nich nacházel záruku bezpečnosti a svobody - nejen pro Československo - v exponovaném prostoru mezi Německem a Ruskem. Bylo to ostatně ve shodě s koncepcí jeho otce.
Z Hodžova pera také vychází jedno z nejkrásnějších ocenění první Československé republiky: Za krátkých 20 roků svobodného života uměli jsme vybudovat stát, který dodnes má úctu, ba obdiv ve světě. Pravda, v tom světě, který vyznává svobodu, pěstuje demokracii a pečuje o sociální spravedlnost. Dobrá pověst republiky přežila její smrt. Československý demokratický režim chránil svého občana; proto pěstoval v politickém životě liberalismus a v hospodářském životě státní intervenci.
Narodil se 4. 11. 1912 v Budapešti.
HODŽA Fedor (www.libri.cz)
Demokratická strana (Slovensko) (encyklopedie.seznam.cz)
Február 1948: Začali sa úteky cez hranice (spravy.pravda.sk, slovensky)
Vyhlásenie ministerstva vnútra (9.3.1948): "V súčasnosti sa niektoré osoby pokúšajú z politických dôvodov ilegálne opustiť Československo, aby v zahraničí pracovali proti štátu. Akékoľvek napomáhanie k úteku takýmto osobám sa bude trestať podľa paragrafu 2 zákona na ochranu republiky."
Vyhlásenie ministerstva vnútra (9.3.1948): "V súčasnosti sa niektoré osoby pokúšajú z politických dôvodov ilegálne opustiť Československo, aby v zahraničí pracovali proti štátu. Akékoľvek napomáhanie k úteku takýmto osobám sa bude trestať podľa paragrafu 2 zákona na ochranu republiky."
www.libri.cz
18. září 1848 (160. výročí)
byla na českých gymnáziích zavedena čeština jako vyučovací jazyk.
Zlomem v životě gymnázia v Klatovech se stal rok 1740, kdy na český trůn nastoupila Marie Terezie. Byly přijaty nové studijní řády a na jejich základě došlo k rozšíření výuky o dějepis, povinnou němčinu a přírodní vědy. I přesto zůstávala vedle latiny vyučovacím jazykem také čeština a patří k nehynoucím zásluhám jezuitského řádu, že po celou dobu existence Gymnázia v Klatovech byla čeština používána jako plnohodnotný vyučovací jazyk. Jezuité tak vychovali řadu českých vzdělanců, kteří stáli u zrodu a zdaru českého národního obrození.
Dějinami klatovského gymnázia
(Gymnázium Jaroslava Vrchlického, Klatovy, Lukáš Valeš)
Státní rakouské gymnázium (1773 – 1918)
(Gymnázium J. K. Tyla, Hradec Králové)
Boromeum v Hradci Králové
Boromeum v Hradci Králové
www.quido.cz
18. září 1908 (100. výročí)
se v obci Novosedly u Českých Budějovic narodil Josef Pavel, český komunistický funkcionář a československý politik.
Od svých 21 let pracoval J. Pavel v československém Komsomolu, roku 1932 vstoupil do KSČ. V letech 1935-37 studoval na kominternovské Mezinárodní leninské škole v Moskvě. V letech 1937-39 byl interbrigadistou ve Španělsku (nejprve velitel praporu Dimitrov, později - na frontě u Barcelony - velitel brigády). V letech 1939-43 byl internován v táborech ve Francii a v Anglii; v letech 1943-45 bojoval v čs. bojových jednotkách na Západě.
Roku 1945 začal pracovat v aparátu KSČ - začínal jako organizační tajemník krajského výboru v Ústí nad Labem, od roku 1946 byl vedoucím tajemníkem krajského výboru v Plzni. Roku 1947 byl povolán do Prahy a stal se vedoucím branně bezpečnostního oddělení sekretariátu ÚV KSČ. Odtud usiloval o upevnění a další rozšiřování pozic komunistů ve Sboru národní bezpečnosti (SNB). Ve dnech únorového převratu byl náčelníkem hlavního štábu Lidových milicí.
Na přelomu 40. a 50. let byl náměstkem ministra vnitra, generálem SNB a krátký čas i velitelem Pohraniční stráže. Jako jeden z hlavních organizátorů komunistické Státní bezpečnosti (StB) se podstatným způsobem podílel jak na vytváření totalitního režimu, tak na jeho brutálních perzekučních akcích. Například už v březnu 1949 vydal rozkaz najít nějaký tábor pro těžší nebezpečné chovance. Stalo se. Už v dubnu byl zřízen svými krutými podmínkami proslulý tábor nucených prací Mírov, kam Svobodovo ministerstvo národní obrany posílalo politicky nepohodlné důstojníky (roku 1952 byli propuštěni se sdělením, že do TNP byli zařazeni neoprávněně).
Na počátku února 1951 se Pavel sám stal obětí systému, který spoluvytvářel. Byl zatčen a po krutých výsleších, kterým jako jeden z mála - zřejmě poučený, o co jde - nepodlehl, byl vězněn v Leopoldově. Ani tam jej neopustila jeho bezmezná fanatická víra a nutkání pomáhat komunistické straně. Podle tvrzení jeho spoluvězně vydal, jako jakýsi neformální vedoucí vězeňských komunistů, následující pokyn: Nemáme se za žádných okolností spojovat s nepřáteli, se kterými jsme společně zavřeni. Strana nás odsoudila jako trockisty a frakční nepřátelskou skupinu a my jsme povinni před druhými politickými vězni tuto politickou linii dodržovat a nevyvracet. V říjnu 1955 byl Pavel "občansky i stranicky" rehabilitován.
Na politickou scénu se na krátký čas vrátil v průběhu "pražského jara". Po odvolaném ministru Josefu Kudrnovi byl jmenován 8. dubna 1968 ministrem vnitra. Pokusil se o reformu resortu včetně práce rozvědky, a především kontrarozvědky. Ta se měla, místo pronásledování "vnitřního nepřítele", zaměřit především na skutečnou kontrarozvědnou činnost. Provedl také některé personální změny a svou důvěrnou znalostí resortu byl nebezpečný mnoha pracovníkům StB. Řadou kroků vyvolal krajní nedůvěru sovětských představitelů vůči své osobě - podobně jako v armádě generál Prchlík. Jeho postavení bylo ztíženo také tím, že mu stranické vedení vnutilo jako náměstka Dubčekova kamaráda V. Šalgoviče, o kterém bylo všeobecně známé, že je agentem sovětské tajné policie KGB.
V srpnu 1968 Pavel odmítl sovětskou okupaci a jeho odvolání z funkce bylo jednou z hlavních podmínek "normalizace" nadiktovaných sovětskou stranou při srpnových čs.-sovětských jednáních v Moskvě. Již 30. srpna 1968 byl nucen podat demisi a ministrem vnitra byl jmenován Jan Pelnář.
Zemřel v roce 1973.
PAVEL Josef (www.libri.cz)
Historie.cs: Španěláci (www.ct24.cz)
Bezpečnostní aparát ministerstva vnitra (ministerstva národní bezpečnosti) (www.ustrcr.cz)
Vlajka Mezinárodních brigád
Vlajka Mezinárodních brigád
www.libri.cz
19. září 1938 (70. výročí)
vlády Velké Británie a Francie vyzvaly čs. vládu, aby postoupila pohraniční oblasti s více než 50 % německého obyvatelstva Německu.
V nótě se mimo jiné uvádí: „...obě vlády jsou přesvědčeny, že po posledních událostech bylo dosaženo bodu, kdy další setrvání oblastí převážně obývaných sudetskými Němci v rámci československého státu nemůže být od nynějška fakticky prodlužováno, aniž by tím byly ohroženy zájmy samého Československa a zájmy evropského míru.
Německá propaganda vyvolávala stále silnější nervozitu u našich spojenců. 19. září navrhla britská a francouzská vláda, aby se Československo v zájmu zachování klidu a míru v Evropě vzdalo všech území, kde žije více než 50 procent Němců. Vláda to odmítla, ale tlak se stupňoval z obou stran. Anglie a Francie posílala ultimata a Německo zvyšovalo požadavky. K nacistům se přidalo Maďarsko a Polsko s vlastními územními nároky. Rumunsko vycouvalo ze své smlouvy a Sovětský svaz sdělil 20. září, že ji dodrží, pokud tak učiní Francie.
Září 1938 (Český rozhlas Plzeň, Eva Klausnerová) 
Pohlednice Sudety, 1938
Pohlednice Sudety, 1938
Lípa č. 2/2008
20. září 1778 (230. výročí)
se narodil Fadděj Faddějevič Bellingsgauzen, ruský mořeplavec, admirál, objevitel Antarktidy.
Obeplul v letech 1803–1806 s první ruskou výpravou I. F. Kruzenšterna Zemi, vedl v období 1819–1821 první ruskou antarktickou výpravu na lodích Vostok a Mirnyj. Dne 28.1.1820 objevil spolu s P. Lazarevem Antarktidu, v roce 1821 ostrov Petra I. a zemi Alexandra I. aj.
Názvem ho připomíná řada geografických pojmenování - moře u Antarktidy, pánev v Tichém oceánu, ostrov v souostroví Tuamotu, mys na Sachalinu, ale i kráter na Měsíci. Po Bellinsgauzenovi se jmenuje i ruská výzkumná polární stanice na ostrově krále Jiřího.
Zemřel 25. 1. 1852.
Bellinsgauzen (www.cojeco.cz)
Kontinent, který nikomu nepatří! (www.21stoleti.cz, Martin Janda)
Z výročí 20. září 2008 (www.proglas.cz)
Antarktida
Antarktida
Lípa č. 2/2008
www.quido.cz
Knihovna AV ČR
20. září 1878 (130. výročí)
se v Baltimore (Maryland) narodil Upton Beall Sinclair, americký spisovatel (prozaik), publicista, dramatik, politik a reformátor.
Jeho naturalismem ovlivněný sociální román Džungle z prostředí chicagských jatek stimuloval hnutí pokrokových žurnalistů (tzv. muckraking), zaměřené proti korupci a veřejným zlořádům. Ostrá kritika finančních kruhů je příznačná pro romány MetropolePenězoměnci.
Od 30. let se jeho románové umění postupně smiřuje s řádem, na nějž útočilo, a vyúsťuje v protikomunistické stanovisko.
Zemřel 25. 11. 1968 v Somerset Valley (Bound Brook, New Jersey).
Sinclair (www.cojeco.cz)
Upton Sinclair (2006.bloguje.cz)
Upton Sinclair (Encyklopedie Navajo)
Upton Beall Sinclair
Upton Beall Sinclair
Lípa č. 2/2008
www.quido.cz
http://encyklopedie.seznam.cz
20. září 1938 (70. výročí)
na světové výstavě v New Yorku bylo zakopáno pouzdro s dámským kloboukem, dýmkou a mikrofilmem. Otevřeno má být v roce 6939 a ukázat tak budoucím generacím život ve dvacátém století.
Československé účasti na světových výstavách - VI. díl New York a San Francisco 1939/40 (www.expo2005.cz, Jaroslav Halada)
1939 / 1940 New York (www.expo2005.cz, Jaroslav Halada)
New York (Wikipedia)
New York
New York
www.iabc.cz
20. září 1938 (70. výročí)
čs. vláda odmítla požadavek Velké Británie a Francie na odstoupení pohraničních oblastí českých zemí Německu.
Na britsko-francouzskou nótu z 19. září československá vláda. vláda 20. září 1938 dala zápornou odpověď. Proto ve 2 hodiny ráno 21. září 1938 britský a francouzský velvyslanec předali prezidentu Benešovi nové ultimátum a jasně vyjádřili, že v případě konfliktu se na straně Československa angažovat nebudou. Naopak Československo bude považováno za viníka války. V šest hodin ráno 21. září 1938 se sešla Hodžova vláda, aby projednala požadavek Velké Británie a Francie na odstoupení čs. území s více než 50 % německého obyvatelstva Německu. Premiér Hodža seznámil s těmito skutečnostmi vládu a oznámil, že anglo-francouzská demarše z 21. září 1938 "sjednala definitivně jasno o úmyslech francouzské vlády pokud se týče její vojenské pomoci v případě útoku Německa na Československo." Jak Hodža řekl, "o mravní stránce tohoto postupu není vhodno se zde šířiti, bude to věcí historie", francouzský postup se podle něj "rovnal zradě". Dále oznámil, že hlavní politické strany se s prezidentem již shodly, že je nutné anglo-francouzské ultimátum přijmout. Navrhl proto jeho přijetí. Protože se dají očekávat protesty veřejnosti, doporučuje Hodža v nejbližších dnech podat demisi celé vlády.
Na připomínky některých ministrů, že je nutné tuto věc předložit parlamentu, ministr zahraničních věcí Krofta uvedl, že Britové a Francouzi očekávají kladnou odpověď hned a bez výhrad. Navíc "odstupem Francie padl systém, na němž spočívala konstrukce ruské pomoci a třebaže Rusko prohlásilo, že spokojí se prohlášením Německa za útočníka většinou Společnosti národů, nebyla ani tato cesta schůdná, nehledě ani k tomu, že pomoc samotného bolševického Ruska postavila by proti nám celý západní svět."
Anglo-francouzské ultimátum bylo následně přijato. Dále vzato na vědomí, že ministr vnitra projedná s bezpečnostními orgány otázky týkající se zachování klidu a pořádku a že také vstoupí ve styk s politickým zástupcem SdP za tím účelem, aby bylo až do výsledku jednání kancléře Hitlera s anglickým ministerským předsedou Chamberlainem zabráněno výtržnostem a škodám ve smíšeném území. Schůze skončila v 8.15 hod ráno.
Rok 1938 - konec naději, ztráta iluzí (www.bruntal.net, Franz Chocholatý Gröger Bc.)
Milan Hodža
Milan Hodža
Lípa č. 2/2008
20. září 1958 (50. výročí)
zemřel v Duchově zakladatel české krušnohorské turistiky Karel Lím.
Karel Lím působil jako učitel v Hrobu a Duchově a jako řídící učitel v Duchově.
V září 1894 vstoupil poprvé na vrch, vypínající se nad Hrobem do výšky 869 metrů a snad již tehdy, v obdivu ke krásné a rozlehlé vyhlídce poznal, že toto setkání bude osudové pro celý další život. Vrch měl pouze německý název – Stürmer – a málokdo dnes ví, že jedním z otců českého názvu Bouřňák, tak vžitého a samozřejmého, byl právě Karel Lím. Řada jím vyznačených turistických tras je využívána milovníky pěší turistiky stále.
Narodil se 6. 10. 1875 v Zeměchách u Loun.
Kdo byl Karel Lím? (www.duchcov.cz, Pavel Koukal)
Karel Lím - propagátor Krušných hor na začátku 20. století a jeho prorocká slova.... (Znovuobjevené Krušnohoří, Václav Moravec/Novotný)
Pochod  Karla Líma (www.duchcov.cz, Dušan  Petráš)
Karel Lím
Karel Lím
Revue Teplice, rok 1975, č. 10, P. Koukal: Průkopník krušnohorské turistiky
21. září 1868 (140. výročí)
se v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě narodil český politik a novinář Václav Jaroslav Klofáč.
Od začátku svého studia na lékařské a později filosofické fakultě v Praze byl V. J. Klofáč veřejně činný. V roce 1888 se stal jednatelem Akademického čtenářského spolku a patřil k předním představitelům rodícího se pokrokového hnutí mládeže. V prosinci 1890 zanechal studií, vstoupil do redakce mladočeských Národních listů a jeho činnost v pokrokovém hnutí postupně ustala.
Po tzv. protistátoprávním prohlášení českých sociálně demokratických poslanců na říšské radě v březnu 1897 rozvinuli mladočeši mohutnou kampaň proti "beznárodnosti" sociální demokracie. Jejím bezprostředním důsledkem byl vznik národně sociální strany. A Klofáč, jako hlavní organizátor kampaně, se stal zakladatelem, faktickým a později, když v roce 1899 opustil redakci Národních listů, i oficiálním vůdcem této strany (tu zatím vedli spoluzakladatelé Alois Simonides a Josef Klečák). Záhy získal dost oddaných stoupenců z řad bývalých pokrokářů i mimo ně (Václav Choc, Klečák a další). Byl také šéfredaktorem tiskového orgánu strany České slovo a od roku 1901 poslancem říšské rady.
Světlou stránkou předválečné činnosti národně sociální strany bylo antimilitaristické hnutí její mládeže. Podíl na vzniku tohoto hnutí se přičítá i Klofáčovi, již od studentských let známému svými protimilitaristickými postoji.
Na počátku září 1914 byl Klofáč, jako první významnější osobnost české politiky, zatčen. Vězení zvýšilo jeho popularitu, a když se po amnestii v červenci 1917 vrátil, zaujal v českém politickém životě přední místo. V listopadu 1917 byl zvolen místopředsedou společné organizace českých poslanců na říšské radě Českého svazu a v červenci 1918 i místopředsedou obnoveného Národního výboru.
Při vzniku sociální strany jí dal Klofáč do vínku heslo - Neustaneme, dokud v Čechách bude jediný rudý karafiát. Ovlivněna národní i sociální radikalizací českého lidu koncem světové války však strana svou orientaci změnila. Zdůrazňovala svůj socialistický charakter (přijala název Česká strana socialistická) a spolupracovala se sociální demokracií. Iniciátorem změn v orientaci strany však nebyl Klofáč, ale J. Stříbrný a E. Franke, kteří postupně získávali rozhodující vliv ve vedení strany, i když Klofáč nadále zůstával populárním představitelem, jakýmsi reprezentantem strany. Jako takový se koncem října 1918 zúčastnil jednání delegace Národního výboru se zástupci zahraničního odboje v Ženevě.
"Reprezentantem" strany zůstal i po celé období první Československé republiky. V prvních dvou vládách byl ministrem národní obrany, poté předsedou (1920-26) a místopředsedou senátu.
Zemřel 10. 7. 1942 v Praze.
KLOFÁČ Václav Jaroslav (www.libri.cz)
Václav Klofáč (Wikipedia)
Za shluknutí na Václaváku vězení aneb soud před sto lety (www.tyden.cz, Ivan Motýl)
Václav Jaroslav Klofáč
Václav Jaroslav Klofáč
www.libri.cz
21. září 1908 (100. výročí)
se v Praze narodil český lékař internista MUDr. Miloš Nedvěd. Byl synem Františka Nedvěda, žák B. Prusíka.
Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze promoval M. Nedvěd roku 1935 a stal se asistentem na propedeutické klinice B. Prusíka. Zabýval se problematikou léčby a odstraňování bolesti, chorobami končetinových tepen i bílkovinami krevní plazmy. Koncem 30. let byl činný v řadě levicových organizací. Byl spoluzakladatelem Roentgen-klubu pokrokových lékařů a mediků. Byl také funkcionář Jednoty nemajetného a pokrokového studentstva, Kostufry, Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku.
Za nacistické okupace stál v čele ilegální odbojové organizace českých lékařů, napojené na ilegální KSČ. Zajišťoval lékařskou pomoc účastníkům odboje. V letech 1941-1942 se z podnětu V. Vančury podílel na formování Národně revolučního výboru inteligence a pracoval na návrhu nové úpravy veřejného zdravotnictví v osvobozené Československé republice. Dne 29.4.1942 byl zatčen gestapem a v prosinci deportován do Terezína, odtud do Osvětimi, kde roku 1943 zahynul na skvrnitý tyfus.
Jeho skupina pokračovala v činnosti až do roku 1945, jehož počátkem dokončila a po osvobození zveřejnila Návrh na novou úpravu veřejného zdravotnictví a školení zdravotnického personálu, obecně známý jako Nedvědův plán. Zdůrazňuje se zde právo každého občana na co nejúčinnější péči preventivní a lékařskou.
Zemřel 23. 3. 1943 v Osvětimi-Birkenau.
NEDVĚD Miloš (www.libri.cz)
Nedvěd (encyklopedie.seznam.cz)
Policejní věznice v Malé pevnosti (www.pamatnik-terezin.cz)
Památník Terezín
Památník Terezín
www.libri.cz
21. září 1928 (80. výročí)
se v Ostravě narodil český lékař – hygienik Jiří Havránek.
Zabývá se hygienou životního prostředí, hlavně vlivem hluku na zdraví. Vypracoval metodologii studia vztahů prostředí a zdraví.
Jiří Havránek: Hudební hluk (www.vesmir.cz)
Kancelář jako diskotéka (www.metro.cz, Jan Jarvis)
Typická hladina zvuku
Typická hladina zvuku
Český biografický slovník XX. století
21. září 1928 (80. výročí)
se v Praze narodil český geolog profesor RNDr. Miloš Kužvart, DrSc.
Doc. RNDr. Miloš Kužvart, CSc., vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě se na katedře ložiskové geologie zabýval nerudami, zejména mastkem, kaolinem a jíly.
Zkoumá ložiska mastku, kaolínu a dalších nerudných surovin v českých zemích i v zahraničí.
Prof. RNDr. Miloš Kužvart DrSc. (www.vesmir.cz)
Miloš Kužvart: LOŽISKA NERUDNÍCH SUROVIN (www.antikoplt.com)
Miloš Kužvart: Ložiska nerudních surovin
Miloš Kužvart: Ložiska nerudních surovin
Český biografický slovník XX. století
21. září
je Mezinárodní den míru.
Valné shromáždění OSN se v roce 2001 usneslo, že 21. září bude každoročně zasvěceno míru. Mezinárodní den míru byl před tím vyhlašován na zahajovací den Valného shromáždění, které své výroční jednání začíná vždy v polovině září.
Mezinárodní den míru se má stát globální demonstrací států i občanské společnosti za mír a bezpečnost pro celý svět. 21. září by současně mělo být dnem globálního příměří, dvacetičtyřhodinovou úlevou od strachu a nejistoty, jež ničí tolik míst.
Mezinárodní den míru 2007 (www.osn.cz)
Mezinárodní den míru
Mezinárodní den míru
www.quido.cz
22. září 1718 (290. výročí)
obdržel český tiskař, nakladatel a vydavatel Karel František Rosenmüller (1678 - 1727) v Praze privilegium na první české periodické noviny, které vycházely pod názvem Pražské poštovské noviny.
4. února 1719 začal v Praze vydávat první české periodické noviny - Sobotní (Outerní) Pražské poštovské noviny z rozličných zemí a krajin přicházející s obzvláštním Jeho Císařské a Královské Milosti nadáním obdarované. Ty pak vycházely až do roku 1772.
První české noviny u nás se objevily v Praze na počátku 18. století. Jmenovaly se Český postilion neboližto Noviny české a od 4. února roku 1719 je vydával vzdělaný pražský knihtiskař Karel František Rosenmüller. Vycházely dvakrát týdně a dočteme se v nich o událostech v zahraničí i o životě pražské společnosti. Knihovna Národního muzea opatruje řadu ročníků nejstarších českých novin, včetně toho nejvzácnějšího prvního.
Rosenmüller (encyklopedie.seznam.cz)
Oddělení časopisů Knihovny Národního muzea (www.nm.cz)
Český postilion neboližto Noviny české
Český postilion neboližto Noviny české
www.quido.cz
22. září 1928 (80. výročí)
se v Libušině u Kladna narodil český zpravodajec Josef Frolík.
V létě roku 1969 se mu podařilo uprchnout do exilu. Žil v USA, kde se dal k dispozici americké tajné službě. V Československu byl v roce 1971 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.
Snad nejznámějším uprchlíkem z řad Státní bezpečnosti byl Josef Frolík, který československou rozvědku opustil za pomoci americké Central Intelligence Agency (CIA) v červnu 1969 během své dovolené v Bulharsku. Frolíkův život, v němž několikrát změnil jméno a identitu, je spojen s řadou tajemství. Donedávna nebylo ani jasné, zda opravdu zemřel v roce 1989.
Zemřel na Floridě 11. 5. 1989.
Josef Frolík (www.reflex.cz, Pavel Žáček)
Josef Frolík (Wikipedia)
Josef Frolík: Špion vypovídá II. (www.ceskapolitika.cz, Přemysl Vachalovský a John Bok)
Josef Frolík
Josef Frolík
Český biografický slovník XX. století
22. září 1938 (70. výročí)
generální stávka lidu českých zemí na obranu republiky, Výbor na obranu republiky svolal veřejnou manifestaci. Před sněmovnou Národního shromáždění (Rudolfinem) v Praze se shromáždilo na čtvrt milionu lidí. Hodžova vláda podala demisi. Nahradila ji nová vláda generála J. Syrového (tzv. úřednická).
Britský ministerský předseda Chamberlain se sešel s A. Hitlerem Bad Godesbergu; Hitler se už nespokojil s odstoupením Sudet Německu a žádal splnění územních požadavků Polska a Maďarska (do tří měsíců).
22. září 1938 v osm hodin večer premiér Hodža informoval vládu, že „koaliční dvacítka ... kterou můžeme bezpodmínečně pokládati za autoritativní sbor parlamentní většiny ... nenamítá ničeho proti poslednímu velkému aktu této vlády.“ - tedy přijetí anglo-francouzského ultimáta k odstoupení území s více než 50 % německého obyvatelstva z 21. září 1938.
Přesto ale vláda podá demisi, jak to Hodža navrhl již na zasedání vlády předchozího dne, protože „by bylo neúnosným úkolem nésti zodpovědnost, nepodepřenou parlamentem.
Prezidentu republiky vláda navrhne jmenovat novou vládu složenou z nestranických a všeobecně uznávaných osobností, do čela vlády bude jmenován gen. Syrový.
F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech - 22. září 1938 (www.libri.cz)
Záznam jednání čs. vlády 22. září 1938 - demise Hodžovy vlády (www.fronta.cz)
Důstojníci rumburské posádky v roce 1938 (www.luzicke-hory.cz, PaedDr. Jindřich Marek)
Arm. gen. Jan Syrový jako předseda vlády v září 1938
Arm. gen. Jan Syrový jako předseda vlády v září 1938
Lípa č. 2/2008
23. září 1738 (270. výročí)
zemřel v Leidenu profesor Dr. Hermann Boerhaave, významný představitel medicíny a tehdejší vzor lékařů v Evropě.
Mezi významné autory učebnic patřil Hermann Boerhaave (1668 - 1738), holandský lékař, botanik, chemik, profesor leydenské univerzity. Od roku 1701 učil na univerzitě praktické i teoretické lékařství a kromě fyziologie, patologie a úvodu do terapie přednášel i soukromý kurz chemie; v roce 1718 se pak stal profesorem chemie. Je autorem latinsky psané učebnice Elementa chemiae vydané poprvé v roce 1732 (2. vyd. 1733). Rozsahem měla dva svazky, 476 stran a 17 příloh. Boerhaave ji sepsal teprve poté, když jeho studenti začali rozmnožovat své zápisy jeho přednášek; Boerhaave musel upozornit na četné chyby a nepřesnosti těchto verzí. Po desetiletí jeho kniha zůstala standardní běžnou užívanou mnohokrát vydanou učebnicí a byla přeložena do několika jazyků (angličtina, němčina, francouzština, ruština). Boerhaave vyučoval mnoho studentů z celé Evropy, svými přednáškami je velmi ovlivnil a řada z nich později zaujímala významné posty na lékařských fakultách ve svých vlastních zemích a stala se propagátory výuky chemie.
Narodil se 31. 12. 1668 v obci Voorhout u Leidenu.
Herman Boerhaave (wikipedia.infostar.cz)
Boerhaave Hermann (leccos.hu.cz)
Historické učebnice chemie v 16. - 18. století (3. část) (lorencova.blog.cz, Ivana Lorencová)
Profesor Dr. Hermann Boerhaave
Profesor Dr. Hermann Boerhaave
www.quido.cz
23. září 1938 (70. výročí)
vyhlásila československá vláda všeobecnou mobilizaci záloh do 40 let a všech příslušníků speciálních jednotek.
Všeobecná mobilizace v roce 1938 (Wikipedia)
Mobilizace září 1938 (armada.vojenstvi.cz, Mjr. Dr. Pavel Minařík, CSc.)
Obrana Československa v září 1938 1. díl (www.valka.cz, Jana Krechlerová)
Mobilisace září 1938
Mobilisace září 1938
Lípa č. 2/2008
www.quido.cz
Kalendárium ČT1
Knihovna AV ČR
23. září 1938 (70. výročí)
se ve Zlíně narodil český lékař, literát, básník a textař, působící v Brně a Praze, člen České lékařské společnosti Václav Babula.
Lidé si jeho práci mohou vybavit při poslechu textů šansonů, balad a písní známých interpretů. Příkladem za mnohé mohou být Slzy tvý mámy šedivý v podání Olympicu, Až únavou v interpretaci Marty Kubišové nebo Jen se přiznej, že ti scházím s Waldemarem Matuškou.
Za texty získal řadu ocenění, poezii publikoval časopisecky a v rozhlase, knižně mu vyšly sbírky Život je kapka deště, bibliofilie Vánoce 89, Prstoklady lásky, Cena tvého života a Láskoviny.
Zemřel 30. 4. 2008.
Dokořán - Vzpomínáme (www.obecspisovatelu.cz)
Václav Babula: Prstoklady lásky (www.elegenda.sk)
Václav Babula - textař (hudba.hradiste.cz)
Václav Babula: Prstoklady lásky
Václav Babula: Prstoklady lásky
http://www.idobryden.cz
24. září 1858 (150. výročí)
se narodil německý fyzik a optik Dr. Karl (Carl) Pulfrich. Od roku 1890 byl vědeckým pracovníkem Zeissových závodů v Jeně. Vynalezl stereokomparátor, sestrojil refraktometr a další optické přístroje. Zabýval se též fyzikální optikou.
Další rozvoj fotogrammetrie přišel na začátku 20. století – použití stereoskopie odstranilo nevýhody průsekové fotogrammetrie a výrazně zvýšilo přesnost metody. Průkopníkem stereofotogrammetrie byl Dr. C. Pulfrich, který v r. 1901 zkonstruoval první přístroj pro stereoskopické měření snímkových souřadnic – stereokomparátor. Stereokomparátor umožňoval ovšem jen bodové vyhodnocení snímků a vyžadoval pracné výpočetní a zobrazovací práce.
Zemřel 24. 8. 1927.
Pulfrich (www.cojeco.cz)
3D brýle Pulfrich (www.3dakt.eu)
150 let fotogrammetrie (1. část) (www.zememeric.cz, Ing. Karel Pavelka)
Pulfrich Refractometer c. 1920
Pulfrich Refractometer c. 1920
www.quido.cz
24. září 1998 (10. výročí)
v New Yorku zemřel český agrární publicista, politický činitel a historik Vladimír V. Dostal.
V roce 1948 odešel do exilu, do roku 1955 žil v Kanadě, později v USA. Byl čelným představitelem (od roku 1986 předsedou) československé agrární strany v exilu. Spolupracoval s řadou exilových časopisů.
Narodil se 11. 7. 1913.
Vladimír V. Dostál: Agrární strana - Její rozmach a zánik (www.kosmas.cz)
Vladimír V. Dostál: Agrární strana - Její rozmach a zánik
Vladimír V. Dostál: Agrární strana - Její rozmach a zánik
Český biografický slovník XX. století
25. září 1858 (150. výročí)
byla vyfotografována první kometa (Donatiho, podle italského astronoma G. B. Donatiho, 1826–1873), kometa pozorovaná roku 1858 a mající mimořádnou délku ohonu 7.10'km (tj. 0,47 astronomické jednotky). Kometa Donatiho má oběžnou dobu kolem Slunce 2000 let.
Roku 1858 byla pozorována jedna z nejkrásnějších a nejjasnějších komet 19. století, pojmenovaná po Giovanni B. Donatim. Byla tak nádherná, že se s ní můžete setkat v každém planetáriu produkce Carl Zeiss Jena. Měla dva výrazné chvosty - prachový i plazmový - a vzbudila zaslouženou pozornost na celém světě. Večer 5. října 1858 přitom Donatiho kometa potěšila miliony lidských očí, když její jádro prošlo pouhých 20 úhlových minut od Arktura!
Jak naznačuje dopis N. Pogsona Admirálu Smythovi, muselo to být výjimečně nádherné: Jedno měření jasnosti jsme získali, když byl Arkturus tak blízko, že byl ve stejném zorném poli s kometou. Mohu vás ujistit, že takovéto pozorně dělané měření je nejpřesnější možné. Kometa, pozorovaná skrz nezakrytou polovinu heliometru, se jevila stejně intenzivní jako Arkturus sledovaný skrz druhou polovinu zakrytou na 0,95 palce. Arkturus měl tudíž 62,3x větší jasnost než kometa, resp. přepočteno na Argelanderův poměr 2.512, rozdíl hvězdných velikostí byl 4,5 magnitudy. 30. září v 7 hod 17 min standardního času, pan Luff z Oxfordu, dobře známá autorita, měřil délku ohonu Donatiho komety se sextantem a určil ji na 22 stupňů.
Donatiho kometa (www.cojeco.cz)
Arcturus (www.ian.cz, Jiří Dušek)
Donatiho kometa nad Seinou. Kresba M. Evans, 5.10.1858
Donatiho kometa nad Seinou.
Kresba M. Evans, 5.10.1858
www.iabc.cz
25. září 1888 (120. výročí)
se v Hradci Králové narodil český jazykovědec-romanista profesor Dr. Vladimír Buben.
1907-11 studoval germánskou a románskou filologii na FF UK v Praze, 1911 na Sorbonně v Paříži; 1912-27 působil jako středoškolský profesor v Příbrami, Plzni, Hradci Králové a v Praze; 1922 se habilitoval v oboru srovnávací mluvnice románských jazyků na UK v Praze, 1923 ve francouzském jazyce na Vysoké škole obchodní v Praze; od roku 1928 mimořádný profesor Univerzity Komenského v Bratislavě; od roku 1931 profesor UK v Praze; zabýval se románskou skladbou; věnoval se zvláště francouzštině, portugalštině, katalánštině a albánštině.
Bibliografie: Posunutí pádů u přízvučných zájmen v jazyce francouzském. 1922; Francouzsko-český slovník. 1922; Česko-francouzský slovník. 1923.
Zemřel 9. 8. 1956 v Praze.
Buben Vladimír, český romanista (encyklopedie.seznam.cz)
Buben, Vladimír (kcjl.modry.cz, G. Očenášková, DOC)
Vladimír Buben: Slovník francouzsko-český a česko-francouzský
Vladimír Buben: Slovník francouzsko-český a česko-francouzský
Český biografický slovník XX. století
Československý biografický slovník.
25. září 1908 (100. výročí)
se narodil Karel Drbohlav, český fotograf.
Byl významným českým fotografem zaměřeným zejména na magazínovou reportáž z divadelního a filmového prostředí. Základní fond jeho snímků zahrnuje více jak 200 000 negativů a je přes ne vždy dokonalou evidenci považován za základní obrazový dokument ke studiu československého divadla mezi léty 1934–1961. Publikoval mj. v prvorepublikových časopisech Pestrý týden či Altschulově Světozoru, činný byl také v tiskové agentuře Centropress.
Drbohlav se vyučil fotografem v roce 1925, o 6 let později se stal reportérem agentury Centropress. Kromě časopisů spolupracoval s Městskými divadly pražskými, „déčkem“ nebo Divadlem A. Sedláčkové.
Zemřel 5. 3. 1971.
Karel Drbohlav (Wikipedia)
Drbohlav (www.cojeco.cz)
Miloš Nedbal. Válečný Hamlet na Vinohradech měl v režii Bohuše Stejskala premiéru v březnu 1941.
Miloš Nedbal. Válečný Hamlet na Vinohradech měl v režii Bohuše Stejskala premiéru v březnu 1941.
Foto: Karel Drbohlav
Lípa č. 2/2008
25. září 1938 (70. výročí)
čs. vláda odmítla v nótě předané britské vládě Hitlerovy požadavky vyjádření v tzv. godesberském memorandu.
24. září dostal Jan Masaryk Hitlerovo nové, godesberské memorandum (vzešlo ze schůzky Hitlera a Chamberlaina v Godesbergu pár dní předtím). Rovnalo se ultimátu, diktátu; Hitler požadoval odstoupení mnohem větší části československého území, i s českým obyvatelstvem; zdálo se, že není jiné cesty a válka musí propuknout v několika hodinách. Britové se se svou diplomacií ocitli v koncích; výslovně Masarykovi řekli, že mu nemohou k přijetí memoranda radit.
25. září 1938 předal Jan Masaryk Chamberlainovi nótu, kterou podle Benešových telefonických instrukcí sám připravil, v níž Hitlerovy požadavky označil za naprosto a bezpodmínečně nepřijatelné. Z nóty vyplynulo, že v případě útoku se země postaví na ozbrojený odpor.
Proti godesberským požadavkům se postavila také Francie, ale stále hrozilo jejich přijetí britským premiérem.
Ve stejné době dostupovala vrcholu nenávistná kampaň nacistického tisku proti Československu a především proti prezidentu Benešovi. Byl označován za „válečného štváče“, „dobrodruha“, „lháře století“, za „podvodníka, který dvě desetiletí pracoval proti míru a budování Evropy“, za „zločince, v jehož žilách koluje avarská krev spojená se silami destrukce“.
A Hitler ve svém zběsilém projevu v berlínském Sportovním paláci 26. září volal: „A nyní vystupují proti sobě dva muži: Tam je pan Beneš a tu jsem já. Současně oznámil, že pokud Československo nepřijme jeho godesberské požadavky do 28. září 14.00 hodin, zahájí proti němu Německo ozbrojený útok.“
Večer před ohlášeným německým útokem konstatovala československá vláda, že je spolu se svými spojenci připravena k obraně. Prezident Beneš, který zasedání vlády 27. září předsedal, uvedl: „Budeme-li zítra napadeni, jest fronta zrekonstruována. Už byla připravena i žádost Společnosti národů o pomoc, která měla být předána v Ženevě v okamžiku německého útoku.
Godesberská jednání (encyklopedie.seznam.cz)
Jan Masaryk (referaty-seminarky.cz)
Roky a dny před Mnichovem - S požadavky se k Hitlerovi přidaly Polsko i Maďarsko (www.praha.eu, František Sládek)
Jan Masaryk (1886 - 1948)
Jan Masaryk (1886 - 1948)

Lípa č. 2/2008
25. září 1988 (20. výročí)
testy prokázaly že Turínské plátno nebylo pohřebním oblečením Krista.
Podle křesťanské tradice bylo do Turínského plátna krátce po ukřižování zahaleno tělo Ježíše Krista. Lněná textilie je dlouhá 436 centimetrů, široká 110 centimetrů a váží 1420 gramů. Název plátna je odvozen od italského města Turín, kde je tato relikvie uchovávána od roku 1578. Pouhým okem jsou na ni viditelné obrysy muže vysokého asi 180 centimetrů. Dodnes nikdo nedokázal uspokojivě vysvětlit, jakým způsobem otisk vznikl. Skeptici dostali důvod k radosti v roce 1988, když expertní týmy z univerzit v Oxfordu, Curychu a Tusconu provedly radiouhlíkovou zkoušku několika vláken a dospěly k závěru, že roucho vzniklo s 95 procentní pravděpodobností mezi roky 1260 a 1390. Nedávno se ovšem ukázalo, že testované vzorky byly odstřiženy z opravovaného kusu látky a textilie je ve skutečnosti mnohem starší. Poslední analýzy kladou okamžik jejího vzniku mezi 1 tisíciletí př.n.l. a 7. století n.l. Autenticitu plátna potvrzuje celá řada verifikovatelných indicií. Mezi nejpádnější z nich patří způsob tkaní, použitý materiál, otisk mince z roku 29 a přítomnost pylu endemických druhů rostlin.
Turínské plátno (gnosis9.net)
Turínské plátno (Wikipedia)
Zkoumání Ježíšovy DNA. Rozřeší Češi záhadu? (www.osel.cz)
Třírozměrný obraz obličeje vytvořený podle Turínského plátna
Třírozměrný obraz obličeje vytvořený podle Turínského plátna
www.iabc.cz
26. září 1888 (120. výročí)
se v Pelhřimově narodil český historik a klasický filolog akademik profesor PhDr. Josef Dobiáš.
Po maturitě na pelhřimovském gymnáziu odešel studovat historii a klasickou filologii do Prahy (1908-1911). V letech 1911-1924 působil jako profesor na pražských gymnáziích a 1920-1924 jako profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Byl členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, od roku 1952 akademik Československé akademie věd.
Dobiáš byl předním evropským znalcem antické numizmatiky a antické kultury vůbec. Věnoval se zejména studiu císařského období antického Říma. Speciálně se zaměřil na dějiny římské provincie Sýrie a na zkoumání vztahů mezi římským impériem a dnešním československým územím (Dějiny československého území před vystoupením Slovanů, 1964). Byl autorem učebnice Všeobecný dějepis pro vyšší třídy středních škol (1932) a syntetické práce Dějepisectví starověké (1948). Do oblasti českých regionálních dějin přispěl nedokončenou monografií Dějiny královského města Pelhřimova a okolí I-V (1927-1971).
Zemřel 20. 1. 1972(1970) v Praze.
Josef Dobiáš (Wikipedia)
Dobiáš Josef, český historik (encyklopedie.seznam.cz)
Pelhřimov - Rodáci - Dobiáš Josef (www.pelhrimov.info)
Akademik profesor PhDr. Josef Dobiáš
Akademik profesor PhDr. Josef Dobiáš
Český biografický slovník XX. století
26. září 1948 (60. výročí)
se v Českých Budějovicích narodil Vladimír Remek, český letec, první československý kosmonaut.
Vladimír Remek prožil většinu svého dětství v Českých Budějovicích. Čas od času cestoval po celé republice s tím, jak jeho otec, vojenský pilot, byl překládán z místa na místo. Rodiče Vladimíra se později rozešli, a tak zůstal spolu se dvěma sestrami u matky a babičky. Po maturitě na střední škole v Čáslavi si podal žádost o přijetí do Vyššího leteckého učiliště v Košicích. V hodnosti poručíka odešel po absolvování učiliště v roce 1970 k leteckému útvaru s historickým názvem Zvolenský, tedy ke stejnému, ve kterém začínal jako pilot i jeho otec (pozdější generálporučík). V letech 1972-76 studoval Vojenskou leteckou akademii Gagarina v Moninu u Moskvy. Po ukončení studia se vrátil ke svému útvaru. V té době se v rámci programu Interkosmos připravovaly lety společných posádek do vesmíru. Vzhledem k "československému" původu (otec Slovák, matka Češka) i studijním výsledkům byl vybrán pro přípravu kosmonautů jako hlavní kandidát. Náhradníkem pro společný let byl Oldřich Pelčák.
Dne 2. března 1978 v 16 hodin 28 min. středoevropského času odstartovala kosmická loď Sojuz 28, jejímž velitelem byl Alexej Alexandrovič Gubarev. Díky V. Remkovi na palubě se Československo stalo po SSSR a USA třetí zemí světa, jejíž občan vyletěl do vesmíru. Není bez zajímavosti, že i několik amerických astronautů se hlásí ke svému původu v Československu - například Eugen Andrew Cernan, jehož otec byl rovněž Slovák a matka Češka.
Remkovým výběrem SSSR prokázal zájem o vliv na tehdejší ČSSR a snahu získat ztracené sympatie, které po srpnové okupaci roku 1968 v drtivé většině společnosti byly pod bodem mrazu. Stejně jako první kosmonaut světa Jurij Alexejevič Gagarin zvolil pro svou první zahraniční návštěvu Československo a řada nejvyšších představitelů SSSR začínala své zahraniční mise u nás, tak i první nesovětský kosmonaut na palubě sovětské lodi byl Čechoslovák.
Po týdenním pobytu na orbitálním vědecko-výzkumném komplexu Saljut 6 se 10. 3. 1978 Remek vrátil na Zemi. Ve vesmíru pobyl celkem 190 hodin a 16 minut.
V roce 1985 byl povýšen do hodnosti plukovníka. V letech 1990-95 působil ve Vojenském muzeu jako vedoucí pracovník Vojenského muzea letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích.
REMEK Vladimír (www.libri.cz)
Vladimír Remek (Wikipedia)
Vladimír Remek, poslanec EU (www.vladimirremek.cz)
Vladimír Remek
Vladimír Remek
Lípa č. 2/2008
www.libri.cz
27. září 1998 (10. výročí)
v Ostravě hutní a strojírenská a.s. Vítkovice definitivně uzavřela 162letou historii výroby surového železa.
Pudlovnu ve Vítkovicích založil v prosinci roku 1828 olomoucký arcibiskup arcivévoda Rudolf Jan. První pudlovací pec v rakouské monarchii byla zapálena v Rudolfově huti, jak byly železárny nazvány, v září 1830.
V letech 1835-1843 byly železárny pronajaty společnosti vídeňských bankéřů, tzv. Vítkovickému těžířstvu. Tato pachtovní společnost pokračovala v budování železáren podle Rieplova projektu, uvedla do provozu vysokopecní zařízení, válcovnu kolejnic a další dílny.
Přehled historie VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY a.s. (www.vitkovicemachinery.com, PhDr. Jana Machotková)
Vítkovice přišly před 10 lety o výrobu železa (www.ceskenoviny.cz)
Pamětní mince Rudolfova huť
Pamětní mince Rudolfova huť
Lípa č. 2/2008
27. září
je Světový den cestovního ruchu. Byl vyhlášen roku 1979 Světovou organizací cestovního ruchu (WTO).
O významu cestovního ruchu a jeho postavení v národní ekonomice vypovídají následující údaje: Česká republika má mimořádné předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu vzhledem ke svému kulturnímu a přírodnímu bohatství. Z hlediska mezinárodního cestovního ruchu hraje důležitou úlohu i její poloha ve středu Evropy a sousedství se zeměmi EU. Cestovní ruch je významným faktorem české ekonomiky. Devizové příjmy z cestovního ruchu, které významně snižují deficit běžného účtu platební bilance, dosáhly v roce 2002 celkem 2,9 mld. USD a tvořily tak 4,2 % HDP. Na celkové hodnotě exportu České republiky se devizové příjmy z cestovního ruchu podílely v roce 2002 7,7 %. Přímo v cestovním ruchu bylo v roce 2002 zaměstnáno 121,2 tis. osob (2,6 %), celková zaměstnanost (včetně nepřímé) činila 576,4 tis. pracovních míst (12,2 %), což znamená, že každý 8. člověk je zaměstnán v cestovním ruchu nebo souvisejícím odvětví.
Světový den cestovního ruchu (www.czechtourism.cz)
27. září se slaví světový den turismu (www.czechtourism.cz, Lenka Šindelářová)
World Tourism Day 2008
World Tourism Day 2008
www.quido.cz
28. září 1898 (110. výročí)
vyjela po trati koňky první elektrická tramvaj z náměstí Republiky do Královské obory. Koňka pak jezdila spíše jako atrakce až do 12. 5. 1905.
Tramvajová doprava v Praze je provozována od roku 1875, kdy zahájila provoz první linka koněspřežné tramvaje. První elektrická tramvaj Františka Křižíka následovala v roce 1891. Město začalo vlastní dráhu provozovat v roce 1897 a do roku 1907 odkoupilo všechny dráhy od dosavadních provozovatelů.
Knihovna AV ČR - Kalendárium září 2002 (www.lib.cas.cz)
Tramvajová doprava v Praze (Wikipedia)
Světový vývoj městské kolejové dopravy (www.czechtrams.wz.cz, Stanislav Linert)
Pražský motorový elektrický vůz č. 291, původně Křižíkův motorový vůz č. 2
Pražský motorový elektrický vůz č. 291, původně Křižíkův motorový vůz č. 2
www.quido.cz
28. září 1928 (80. výročí)
anglický bakteriolog Alexander Fleming náhodně objevil penicilin.
Při svém pracovním nadšení a tempu neměl vždy tolik času, aby jím mohl „plýtvat" udržováním pořádku a čistoty v laboratoři. A tak, když se v září roku 1928 vrátil z dovolené, našel ve škopku haldu neumytých petriho misek, ve kterých pěstoval bakterie. Postupně je vkládal do mycího roztoku. Náhle se zarazil: plíseň na jedné misce sice narostla normálně, nenormální však bylo to, že kolem sebe zničila bakterie staphy lococcus. Odebral vzorek této modré plísně a zjistil, že patří do rodu Penicillium (později označena jako Penicillium notatum). Z toho usoudil, že tato plíseň obsahuje látku, která stafylokoky ničí.
Když svůj objev o rok později prezentoval, nevzbudil velký zájem, stejně jako publikování zprávy o penicilínu a jeho možném použití v British Journal of Experimental Pathology. Po nějakou dobu se Fleming snažil vypěstovat čistý penicilín, ale nedařilo se mu to. Jeho objev byl prakticky využit až za druhé světové války.
Penicilín (www.quido.cz)
Objev penicilinu (www.ceskebakterie.estranky.cz)
Flemingova fotografie misky s bakteriemi a penicilínem
Flemingova fotografie misky s bakteriemi a penicilínem
Rok do kapsy
www.iabc.cz
28. září 1978 (30. výročí)
v Plzni zemřel český elektrotechnik Vojtěch Kulda.
Celou aktivní část života pracoval ve Škodových závodech v Plzni. Zabýval se měřením na elektrických strojích. Jako první v Československu shromáždil a sestavil přehled měřicích metod pro stanovení reaktancí synchronních strojů.
Narodil se 31. 3. 1900.
Vojtěch Kulda: Zkoušení přístrojů nn (Katalog Krajské knihovny Františka Bartoše)
Vojtěch Kulda: Zkoušení přístrojů vn (Katalog Krajské knihovny Františka Bartoše)
Vojtěch Kulda a Jindřich Kraemer: Poruchy elektrických strojů : Určeno provozním a zkušebním technikům a montérům, opravářům a údržbářům (Katalog Vědecké knihovny v Olomouci)
Krajská knihovna Františka Bartoše, příspěvková organizace, se sídlem ve Zlíně
Krajská knihovna Františka Bartoše, příspěvková organizace, se sídlem ve Zlíně
Český biografický slovník XX. století
29. září 1758 (250. výročí)
se narodil Horatio Nelson, anglický admirál (s hodností viceadmirál).
Od roku 1789 velitel britské flotily ve Středozemním moři. Vítězstvím v bitvě u Abukiru v roce 1798 zničil francouzské loďstvo a získal Velké Británii námořní převahu ve Středozemním moři. V roce 1805 potvrdil nadvládu Británie na moři vítězstvím v bitvě u Trafalgaru, kde porazil spojené francouzsko-španělské loďstvo, Napoleonovu flotilu. V bitvě zemřel po zásahu kulky vypálené z francouzské lodi Redoutable.
Nelsonova loď Victory je v jihoanglickém přístavu Portsmouth vystavena v suchém doku a v jejích prostorách se pořádají různé akce. Nelson byl zbožňován britskými námořníky a celým národem do té míry, že je dodnes považován za největšího britského vojevůdce všech dob.
Zemřel 21. 10. 1805 u Trafalgaru.
Nelson Horatio (ireferaty.lidovky.cz)
Horatio Nelson (Wikipedia)
Admirál Tom Horatio Nelson (www.vyuka.kvalitne.cz, PhDr. Alois Matuška)
Admirál Horatio Nelson
Admirál Horatio Nelson
Lípa č. 2/2008
Rok do kapsy
29. září 1938 (70. výročí)
se na schůzce v Mnichově sešli představitelé evropských mocností – Francie (Edouard Daladier), Itálie (Benito Mussolini), Německa (Adolf Hitler) a Velké Británie (Neville Chamberlain) a v nepřítomnosti jakéhokoliv zástupce ČSR podepsali dohodu o odstoupení československého pohraničí Německu.
Mnichovská dohoda (Wikipedia)
Mnichovská dohoda - 29.9.1938 (Český rozhlas - Leonardo, Tomáš Mlejnek)
Dohoda uzavřená mezi Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií v Mnichově 29. září 1938 (www.fronta.cz)
Mnichov 1938
Mnichov 1938
Lípa č. 2/2008
Rok do kapsy
30. září 1938 (70. výročí)
čs. vláda přijala mnichovský diktát a v dalších dnech se obsazování pohraničí projevilo mohutným přílivem obyvatelstva do Prahy. Počet obyvatel Prahy přesáhl v říjnu 1938 poprvé hranici 1 miliónu.
Porady o mnichovském diktátu na Hradě pražském 30. září 1938 (termit.blog.cz, Karel Husárek)
Rozhlasový projev předsedy vlády generála Jana Syrového po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938 (www.fronta.cz)
Armádní rozkaz vrchního velitele československé branné moci arm. gen. Ludvíka Krejčího vydaný po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938 (www.fronta.cz)
Na Mnichov 1938 nesmíme nikdy zapomenout!
Na Mnichov 1938 nesmíme nikdy zapomenout!
Lípa č. 2/2008
www.quido.cz
Knihovna AV ČR
30. září
je Světový den srdce. Od roku 2000.
Oslavte Světový den srdce (magazin.ceskenoviny.cz)
je Světový (mezinárodní) den překladatelů, slaví se na svátek patrona překladatelů sv. Jeronýma.
Významné dny v září (www.kromeriz.cz)
Světový den srdce
Světový den srdce
www.quido.cz
Zdroje:
Regionální knihovna Teplice {Kalendárium}: http://www.knihovna-teplice.cz/index.php?stranka[]=14
Quido Magazin - Kalendárium (Q-klub AMAVET Příbram): http://www.quido.cz/kalendarium/kalendarium.htm
Abíčko - iABC.cz - Kalendárium: http://www.iabc.cz/
Kalendárium LIBRI - výročí narození a úmrtí osobností spjatých s našimi dějinami, vědou, kulturou, technikou aj. oblastmi: http://www.libri.cz/databaze/kalendarium/

Kalendárium / Výbor národní kultury: http://www.vnk.ezin.cz/?q=node/4
Knihovna Akademie věd ČR: http://www.lib.cas.cz/cs/
Projekt COTO.JE?: http://www.cotoje.cz/
 

KALENDÁRIUM - ARCHIV

Editor: Ing. František Knížek.
Stránka vytvořena: 1. září 2008. Poslední aktualizace: úterý, 30. září 2008 00:29:22
Kódování češtiny: Windows-1250.


Počítadlo přístupů od 1.9.2008